Pobělohorský vývoj ožebračil české země o kulturní elitu

Po bitvě na Bílé hoře došlo k dosud nevídaným represáliím. Dá se říci, že tady Habsburci řádili jako černá ruka. Kde mohli, tam drancovali finanční prostředky, majetek a čest pod záminkou zrady a povstání. Po Bílé hoře se tu dobře disidentům nežilo, někteří museli odejít, jiní byli donuceni zůstat. Počátek temného období vlády Habsburků až do doby, kdy František císař „Procházka“ rozpoutal první světovou válku. Pak se to rozseklo znovu. A jak k tomu všemu došlo?

Píše se 19. srpna 1619 a generální sněm zemí Koruny české vyhlašuje Habsburka Ferdinanda II. za sesazeného z českého trůnu. Místo něj volí falckého kurfiřta Fridricha z rodu Wittelsbachů. Zatímco Ferdinand je touto dobou zvolen římskými kurfiřty za římského císaře.

Chování Čechů samozřejmě Habsburka dost nakrklo a už už se hrnul na české stavy se svou armádou, která byla poměrně dost dobře vybavená. České stavy měly skvělého generála Jindřicha Matyáše Thurna. Jenomže, jak tomu tady bývá, když je někdo talent, zvolí si Češi raději někoho, kdo je jejich kamarád. Což byl Kristián z Anhaltu. Začátek konce. Thurn se alespoň zasnažil, aby se stavovské vojsko úplně nerozpadlo. Češi totiž mu nebyli schopni ani pořádně zaplatit nebo zkrátka nechtěli. Mezitím byl Fridrich Falcký v Praze za atmosféry všeobecného nezájmu korunován.

Thurn se 6. listopadu dostal do Prahy s jedním plukem a dvanácti praporci jízdy. Stavovský velitel Anhalt přijel rovněž a rozkázal vojákům budovat opevnění právě na bělohorské pláni. Místo bylo strategicky dobře zvoleno, byl na něm dobrý přehled, kdo odkud a kam jde. Jediná schůdnější cesta k němu byla od vesnice Řepy. A na tu stranu mířila děla, takže vše vypadalo, že poklape jako na drátkách.

Vojsko českých stavů mělo 10 tisíc pěších vojáků a 5 300 jezdců. Bojovali v něm téměř výhradně žoldnéři. Stavy tímto vyslaly špatný signál. Chtěli vůbec Češi bojovat sami za sebe nebo nechtěli? Brzy se ukázalo, že pokud ano, pak jejich motivace byla mizerná. Na cestě byli Uhři, ale ti poslali zprávu, že se zdrželi. Mělo jich být asi 10 tisíc.

Katolická liga spolu s císařskými měla 17 tisíc pěšáků nebo snad 11 tisíc, udávané zdroje se liší. K pěšákům patřilo 10 tisíc jezdců. Podstatný problém byl nevyplacený žold na straně českých stavů. Zatímco katoličtí žoldnéři na tom nebyli o mnoho lépe, byli však motivováni tím, že se probijí do Prahy a žold si jednoduše vezmou sami.

Maxmillián, bavorský vévoda, dorazil za katolickou stranu k Bílé hoře jako první. A tady se udála první strategická chyba ze strany katolíků. Maxmilliánův podplukovník, který měl udělat průzkum, si místo toho vzal s sebou celý pluk a dostal se na dostřel stavovským.

Místo, aby toho stavovští využili, váhali, jestli vůbec střílet. Císařské pluky neprodleně zaútočily. Došlo k chaosu a protestanské oddíly začaly houfně mizet.

Trvání bitvy nebo spíše malé šarvátky se uvádí maximálně na dvě hodiny. Český spisovatel Mikuláš Dačický z Heslova k bitce poznamenal: „Stala se jest tu hanba, lehkost, posměch Čechům a potracena starobylá chvála česká, následující pak zhouba a žalost převeliká!“

Mezitím Fridrich Falcký poobvědval, a když se dozvěděl tu špatnou zprávu, zvedl kotvy a frnknul. Historické poučení, které z toho plyne je, že nejlepší je se mezi Čechy vůbec nemíchat. Málokdy se vám stane, že vás v kritickém momentu někdo z nich podrží. Přitom Češi si tuto kaši sami navařili, ale už váhali taky si ji sníst.

Po tom, co se Češi ztrapnili na Bílé hoře, začali leštit kliky jako zběsilí. Řada těch, co se zapojila do povstání, začala posílat Ferdinandovi omluvné dopisy. Na jaře 1621 byli vedoucí účastníci povstání pozatýkáni a předáni mimořádnému soudu. Karel z Lichtenštejna vynesl 43 rozsudků smrti, z toho císař potvrdil 27. Poprava proběhla mimořádně surovým způsobem. Dvanáct uťatých hlav bylo vystaveno v mateřských městech vzbouřenců. Moravské stavy byly postiženy méně. Ti, kteří byli dopadeni a nestihli utéct ze země, byli vězněni na Špilberku. Zajímavostí je, že jediným popraveným katolíkem byl David Černín z Chudenic, kterého odsoudil jeho vlastní bratr Heřman.

Ferdinand II. v roce 1622 vyhlásil pro účastníky povstání generální pardon. Pokud byste si mysleli, že to bylo znamením jeho šlechetnosti, velmi byste se mýlili. Přeloženo do češtiny: nepřišli jste sice o krk, ale váš majetek padl za vlast nebo spíše za Habsburka. Takto si masivně Habsburci namastili kapsu na českých zemích. Jednotliví šlechtici se ze strachu hlásili u císařských komisí. Kdyby tak neučinili, čekal by je trest smrti. Komisím na sebe prozrazovali nejrůznější prohřešky. Tak třeba přijetí úřadu z rukou Fridricha Falckého. Věděli totiž, že by stejně vyšly najevo. V Čechách se nic neutají.

Výsledek byl takový habsburský. Komise vydala rozhodnutí, že šlechtic bude ušetřen na hrdle, měl mu však být vzat veškerý nemovitostní majetek a zpátky zčásti vyplacen alikvótní finanční podíl. To se však nestalo, protože státní pokladna byla prázdná a Habsburk nehodlal Čechům dát ani chlup.

Důsledky tohoto habsburského hochštaplerství na sebe nenechaly dlouho čekat. Česká šlechta a její prestiž zmizely a nahradila je šlechta cizí. Do českých zemí se dostaly zrádcovské rody, které vedl v té době Karel z Lichtenštejna (předseda komise smrti) a na Moravě kardinál Ditrichštejn.

Než přišli Habsburkové do Čech, byly Čechy téměř výhradně protestantské. To se mělo brzy změnit. Evangeličtí kazatelé byli ze země vykázáni. Česko přišlo o školství, protože místo toho, aby je Jan Ámos Komenský učil školu hrou, vyvezl svou pedagogiku do Skandinávie a v Česku místo toho vzniklo ono Čechy obdivované zkostnatělé školství Marie Terezie, které je proti Komenského metodě sto let za opicemi. A je tady dodnes. Česko přišlo o talenty. Ale ten příběh už znáte, že? Za komunismu taky a dnes taky. Odcházejí ti, kteří by mohli Česko pozvednout, ale stojí o to Česko vůbec? Má na to?

Trocha statistiky:

Z Čech a Moravy se v té době odstěhovalo 36 000 šlechtických a měšťanských rodin. Odhaduje se, že to představovalo na 150 000 osob. Ne všichni mohli odejít, někteří doslova utekli, protože je tu Habsburk chtěl držet dál jako ve vězení. Poddaní totiž neměli na výběr, ti museli tak jako tak konvertovat ke katolictví a zůstat trčet ve své rodné vesnici. Bez povolení pánů se nemohli hnout.

Habsburská „férovka“ v té době vypadala zhruba takto: kdo ze „svobodných“ chtěl zůstat v zemi, musel do šesti měsíců konvertovat ke katolictví. V opačném případě musel prodat svůj majetek a trvale se vystěhovat.

Další události už byly jen špatně. Jezuité a jejich vzdělanostní program? Jen pro bohaté a pro katolíky. Oproti protestantské šlechtě, která měla zájem na kulturním obyvatelstvu, aby mohlo číst Bibli, katolíci tady chtěli mít nevědomé a poslušné ovce.

Úpadek vzdělanosti a kultury předznamenaly novou éru baroka. Vyumělkovaného kýče odtrženého od reality. A Habsburkové tady seděli několik století jako vosa na bonbónu. To vše proto, že si Češi odpálili vlastní lidi, kteří jim mohli být užiteční, a tak si ve skutečnosti svůj vlastní program a směr vůbec nezasloužili.

Ostatně to možná znáte dobře. Cokoliv tady člověk udělá, je to vždycky špatně. Tak jaký osud si taková země zaslouží?

Zdroje:

Chaline Olivier. Bílá hora. 2014. Karolinum

Josef Pekař. Bílá hora. 2020 přetisk. Leda