Puritáni vtiskli USA nezaměnitelnou tvář a zavedli světový finanční systém

Ano, tento termín byl dříve přezdívkou a dnes je i nadávkou. Říká se tak lidem, kteří to přehánějí s morálkou. Nebo těm, kteří ji jen předstírají. Takoví ale puritáni nebyli.

Puritáni byli protestanti a protestantizace Anglie probíhala v podstatě po celou dobu vlády královny Alžběty. Až do doby rozchodu Jindřicha VIII. s Římem byla Anglie kompletně římskokatolická. Ale již v roce 1642 bylo katolíků jen kolem dvou procent obyvatel. Mezi šlechtici bylo stále kolem deseti procent katolíků. Každý se však musel podřídit nově zřízené anglikánské církvi. A účastnit se jejích bohoslužeb. Což pochopitelně vadilo jak puritánům, tak nakonec i katolíkům.

Protestantský disent tvořil zhruba pět procent populace. Až v roce 1689 přiznalo království právo na jiné způsoby vyznání a to už byli puritáni z velké části v Americe.

Píše se rok 1568 a v Londýně je mnoho sborů anabaptistů, kteří si říkali puritáni nebo neposkvrnění beránci Páně. Slovo puritán bylo používáno právě ve spojitosti s těmito londýnskými skupinami protestantů. Stoupenců anabaptistů, kteří trvali pouze na křtu dospělých, protože děti přeci ještě nemají rozum a nemohou se tak Bohu plně zasvětit.

Během alžbětinského období (1558-1603) puritáni stále více rostli jako samostatné bratrstvo pastorů, kteří zdůrazňovali velké ústřední body křesťanství: věrnost Písmu, praktické výkladové kázání, pastorační péči, osobní svatost a praktickou zbožnost uplatňovanou v každé oblasti života.

Slovo „puritán“ začalo označovat lidi, kteří si pečlivě hlídali svůj způsob života. „Zbožní“ čili ti, kteří nebyli jen nominálními křesťany, byli nazýváni puritány. Ti, kterým záleželo na evangeliu, byli nazýváni evangelisty (odtud evangelikál) a ti kteří se snažili zároveň evangelium aktivně šířit, byli puritáni.

Puritáni počítali s tím, že budou za svůj svatý způsob života i vysmíváni. Bylo jim přezdíváno killers of joy. Zabijáci radosti. Především těmi, kteří byli náboženskými pokrytci. Lidmi závislými na alkoholu a finančními podvodníky.

Nejintenzivnější pronásledování zažili za královny Marie (1553-1558), této servilní katolické královny. Stovky protestantů tehdy skončilo na hranici. Někteří puritáni tak utekli do Ženevy a seznámili se tam s Kalvínovým učením. Na základě toho přišli s novým nápadem organizace církve:

Jedním z hlavních stoupenců puritánů byl Oliver Cromwell (1599 – 1658), který jim v Anglii četnými vojenskými střety v rámci britských civilních válek krátkodobě zajistil místo na výsluní.

Královna Alžběta se však puritánů bála, zvláště jejich aktivit, které se nazývaly prorokováním. Jednalo se o setkání, na kterých se provozovala výkladová kázání a vedly duchovní bouřlivé diskuse, které se staly velmi populárními. Alžběta se jimi cítila ohrožena, protože zrovna nebyla vzorem všech cností, a snažila se proto tyto projevy potlačit.

Vedlejším efektem tehdejšího puritánského působení jsou spisy Williama Shakespeara. Jeho divadelní pojednání, dnes populární na celém světě jsou jakýmsi zdeformovaným dozvukem puritánských proroctví.

Alžbětu následoval král Jakub I., který dokonce sponzoroval překlad Bible do angličtiny z originálních jazyků, který se stal předobrazem bible Kralické. King James Version. Nicméně jeho rádce lord Buckingham byl odpůrcem puritánů. A tak došlo k tomu, že někteří puritáni raději zvolili jiné místo pro realizaci svých náboženských idejí.

V roce 1608 opustila skupina anglických separatistů Británii a uchýlila se do Nizozemí, aby tak unikla náboženskému pronásledování. Trvalo jim celých deset let než zjistili, že v Amsterdamu a Leidenu se jim dařit realizovat jejich životní styl stejně nebude.

Z Leidenu poté odpluli do Anglie a nakonec se v roce 1620 na lodi Mayflower dostali do Plymouthu v Massachusetts. Zde založili první puritánskou americkou kolonii.

