Hlavní obsah
Věda a historie

Šumavu stvořili Němci – a pak z ní museli odejít

Foto: Šimon Magus (vlastní foto)

Lidé, které popisuje legendární spisovatel Klostermann, byli převážně německého původu.

Článek

Počínaje přemyslovským pozváním v dávném středověku, kdy Přemysl Otakar II. pozval takzvané Králováky ke strážení českých hranic, se jednalo o Němce. Kultura, kterou popisoval Karel Klostermann, byla převážně německá. Její romantika se kompletně ztratila v roce 1945 při odsunu Němců. Tehdy začala Šumava degenerovat. Tento proces započalo stěhování obyvatel zchludlých regionů od Čech až po Rumunsko do domů původně obývaných Šumaváky. Ti na Šumavu na místo její původní tajemně romantické atmosféry vnesli onen mrazivě strašidelný karpatský odér jako vystřižený z rumunské Transylvánie z okolí hradu Dracula. Z původních osadníků zde už mnoho nezbylo a dnes se stala Šumava kořistí developerů, kulturních blouznivců a bezhlavého davu turistů. Její šťastný osud trval pouze do roku 1945.

(Pre)historie Šumavy

Na Šumavě se pohybovali původně Kelti, ale horským oblastem se zpravidla vyhýbali. Žili a věnovali se svým řemeslům především v Pošumaví. Pak přišli Germáni a těm bylo jedno, že je Šumava děsivá. Osídlili však jen její části, ostrůvky Šumavy. Během 8.-10. století přišli Slované, ale ti se o Šumavu nezajímali vůbec. Živili se zemědělstvím, a pro něj nebyly horské šumavské oblasti vhodné. Nová vlna kolonizace přišla na Šumavu po třicetileté válce a rovněž z Německa. Tak přišli na Šumavu i předkové samotného Klostermanna. V 17. století zažívalo zlaté časy šumavské sklo. Jenomže jeho vzestup se snoubil ruku v ruce s úbytkem lesů. Nakonec vlivem industrializace docházelo k masivní těžbě lesa, v 19. století se plocha původních lesů snížila na 35%.

Králováci, němečtí „králové“ Šumavy

Německy Freibauern označuje v nejširším smyslu slova obyvatele území výšinných oblastí západočeské Šumavy a jedné jihočeské oblasti. Byli to němečtí sedláci přímo poddaní českému panovníkovi, kteří sem přišli na jeho pozvání. Král tímto obešel českou šlechtu, protože kdyby jí dal pravomoc nad hranicemi, musel by jí také dát nějaké území. Proto raději pozval Němce. První větší vlna osídlení přišla až v 16. století z Bavorska a Rakouska. Noví obyvatelé se odlišovali od Čechů svým sebevědomím, majetkem a globálním uvědoměním. Měli také vlastní pozemky, takzvané dvorce, ještě po zrušení poddanství v roce 1848 si nechávali říkat pány. Byli velmi konzervativní, věděli kdo a jak může druhému pomoci. Hlavní roli hrál rod a jeho udržení. Proto se hodně řešilo, komu bude předán rodový majetek, aby se především dědictví genetického typu dalo tomu, kdo jej může rozmnožit a ne narušit. Kdokoliv byl charakterově křivák nebo někoho pomlouval či dělal finanční machinace, byl komunitou přísně potrestán.

Šumava česká a německá

Od 17.století až do neblahého vyhnání Němců se Šumava dělila na tu českou a německou. Nahoře byla německá a dole česká. Z osmi rycht Královského hvozdu na Šumavě se k Čechům hlásila jen jedna, a tou byly Stachy. Ještě se česky mluvilo v Sušici, ale v Kašperských Horách, kde se natáčel například seriál Policie Modrava, byste na českou řeč nenarazili.

Šumava za Karla Klostermanna

Nejslavnější spisovatel zabývající se Šumavou popisoval sice Šumaváky i česky, ale pokud byste se s nimi setkali, bez němčiny byste se neobešli. V románu V ráji šumavském popisuje postavu Seppa Rankla, který žil na Horské Kvildě v 19. století. Byl to jediný syn německého svobodného sedláka, měl mimořádnou sílu a odolnost. Navíc byl velmi zbožný, miloval lidi a zvířata. A hlavně byl obr, měřil celých 213 cm.

Němečtí obyvatelé Šumavy tvořili její mýtus

Ti z dolní části Šumavy nemohli dát Šumavě nějaký tajuplný příběh, protože oni nebyli ve styku s neproniknutelnou přírodou tak, jako její němečtí obyvatelé. Byli to právě oni, kteří dali Šumavě její legendární háv. Němci věřili na osud, nadpřirozené bytosti, skřítky, bludičky. Určitému typu bouře říkali Divoká honba. Němečtí obyvatelé neproniknutelných hvozdů, kam se čeští obyvatelé báli vkročit, žili prostý odsvětštěný život. Na návštěvu mohli jít celé hodiny, v zimě trvalo dny, než se dalo vyjít ven. Jakýsi skutečný duch, genius loci, je provázel na každém kroku. Z téměř mystické zkušenosti čerpal český spisovatel Karel Klostermann, mimochodem sám také Němec.

Čeští králové Šumavy

Šumava se dostala do povědomí českého diváka právě filmem Král Šumavy, nemyslím seriálový cyklus z nedávných let, ale film Karla Kachyni z roku 1959. Film ovlivněn dobovým tlakem zobrazoval hrdinné strážce českých hranic, jak je brání proti všelijaké sebrance, která je chce narušit. V realitě došlo v případě přechodu hranic k více smrtelným zraněním na straně pohraničníků, a to důsledkem elektrického oplocení, než bylo celkově na straně těch, kteří chtěli hranici narušit. Nakonec soudruzi elektriku v plotu raději vypnuli.

Existoval titul krále Šumavy, který si přivlastňovali pašeráci jako Josef Hasil a Kilián Nowotný, ti pomáhali přes hranice desítkám lidí za minulého režimu. Ovšem často tak činili především ze zištných a dobrodružných důvodů. Takoví lidé byli na hony vzdáleni ideálům původně německých obyvatel těchto míst, Králováků.

Ostatek původních obyvatelů Šumavy

Nějací původní obyvatelé Šumavy zde zbyli, ale je jich jako šafránu. Poznáte je zpravidla tak, že mluví německy, či němčině rozumí. Navštěvují je zpravidla donynějška jejich příbuzní z Německa. To ti, kteří přišli ve 40. letech a jejich potomci si dobu, kdy byla Šumava nepropustná a tajemná, již nepamatují.

Zdroje:

Tereza Krejčí. Fenomén Šumavy. Albatros 2025.

Karel Klostermann. V ráji Šumavském, Odeon 1972 [1. vyd. 1904].

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz