Všechna náboženství pocházejí z jednoho zdroje

Představte si to jako společný matrix či myšlenkový trust, nebo volněji jako centrální mozek lidstva z českého seriálu Návštěvníci. Všechny indicie naznačují, že existoval jakýsi společný pramen či zdroj náboženských představ, které se poté rozletěly a rozvinuly v různých místech v odlišných podobách.

Lao-c', tvůrce čínského taoismu, a Konfucius, stvořitel čínského úřednického náboženství konfucianismu, jsou situováni do stejného období jako indický Buddha. Jedná se o 6. stol. př. n. l. Stejně tak Zarathuštra, tvůrce zoroastrismu, náboženství, které se stalo předobrazem pro tři velká světová náboženství: judaismus, islám a křesťanství, žil v tomtéž období.

Náhoda? V tom případě hodně velká, když všichni tito zakladatelé největších náboženských systémů na světě žili ve stejné době, akorát na jiném místě na světě. Je třeba vycházet z axiomu, že myšlenky se šíří kosmickou rychlostí nejen ve věku internetu.

Existuje tedy jakýsi světový mozek, globální paměť, do které se všichni tito zakladatelé světových náboženství napojili a čerpali z ní svou inspiraci?

Mimochodem, vliv zoroastrismu jde dál než do základů náboženství, samotná německá filozofie a její představitelé se jím inspirovali. Stačí zmínit Friedricha Nietzscheho a jeho slavnou knihu Tak pravil Zarathustra. Dále Johann Wolfgang von Goethe byl silně zasažen perskou spiritualitou. Koneckonců i Friedrich Hegel a Mozart ve své hudbě. Konkrétně se to projevuje nejvíce v Magické flétně. Stejně jako Edmund Husserl (původem z Prostějova) se u své fenomenologie inspiroval v Íránu.

Paradoxně sice německá filozofie vypadá složitě a neproniknutelně, ale v případě integrace zoroastriánských představ o světě se u Němců jednalo o redukci, nikoliv o prohloubení perského duchovního základu. Není divu, že filozofové k zoroastrismu tak lnuli. Zarathuštra bývá považován za prvního filozofa a jeho pojetí dobra a zla očividně ovlivnilo řeckou filozofii, z níž se poté dostalo znovu do náboženského kontextu jak buddhismu, islámu, judaismu i křesťanství.

Judaismus, křesťanství i islám vděčí za své základy zoroastrismu. Islám se snažil své kořeny v tomto smyslu za každou cenu zamlčet, stejně jako se pokouší zamést stopy po židovství a křesťanství ve své samotné podstatě. Přesto Korán obsahuje v podstatě celé přepsané biblické pasáže.

Biblické obrazy posmrtného života, posledního soudu, apokalypsy, démonů, Satana a Ježíše Krista jsou z velké části inspirovány Avestou, což je základní posvátný zdroj zoroastriánského náboženství.

I tak rozdílná náboženství jako je katolictví a buddhismus mají základní společné rysy co do struktury fungování. Patří k nim používání svíček, svěcené vody, kadidla, růžence, obrazů svatých či buddhů, liturgické zpěvy, modlitební knihy, instituce mnichů a jeptišek, zvláštní roucha, svátky a speciální dietetická opatření. Dokonce i používání kříže má buddhismus s křesťanstvím společné. V tibetských rituálech je užíván namkha = niťový kříž.

Hovoří se o tom, že egyptské náboženství, dnes tak adorované jako zajímavý historický relikt, pochopitelně především egyptology a archeology, má svůj myšlenkový základ ve starověké Mezopotámii. Původně se myslelo, že tomu bylo opačně, ale přišlo se na to, že nejspíš všechny cesty vedou do Mezopotámie. Její součástí je Irák a jeho nejbližší soused Írán, dříve Persie. Jihozápadní Írán je ostatně považován za součást mezopotámského regionu. A zde se šíří zoroastrismus (byl i státním náboženstvím Persie), který je později předlohou pro převažující světová náboženství.

Nejspíš i do starověké Indie se dostalo náboženské poznání z Persie prostřednictvím migrace. Dobře známá starověká indická města jako Mohendžodaro sice mají splachovací záchody, ale žádné chrámy ani náboženské představy. Pokud by někdo hledal typická sekulární osídlení, našel by je před několika tisíci lety na hranicích Indie a Pakistánu. Moderní ateismus tedy rovněž není žádné novum.

To, co platí pro náboženství, platí i pro jejich základní médium: jazyk.

Kniha Historie světového uctívání o tom říká:

Jazyky podobně jako náboženství nevznikly z chrochtání a postupného vývoje, jak se nám snaží namluvit evolucionisté, ale naopak z redukce složitějších jazykových projevů, které se objevují náhle. Vývoj náboženských představ v čase a prostoru tuto teorii jednoznačně potvrzuje.

Evoluce v obecném slova smyslu tvrdí, že organismy přirozeně směřují od jednodušších ke složitějším. Na tomto základě je postavena i evoluční teorie, se kterou řada vědců počítá a používá ji jako vysvětlení či náhradu Boha nebo Stvořitele v otázce vzniku života. Jenomže samotné základy dnešních náboženství svědčí o opaku. Spíše, než aby se jednotlivé starověké náboženské představy vyvíjely, došlo k jejich redukci.

Třeba takový zoroastrianismus má mnohem komplexnější teoretický základ než křesťanství, judaismus a islám dohromady. Postupem času naopak došlo k redukci složitých náboženských představ, které nebyli schopni lidé, jak narůstal jejich počet, pojmout a bylo třeba, aby získali jednoduchá pravidla, kterými by se mohli řídit. Co vidíme dnes, je již značnou myšlenkovou redukcí. Ale nenechte se mýlit, totéž se přeci děje s jinými myšlenkami v aktuálním dění. Ze složitých analogových úvah filozofů z doby předinternetové se vytváří jednoduché kompilace nebo spíše jejich vypitvaná jádra. Je to, jako byste chtěli někoho učit o anatomii člověka a předhodili byste mu na pitevní stůj jen lidskou ruku. Takto dnes lidé rozumí filozofii a náboženství, a to mají k dispozici ohromné množství informací, ve kterých si ale neumí udělat pořádek.

Z předchozí analýzy vyplývá, že náboženství mají z většiny jakýsi společný ideový zdroj, který vzniknul zhruba ve stejném období na různých místech na světě. Náboženské představy poté kupodivu nesměřovaly k jejich komplexnějšímu vyjádření, ale naopak k jejich redukci. Na vině bude zřejmě názor, že je třeba, aby jim pokud možno většina lidí rozuměla. Díky této naivní představě, že mohou lidé jako celek rozumět duchovnímu světu, došlo ke zkreslení původního náboženství, k tvorbě církevních hierarchií, které často nebyly porozumění duchovnímu světu blíže než ostatní. Celkově došlo k erozi náboženského myšlení, jejíž důsledky vidíme v různých podobách v dnešní době, kdy si každý myslí, že si může snadno založit své vlastní náboženství a uctívat svého vlastního Boha.

Biblická představa o věži Bábel, kde došlo ke zmatení jazyků a rozehnání lidí do všech světových směrů, je v podstatě naplněna až v dnešní době. Zmatení jazyků i při tak těsném sepětí jednotlivých kultur je v podstatě jedním z průvodních rysů dnešní doby.

Zdroje:

John G. R. Forlong. Encyclopedia of Religions - In Three Volumes, Vol. I. 2013. Cosimo Classics.

Deutscher. Guy. The Unfolding Of Language. 2006. Random House.

K. Rajan. Indus Signs and Graffiti Marks of Tamil Nadu- A Morphological Study. 2025. Government of Tamil Nadu.