Svědomím se trápil již Martin Luther. Podle něj jít proti vlastnímu svědomí by znamenalo, stavět se proti své vlastní duši. Zatímco Jan Kalvín se otázkou svědomí zabýval v širším kontextu křesťanské svobody.

Pro puritány je svědomí alfou a omegou lidství. V jejich spisech se toto téma objevuje velmi často. Puritáni kladli rovnítko mezi svědomím a rozumem, který je tímto prakticky činný v morálních záležitostech. Nazývali jej: „Božím zástupcem a viceregentem uvnitř nás“, „Boží špeh v našem nitru“ a „Boží seržant, kterého používá k zatčení hříšníka“.

Rozlišovali také různé typy poškozeného svědomí. Jako je skrupulózní svědomí, které je padělanou formou dobrého svědomí, které se zaměřuje na náboženské povinnosti a morální nepodstatnosti. Svědomí, které se natolik zdánlivě bojí hřešit, že se vyhýbá i konání toho, co je dobré a spravedlivé. Jinými slovy: morální oportunismus a chronická pasivita.

Puritáni dali světu moderní finanční systém založený na důvěře ve státní koloběh peněz. Nikoliv papírové peníze, protože tohle platidlo měla Čína již před tisíci lety. Nejdříve bylo podloženo vzácnými kovy a pak bylo vnuceno prodejcům pod pohrůžkou trestu smrti. Když v Evropě končil středověk, Čína měla tolik papírových peněz, že došlo k inflaci a musela se vrátit k etalonu stříbra. V Evropě a Americe docházelo k epizodám, především ve válečném údobí, kdy se určitý typ peněz vnucoval lidem rovněž pod pohrůžkou trestů, případně slibů, že budou peníze garantovány vzácnými kovy.

Peníze, které vznikly v puritánské kolonii Massachusetts v roce 1690, nebyly vnucovány nikomu jinému než výběrčím daní; byly totiž zákonným platidlem pro daně. Byly papírové a nedoprovázel je žádný slib přeměny na drahé kovy. Platili se jimi vojáci, mohli s nimi nakupovat a prodejci je mohli přijímat na dobrovolné bázi, protože s nimi pak mohli platit daně té vládě, která peníze vydala.

Tyto peníze byly od roku 1692 vnucovány rovněž soukromým věřitelům jako zákonné platidlo pro dluhy, nikoliv však prodejcům v rámci okamžitých transakcí. Dnešní zákonné platidlo je stejného charakteru. Centrální banky otevřeně přiznávají, že jediná právní podpora jejich měn se týká plnění již existujících závazků denominovaných v těchto měnách.

Peníze z roku 1690 byly inovací v globálním měřítku a velkým intelektuálním průlomem. Byla to zásadní změna v právním základu peněz, která poprvé v historii přesunula těžiště peněz z inherentně cenného zboží, z něhož byly vyrobeny, do oběhu peněz do státní pokladny a ven z ní. Jak poznamenal jeden ze současníků:

Jeden rodák z Bostonu, který se narodil do této inovativní ekonomiky, pronesl slavný výrok:

Tím, že ostatní vlády napodobovaly kroky puritánů v Massachusetts a zcela uvolnily množství peněz z vázanosti na kov, získaly virtuální bezprecedentní politickou a ekonomickou moc.

Tyto papírové peníze hrály klíčovou roli – v dobrém i ve zlém – v některých zásadních událostech moderních dějin: americké revoluci, francouzské revoluci, německé hyperinflaci, velké hospodářské krizi a globální finanční krizi v roce 2008.

Od roku 1971, kdy Spojené státy na dobu neurčitou pozastavily svůj slib směnit papírové dolary za zlato, všichni dnes používáme měnu Massachusetts: objekt s malou (nebo nulovou) vnitřní hodnotou (obecný kov, papír a brzy i digitální měna centrální banky), který je produkován centrální bankou (nebo jinou vládní byrokracií) a který nikdo není povinován směnit za zlato, stříbro ani žádnou jinou komoditu.

Puritáni tak na několik staletí změnili tvář nejen USA, ale i celého světa, který je dodnes následuje.

Zdroje:

M. M. Knappen, Tudor Puritanism. 1939. Chicago Press.

John Spurr. English Puritanism 1603-1689. 1988. Macmillan.