Pravda o Jidáši Iškariotském

Jidáš je v Bibli líčen jako zprvu bezúhonný člověk, který se dopustil nepochopitelné zrady.

Teď zbývá Jidáše najít mezi zástupem jiných „Jidášů“. Jednoho Jidáše bychom našli v Ježíšově rodové linii. Byl to syn Josefa a otec Symeona. Jidáš byl sedmá generace po Davidovu synu Natanovi; žil tedy před odchodem do vyhnanství v Babylóně.

Pak tu máme Jidáše Galilejského, který vedl židovské povstání.

Ještě tu máme jednoho ze 12 apoštolů, nazýval se také Tadeáš a „Jidáš, syn Jakubův“. Ve výčtu apoštolů jsou dohromady uvedeni Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš. Do seznamu u Lukáše Tadeáš zahrnut není, a místo něho je uveden „Jidáš, syn Jakubův“ — z toho vyplývá, že Tadeáš je jiné jméno pro apoštola Jidáše. Někdy je tedy použito jméno Tadeáš, a to zjevně z toho důvodu, že by mohlo dojít k záměně dvou apoštolů, kteří měli jméno Jidáš. Ve většině českých překladů je tento problém vyřešen tak, že je jméno tohoto apoštola přeloženo jako Juda. Někteří překladatelé překládají zprávu v Lukášovi a Skutcích „Jidáš, Jakubův bratr“, protože řecký text neuvádí přesný vztah.

Až nyní se dostáváme k Jidáši Iškariotském. On i jeho otec jsou nazýváni Iškariotští. Tímto přízviskem se všeobecně rozumělo, že pocházejí z judského města Kerijot-checron. Pokud je to tak, pak byl Jidáš jediný Judejec mezi 12 apoštoly, protože ti všichni ostatní byli Galilejci.

V seznamu apoštolů se Jidáš objevuje někdy kolem Pasachu roku 31 n. l., přibližně rok a půl po tom, co Ježíš začal kázat. Je tedy zřejmé, že ho Ježíš přijal za svého apoštola až po určité zkušební době. Mnoho teologů staví Jidáše do naprosto špatného světla, avšak alespoň po jistou dobu musel být prověřeným Ježíšovým následovníkem.

Svědčí pro to skutečnost, že mu byly svěřeny společné peníze Ježíše a dvanácti apoštolů. Dokonce ani celníku Matoušovi je Kristus nesvěřil. Zdá se, že byl Jidáš vzdělaný člověk, který se vyznal v tlačenici. Čtvrté evangelium Janovo Jidáše obviňuje, že kradl z pokladničky, ale to mohly být celkem vzato pomluvy.

Podle biblické zprávy jej Kristus nakonec identifikoval slovy, jedná se znovu o Janovo evangelium:

Jan dále přidává, že Ježíš od počátku věděl, kdo jej zradí. To je však pouze odkaz na hebrejská proroctví, která o tom mluví. Ježíš podle všeho s tímto faktem nic nedělal.

O Jidášových pohnutkách ke zradě nic nevíme až na to, že jej Jan vylíčil jako zloděje. Pak evangelia říkají, že Satan vstoupil do Jidáše a šel za předními kněžími, aby zjistil, kolik mu zaplatí, když Ježíše zradí.

30 stříbrných (66 dolarů) byla poměrně malá částka a symbolizovala tak opovržení, které kněží pro Ježíše měli. Je nepředstavitelné, že by Jidáš za takový mrzký peníz Ježíše zradil. Biblická zpráva jednoduše nesedí s předchozími popisy jeho charakteru. Jedná se nejspíš o pozdější montáž křesťanské komunity.

Navíc Ježíše si mohli kněží najít kde chtěli, nepotřebovali pro to Jidášovu špionáž. Podle poslední večeře Ježíše a jeho učedníků jej Ježíš neadresně identifikoval: „jeden z vás mě zradí… a poté mu přímo podal sousto a řekl mu, ať dokončí, co má v plánu“.

Podle všeho se poté Jidáš snažil peníze vrátit a když to nešlo, spáchal sebevraždu.

Žádný dosud objevený dobový židovský ani římský rukopis nezmiňuje Jidáše Iškariotského, což není úplně překvapení. O Ježíši existuje také poměrně málo historických zmínek. Učenci se shodují, že vzhledem k tomu, že byl Jidáš postavou zmíněnou ve všech evangeliích, pravděpodobně je to reálný člověk.

