Článek
Existují určité typy toxické rodiny, které by se měly jednoznačně zavrhnout. Jedna z nich je model katolické svaté rodiny. Zde jako vrchol ční malé dítě, které od svého narození, má jen rozdávat samé požehnání.
Hlubinná psychologie a náboženské stránky duše
Psychoanalýza pomáhá identifikovat to, co se v lidské duši děje pod povrchem. A hlavně ve spojení s vědou zvanou sémiotika, která se zabývá významem a mocí symbolů. Náboženské symboly nás provázejí již několik tisíc let, v tomto případě ty křesťanské.
Většina lidí si tedy ani není vědoma jejich významu a toho, jak formují lidskou psyché a společnost. V mnoha případech se jedná o produkci poměrně toxických vztahových vzorů, ke kterým ve velkém přispěla, možná nevědomě, samotná církev.
Toxické stránky Ježíše schované do Jezulátka
Představa malého dítěte, které je tu jen pro ostatní a nikdy ne pro sebe, místo toho, aby ostatní tu byli pro něj, přivedla do společnosti podivný vzor. Projevuje se nejvíce v italské a české společnosti. Obě národní komunity jsou spraženy přes společné symboly. Češi uctívají jako svého patrona a původce katolického sv. Václava a Italové mají katolictví ve své krvi.
V obou případech se jedná o poměrně toxický vliv místního kulturního prostředí na duši dětí a mládeže. V té české společnosti je známým faktem, že malé děti mívají deprese, s kterými jim jejich rodiny často nemohou pomoci.
Proč? Protože Češi berou své děti nikoliv primárně jako lidské bytosti, ale jako investici na stáří. Z čehož vyplývá, že podle toho bude vypadat i jejich přístup k nim. A taky tak opravdu vypadá.
Právě katolictví, které v českém kulturním prostoru řádí již stovky let, v oblasti rodinných symbolů nadělalo nejvíce nepořádku. Předkládat totiž někomu malé dítě jako zdroj jeho požehnání, i když by tomu mělo být naopak, vedlo k velkým společenským excesům.
Dnes je situace dokonce taková, že Češi sami odmítají mít děti.
Děti, které předčasně dospějí
Lidé si chodí do kostela vyprošovat od malého Jezulátka splnění svých snů. Třeba takový brazilský spisovatel Paolo Coelho taky byl prosit u Jezulátka a stal se slavným.
Nicméně, vše má svou cenu, podobně jako malé děti, které jsou donuceny předčasně dospět a převzít zodpovědnost za něco, co jim nenáleží, jsou pak roztrpčeni a nemají ze života nic. Žijí v depresi a šíří ji i kolem sebe. Anebo se svému okolí řádně pomstí. Nakonec z takového křesťanství nezbylo nic než všudypřítomná společenská kocovina. Ta rovněž přispívá k tomu, aby se ještě rozšířila propast mezi starými a mladými, kterou dnes pozorujeme v přímém přenosu.
Ježíš jako symbol utrápeného mladého muže, který začal s tím, že jako malý druhým rozdával dárky a plnil jim jejich přání, je už jen poslední hřebíček do rakve společenské a rodinné zodpovědnosti naší společnosti.
Je třeba říci si jasně a bez patosu, jak věci opravdu jsou. Jen to je cesta k řešení problémů současné society. A identifikace toxických náboženských obrazů a symbolů mezi to nepochybně patří.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-tri-ctvrtiny-tridy-jsou-u-psychologa-ceske-deti-trapi-deprese-a-uzkosti-302218
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9077638/
