Článek
Těmito slovy Ježíš předává svým učedníkům svou zázračnou moc:
Aj, dávámť vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepřítele, a nic vám neuškodí.
Každý ví, že šlápnout na jedovatého hada není žádná legrace. A teď si představte, že hada berete volně do ruky a ještě si jej dáte mezi zuby! Indiáni z kmene Hopi přesně toto dělají. Jejich rituální tanec zachytil vlachovobřezský rodák Jan Matulka přímo na místě, někdy na začátku 20. století, zde:
Indiáni překusují hady, tedy přesně řečeno je drží pevně v zubech, aby se jim nevysmejknuli
Hopi rituál
Zachycený rituál americkým umělcem
Jednou za dva roky konají Hopiové v Arizoně ceremonii, která zahrnuje hady. Jedna část je veřejná, další jsou zrakům běžných návštěvníků skryty. Bratrstva hadů tančí s živými hady, kteří jsou na konci obřadu vypuštěni do volné přírody, aby odnesli jejich modlitby do podsvětí.
A účel rituálu? Přinést déšt a zajistit hojnou úrodu. Symbolika tance jde však mnohem dále. Hopiové se domnívají, že tím zajišťují rovnováhu mezi přírodou a celým vesmírem. A hlavně zajišťují komunikaci se svými předky. Hady vyšlou do podsvětí, kde sídlí duchové jejich předků. Nejedná se o uctívání hadů, ale o jejich rituální využití.
Křesťanské rituály s hady
Po celém USA existují křesťanská společenství, která, jak bychom to řekli, berou hady do rukou a v extatickém tanci zpodobňují přesně to, co Ježíš řekl. Někdy jsou mezi nimi jedovatí chřestýši, jindy je to jen představení pro diváky. Každopádně povzbuzeni tím, co viděli u Hopiů, jali se brát Ježíšova slova doslova.
Za účelem „hadích“ rituálů existují celé pentekostální církve. Pentekostální neboli letniční hnutí v církvích zdůrazňuje osobní zkušenost křesťana s Bohem. Ta se může projevit různě, někdy až hodně divně. Třeba osoba začne mluvit či brblat v neznámých jazycích. Jejich obsah religionisté nadále zkoumají. Původně byl dar jazyků v křesťanské komunitě určen k tomu, aby se evangelium šířilo i mezi cízí kultury. Dnes se zdá, že se jedná jen o velké šou, kdy daný jedinec začne nesrozumitelně mumlat nějakým neuchopitelným jazykem. Zde můžete vidět ukázku (od 2. minuty):
Pokud jde o hadí tanec, byl na začátku třicátých let natočen výzkumníky, naleznete jej zde:
A zde jsou křesťané, které se po Indiánech v USA opičí, ale znáte to, když dva dělají totéž, není to často totéž. I když si myslí, že jim dal Ježíš sílu supermanů, někteří z křesťanů po smrtelném ušktnutí pochopitelně zemřou!
Jaké poučení plyne z předchozího? Možná, že slepě kopírovat chování druhého často nevede k dobrým následkům. To, že je něco považováno za posvátné, pochopitelně přitahuje pozornost lidí, kteří se lepí na cokoliv, co je přesahuje. Ale už často zapomínají, že i dotek posvátna může být nebezpečný až smrtící.
Zdroje:
Waters, F., Waterman, J. The Book of the Hopi. 1963. Penguin.
Viz youtube videa v článku.
