Skočili jste Číně na špek? Její obraz civilizovaného světa je pouze nátěr

Čína je bezpečnostní riziko. To ví každý. Když nedávno americký prezident Donald Trump odjížděl z Číny, raději vyhodil veškeré státní dárky, až na pár sazenic růží, aby nedospěl do situace, kdy ho budou Číňané vydírat díky odposlechům.

A podle posledních zpráv na Seznamu chytil Trumpa doslova antičínský rapl. K tomu ještě čínský prezident vyzval k novému světovému řádu v oblasti umělé inteligence. Čína to ale rozhodně nebude, kdo takový řád může nabídnout. Jen čeká na toho, kdo s tím přijde, aby mu ho mohla vzít a neuměle ho okopírovat. Jako se vším.

Čína ve světě živí schizofrenní situaci, a pomáhají ji v tom i Evropané, kteří jí skočili na špek.

Čína platí různé naivní influencery, aby o ní pěli chvály. Jsou to zpravidla lidé bez životních zkušeností, kteří toho moc netuší o její historii. Čínský stát si po celém internetu financuje i propagandistické články, které vychvalují její možnosti a mění pohled na její historii. Navíc si zavázala celý svět tím, že se stala jeho fabrikou. O jedné věci však úplně celý svět nepředsvědčila: že je to civilizovaná země.

Čína je ale schopna zblbnout i smysly matadorů. Jako je Vladimír Dlouhý, bývalý ministr průmyslu České republiky, který skálopevně tvrdí, že Evropě ujel vlak a taktovku rozvoje přejímá Čína. Byl někdy pan Dlouhý v Číně? Viděl ty tisíce opuštěných developerských projektů, viděl tu nastavěnou infrastrukturu, která je Číně k nepotřebě? Platí mu snad Čína za to, že ji dělá reklamu? Ono totiž vyspělá technologie v rukou lidí, kteří nevědí, co s ní, je tak jako tak k ničemu.

Ukázkou toho, že Čína je slabá, je fakt, že se v ní porušují základní lidská práva, zavírají a mučí oponenti. A postoj k Taiwanu? Ten se stal typickou ukázkou její nedostatečnosti. Kdo podporuje Taiwan či Dalajlámu, ten musí z kola ven. Proč se Čína tak bojí jedno malého státečku a jednoho buddhisty, když je to taková velká a starobylá mocnost?

Popsat zde zevrubně dějiny Číny samozřejmě přesahuje možnosti této úvahy. Nicméně za všechny momenty čínské historie alespoň dva, které velmi dobře ilustrují odlišnosti čínské a evropské povahy.

V době stavby Velké čínské zdi, symbolu čínského oddělení od světa, dostal syn tehdejšího císaře dopis. Stálo v něm, že je nehodným synem a nejlépe by bylo, kdyby se zabil. Tak i učinil, proklál si své tělo dýkou. To ještě nevěděl, že dopis nepsal jeho otec, ale byla to provokace eunucha, který měl zálusk na vládu.

Každopádně si tuto situaci srovnejte s kterýmkoliv momentem v evropské historii. Nejspíš takový incident nikde nenajdete. Jen Čína je přísně hierarchicky uzpůsobena a bez pokynu svrchu se v ní nehne ani list.

Další příklad za všechny. Jak víme, Peking bývá nazýván Zakázaným městem. Vstup do něj byl totiž pouze na povolení. Jen tak někdo zahlédnout císaře nemohl. Ačkoliv se v evropské historii vysoce oceňovalo lezení do jistých partií, v Číně tomu bylo naopak. Takové přizpůsobení vás mohlo stát i život.

A tak lokální vládce jednou spatřil císaře na výpravě mimo Zakázané město. A aby mu zalichotil, taky si svou družinu mírně uzpůsobil dle podoby té císařovy. Jakmile se o tom dozvěděl císař, nechal jej popravit. Vadil mu pouhý fakt, že jej daný ministr viděl, natož, že se po něm opičil.

Čína - to jest opravdu zcela jiný kulturní svět. Naštěstí.

V 19. století udělal sociolog Max Weber poměrně hutnou ekonomickou studii o protestantské etice. Zjistil totiž, že v zemích, které byly protestantské, je ekonomický rozvoj daleko větší než v těch, které byly promořeny katolictvím.

Protestanství totiž povzbuzovalo individualismus, sice sobecký, ale solitérský, zatímco v katolictví se každý mohl schovat jeden za druhého. Jak řekl Martin Luther - v katolictví jsou všichni na jedné lodi a když se někdo topí, jeden stahuje do vody druhého. V protestantství je tu člověk každý sám za sebe.

A jak je tomu v Číně? Je třeba si říci, že veškerý podnět k ekonomickému rozvoji Číny produkuje Západ! Nikoliv Čína. Kdyby se jednalo o to, aby Čína byla sama za sebe tak, jak jsme viděli v 19. století, byla to zdecimovaná země a lidé z ní utíkali do všech koutů světa na otrockou práci. Ve 20. století to nebylo lepší až do chvíle, kdy se Mao Ce-tung a jeho kolegové domluvili s USA na ekonomické spolupráci.

Samotný Mao měl problém se svými příbuznými, kteří jej odrazovali od jeho boje proti Japonsku. Čína byla v té době v sevření japonského impéria. V Číně jsou totiž zakořeněny dvě filozofie - taoismus a konfucianismus. Oba ideologické systémy vzájemně působí, jako byste jeli v autě střídavě na plný plyn a pak rychle šlapali na brzdu.

Taoismus hlásá odpojenost od vnějšího dění a nezájem o svět a jeho změnu, zatímco konfuciánství je zaměřeno na jasnou definici vaší role ve společnosti. Ani jeden z těchto systémů se netýká rozvoje ani osobního, ani toho společenského. Jsou to pasivní nábožensko-společenské ideologie. A podle toho také Čína vypadá. Bez síly zvenčí by na svět neměla žádný vliv. Sama vůči sobě je extrémně pasivní.

Čína vydělala své peníze na svých továrnách pro Evropu a USA a na prodeji surovin, nicméně své investice moc dobře nevyužila. Snaží se kolonizovat Afriku různými smlouvami o výstavbě silnic, přesto její projekty nemají dlouhého trvání a vzhledem k nestabilitě afrických režimů ani budoucnost.

Stejně tak v Evropě. Ve Francii Číně Francouzi kvůli vlastní neprozíravosti ve velkém prodali vinice. Ve Francii je totiž velká dědická daň, která sankcionuje dědice, kteří často nemají na to, aby zaplatili za vlastní dědictví. A tak se jejich majetku rádi ujali Číňané. Francouzi ale mají jiný režim práce, nedosahují „čínské“ efektivity a celkem nedávno si samotní Číňané zakázali víno na stranických schůzí. Může se zdát, že to není žádný problém, ale omyl. Okamžitě tím klesla produkce jejich evropských vinic a některé museli přebudovat a srovnat se zemí.

Jak dopadly čínské investice do českého slavného fotbalového klubu Slavie netřeba rozebírat. Klub skončil ve ztrátě.

Celkově vzato Číňané jiné kultuře než té svojí nerozumí a ani se neblýská na lepší časy v tom smyslu, že by dospěli k nějakému lepšímu pochopení toho, jak funguje vnější svět.

Čína se stane hrozbou jedině v případě, že jí sami Evropané čí někdo jiný dají energii. Bez toho bude dále skomírat právě tak, jak již činí po tisíciletí.

Podporovat tedy představu o veliké a nebezpečné Číně je jako střílet se do vlastní nohy. Nechte toho včas, než tomu sami začnete věřit. To je totiž jediná mast, kterou na vás Čína má. Že jí její vějičku vnějšího zdání spolknete i s navijákem.

Zdroje:

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-evropa-slabne-na-svetovou-spicku-se-uz-nevrati-rika-exministr-dlouhy-40588189

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-peking-zakazal-na-stranickych-akcich-vino-svetovi-producenti-se-hrouti-40569572

https://forbes.cz/slavia-znovu-v-ceskych-rukou-tykac-ji-koupil-od-cinanu/

John Keay. China: A History. 2011. Basic Books.