Tibetský buddhismus má pro vás návod na šťastný život

Čtyři školy tibetského buddhismu se dobře doplňují a prozrazují duchovní potenciál samotného Tibetu. Prvotním náboženstvím je v Tibetu Bön, což jsou formy šamanismu a čarodějnictví. Posléze do něj přichází buddhismus z Indie. Ten se dále rozděluje na čtyři hlavní směry, první z nich je Ňingmapa.

Nejstarší tibetská škola buddhismu má ten nejsilnější šamanský prvek. Učí o skrytém know-how mistrů, které se mohou objevovat až za několik stovek let po jejich smrti. Její výcviková metoda je dzogčhen.

V podstatě díky tréningu dzogčhenu můžete nahlédnout do prázdnoty jevů. Do podstaty své činnosti a jejích motivů a dobře si ji zhodnotit. Pozor, ne každý zvládne nahlédnout na sebe sama těma správnýma očima a už vůbec mít tolik odvahy, aby došel k závěru, že jeho dosavadní život byl marný. Takové prohlédnutí patří jen zasvěcencům. Proto mohou lidé, kteří používají tibetskou meditaci pouze pro zvýšení svého duševního komfortu naopak upadnout do depresí a úzkostí, neboť styk s vlastní prázdnotou nemusí být zrovna procházkou rajskou zahradou, není-liž pravda?

Tibeťané však své žáky nikdy neházejí jen tak do vody, některé jejich praktiky jsou snadno dostupné v knihách, ale jejich správné provedení vždy závisí na autentickém vztahu žáka a jeho Mistra.

Další tibetskou školu je Kagjüpa. Na této škole zůstala také neodmyslitelná stopa starodávných tibetských čarodějnických praktik. Školu založil duchovní učitel Marpa. Nejznámějším jeho studentem byl Milaräpa, který je znám svým zvláštním osudem. Díky své matce se naučil praktikám černé magie a zabil několik svých příbuzných, kteří se s ním odmítli podělit o dědictví.

Je třeba říct, že v určité úrovni duchovního vědomí se zabití nepřátel posuzuje jinak než konvenčním způsobem. Samotný Marpa byl proslulým černým mágem. U svého žáka však viděl, že nemá své rodinné záležitosti karmicky dořešeny, a tak mu poskytnul poměrně tvrdý očišťující trénink. Hlavním poučením z tohoto příběhu bylo, že před svou minulostí nikam neutečete. Máte nějaké nedořešené resty s lidmi z dob dávno minulých? Tak šup na to a dokončete to.

Hlavním nástrojem školy Kagjüpa je mahamudra (tib. Velká pečeť). Název školy v tibetštině znamená: čtyři přenosy. Důležitá je i práce s něčím, co je vám osobně nepříjemné, ale záměrně se do toho dáte, abyste zjistili, proč vám to tak vadí. Možná právě potřebujete doplnit něco, co vám chybí. Nejste třeba dost laskaví nebo jste naopak málo agresivní. Bez toho, abyste se pokusili o překročení své komfortní zóny, na to nikdy nepřijdete. A bude vám stále něco chybět.

U některých lidí se dá říct, že mají ve všem dlouhé vedení, ani po letech jim nedojde, že někomu ublížili nebo že by se měli nějak změnit, byť by to bylo v maličkosti. Jsou ale lidé, kteří ostatním mohou naopak svou ochotou ke změně přijít podezřelí. Ti jsou otevření a schopní reagovat na usměrnění a nové podněty ihned. A takové žáky vyšší reality dobře vystihuje třetí tibetská škola Sakjapa.

Její učení je lamdre - cesta a výsledek. Cílem je pochopit nerozlučitelnost samsáry a nirvány. Jedno bez druhého mít nelze. Bez dřiny a řádného výcviku štěstí nebude. Zapomeňte na takové ty rady alá instantní polévka, na kouzelné magické formule a proutky. Změnit se můžete hned, ale prostředí kolem vás, to může zůstat v samsáře, zatímco vy budete v nirváně.

Vaše změna chování a přístupu vůbec nezávisí na prostředí, kde se nacházíte. Nenechejte se přesvědčit o tom, že jste pouhým produktem svého okolí. Tibetský buddhismus lidi učí vzít věci do vlastních rukou bez ohledu na to, že všichni vypadají, jako by byli proti vám.

Poslední a vrcholná tibetská škola, z níž vzešel samotný duchovní vůdce Tibetu Dalajláma, se jmenuje Gelugpa. Založil ji náboženský myslitel a reformátor Conghapa a její název v tibetštině znamená : „Škola cnostných tradic“. Podstatou této školy je integrace všech předcházejících tradic do jednoho poněkud komplikovaného, ale robustního systému.

Je třeba chápat rozdíl mezi náboženskými teoriemi a praxí. Teoreticky byli mniši a lámové ti nejpokornější lidé v Tibetu a prakticky vysoce čněli nad rolníky a feudální třídou.

Učení o neduální mysli v praxi znamenalo toto:

lidé s vyšší duchovní hodnotou ční nad těmi, kteří v duchovním světě existují na nižší pozici než oni. Takový byl i náboženský systém zasvěcení a praxe vztahů mezi učiteli a žáky.

Co to pro ty, kteří jsou duchovně na výši, znamená? Nemusí se nijak pyšnit nebo natřepávat nad ostatními, protože jejich duchovní ušlechtilost je zjevná z jejich přístupu a chování. Nemají povinnost nikomu veřejně hlásit, jak na tom jsou. Právě naopak, neustálé potvrzování toho, jací jste, vyžadují lidé, kteří do určité úrovně nedospěli a možná se tam nedostanou nikdy. To, že jste duchovně cnostní, není třeba nikam vytrubovat a stačí, když prostě jste. Někdy je prosté bytí tou nejpříjemnější záležitostí na světě.

Tibetský buddhismus má v oblasti duševního zdraví mnohé co nabídnout. To základní však je: uvědomit si, jak vypadá vaše skutečnost, ale bez brýlí mámení, udělat vše pro to, abyste se vypořádali se zátěžemi z předchozích vztahů, když k vám přijde silný podnět změnit váš život, nebránit se mu a udělat to hned a koneckonců zbavit se jakékoliv potřeby někomu dokazovat to, že jste jací jste.

Kéž jsou všechny cítící bytosti šťastny.

Zdroje:

Gyaltsen, Khenpo Könchog. The Garland of Mahamudra Practices: A Translation of Kunga Rinchen’s “Clarifying the Jewel Rosary of the Profound Fivefold Path.1986. Ithaca:Snow Lion.

Gyatso, Tenzin, Dalai Lama XIV. The Buddhism of Tibet and The Key to the Middle Way. Tr. Jeffrey Hopkins. 1975. London: George Allen & Unwin.