Některé pozdější zdroje však poskytují radikálně odlišný pohled od evangelií a Skutků apoštolů. V Codexu Tchacos, objeveném v 70. letech 20. století poblíž El Minya v Egyptě, se nacházela koptská verze Jidášova evangelia. Pochází ze 3. až začátku 4. století n. l. a poskytuje radikálně odlišnou verzi událostí, přičemž vykresluje Jidáše jako blízkého Ježíšova důvěrníka. Tento dokument nebyl raným křesťanům neznámý. Irenej, který byl obeznámen s řeckou verzí, považoval tuto alternativu evangelia za „fiktivní historii“, což by vysvětlovalo, proč se mezi křestany neujala.

Podle Jidášova evangelia, které odráží gnostickou kosmologii, se Jidáš jeví jako osvícený učedník, jediný, který pochopil Ježíšovo učení. Podle gnostické kosmologie je fyzický svět nedokonalý, stvořený nižším božstvem (Demiurgem), zatímco pravá spása pochází z tajného poznání (gnóze), které osvobozuje ducha. Dokument naznačuje, že Ježíš sdělil Jidášovi tajné poznání a nařídil Jidášovi, aby ho zradil. Podle tohoto spisu byl Jidáš jediným skutečně důvěryhodným učedníkem, kterému Ježíš mohl svěřit úkol, aby ho jeho služba dovedla k vrcholu. Toto dílo vykresluje Jidášovo jednání spíše jako akt poslušnosti než zrady, čímž staví biblický příběh na hlavu.

Pak tu máme středověké apokryfní Barnabášovo evangelium, které vykazuje silný islámský vliv. Toto navazuje na kumránskou tradici, která učí, že Ježíš nezemřel (súra 4:157), ale místo toho Bůh způsobil, že se Jidáš podobal Ježíši, takže jeden učedník byl ukřižován místo mistra, který bez úhony vystoupil do nebe. Jidáš byl přesto za svou zradu potrestán. Zatímco Nikodémovo evangelium vypráví, že po zradě do Jidáše vstoupil Satan a způsobil, že jeho tělo groteskně oteklo. Když se oběsil, nafouklé tělo se roztrhlo a vylilo z něj střeva a vnitřnosti.

Další zvláštní vyprávění o událostech Jidášovy zrady Ježíše pochází z Knihy o kohoutovi (známé také jako Etiopská kniha o kohoutovi), která pochází z 5. nebo 6. století n. l. V tomto díle Ježíš navštěvuje farizeje jménem Šimon, jehož žena připravila kohouta k večeři. Ježíš pečeného kohouta oživil a dal mu schopnost mluvit. Ježíš pověřil kohouta, aby špehoval Jidáše a informoval ho o plánu na jeho zradu. Kohout okamžitě následoval Jidáše do jeho domu a pozoroval jeho spiknutí s těmi, kteří se podíleli na zajetí Ježíše. Tato verze událostí vykresluje Jidáše jako zloducha, který úmyslně plánoval zradu svého pána.

Evangelium podle Jidáše se skládá z řady rozhovorů Ježíše s Jidášem a dalšími učedníky. Některé z těchto příběhů jasně poukazuje na Jidášovu nadřazenost. Protože podle všeho narozdíl od ostatních pochopil Ježíšovo učení. Jidáš navíc s Ježíšem diskutuje jako rovnocenný posluchač. Základním posláním Ježíše je předat těm, kterým má, tajné gnostické učení, a rozhodně ne lidstvo vykoupit ze hříchu. Jeho smrt je pouze prostředek, jak se zbavit nepohodlné tělesné schránky.

Evangelium tak končí tím, že byl Ježíš zabit, což nijak nenarušuje jeho poslání. O křesťanské spáse pro všechny se vůbec nezmiňuje.

Z předchozího tedy vyplývá otázka: je třeba Jidáše rehabilitovat? Již tak učinila gnostická evangelia a v podstatě Korán, u evangelií, která jsou normativní pro většinu křesťanů, něco takového čekat nemůžeme. Jak se to celé odehrálo? To ví jen Bůh a držitelé pravého poznání - gnóze.

Zdroje:

Bible, pramenné texty.

Hart David Bentley. The Story of Christianity. Quercus Publishing. 2013.