Západ měl z Česka historicky trému, českou budoucnost to trvale poznamenalo

Tento článek se zabývá kořeny jednoho podceňovaného fenoménu: západního strachu z Česka jakožto potenciální nezávislé regionální mocnosti a jeho dopadem až do novodobé historie a Evropské unie.

Je to pořád stejný příběh. Přemyslovci získali české země jako lenní území od Němců. Nebo je tomu jinak? Vydobyli si je přeci sami, i když se museli k Němcům téměř vždy obracet pro podporu své státnosti. Určitě museli nebo chtěli? Takový Václav I. ve 13. století ubránil před Mongoly i samotný Západ, i když se různé kroniky snaží jeho zásluhy snižovat.

Ten příběh je spletitý, ale prochází českou historií jako tenká červená linie a je nakonec jasný jako facka. Němci, Francouzi a Rakušané, tedy lidé žijící na těchto územích (dříve tak nerozlišovaní), se Čechů báli jako moru odevždy. Nějakou dobu dobře fungovalo polsko-české společenství a to byl směr, kam se zřejmě měli Češi vydat. Když se totiž obrátili na Západ, čekaly je plané sliby, ze kterých často zbyly jen výhružky, poroba, kolonizace a rozdrobené území. Přesně takový ukázkový případ se odehrál s nejmocnějším Přemyslovcem své doby, Přemyslem Otakarem II.

Pojďme se podívat na pár důležitých okamžiků české historie, které ji výrazně ovlivnily. Upálení Jana Husa bylo v režii francouzských teologů Pierra d'Aillyho a Jeana Garsona. Tito náboženští fanatici přinutili Husa, aby se vyjádřil k článkům své víry, ale zároveň neuznávali racionální diskurz. S takovými lidmi je těžká domluva a navíc svým nedostatkem rozumu kolem sebe šíří nebezpečnou hysterii. Proto vytvořili na koncilu takovou atmosféru, že se Husovi každý při jeho vyjádřeních sprostě vysmíval, a vybudili tak děsivý strach, že se všichni nakonec chtěli Husa zbavit. Za upálení Husa můžete poděkovat Západu, který nikdy nebyl tak silný v kramflecích, jak se snažil působit, ale velmi často podléhal bludným představám, strachu a hysterii.

V souvislosti s bludy, ve kterých se Západ vyžívá s nadšením sobě vlastním, si položte otázku: Kdo si nechal přes hlavu přerůst Vladimíra Putina? Naivní demokratické západní mocnosti, které od něj bez ohledu na jeho diktaturu vesele odebíraly komodity a usmívali se na něj jako měsíček na mezinárodních setkáních. Nějaká lidská práva je tehdy nezajímala. A teď se diví, že mají ze svého vlastního díla v kalhotách.

Vypíchněme v té souvislosti pár podstatných momentů české historie. Přišel Sámo, který byl možná Frank a možná taky vůbec, podle některých historiků mohl být i Bulhar, a s ním první český státní útvar v 7. století. Francký král Dagobert ho nemohl vydýchat, a tak okamžitě stát napadl. Tak tomu bylo pořád dokola. Kdo překazil byzantskou bohoslužbu a misi Cyrila a Metoděje v 9. století ze závisti a ze strachu z duchovní moci? Bavorští kněží. Mimochodem zásluhu na tom, že byly Čechy a Morava popisovány jako bezvěrecké až do příchodu věrozvěstů a v podstatě jsou tak vnímané dodnes, mají západní kroniky. Nebylo tomu tak, křesťanství na tomto území prospívalo již před Cyrilem a Metodějem.

Proč myslíte, že Němci říkají Čechům smějící se bestie? Tento pojem se nezrodil někdy na prahu nacistické moci, ale bylo tomu tak odevždy. Němci měli z Čechů vždy nahnáno, jen se to zdráhali navenek přiznat.

Tady se vrátíme k příběhu Přemysla Otakara II., který neskončil dobře. Nikoli kvůli tomu, že by byl Přemysl Otakar II. slabým králem, ale kvůli kombinaci strachu Západu a české proradnosti. Čeští rytíři ho opustili na Moravském poli. V tomto smyslu se samotní Češi stali komplici proti sobě samým spraženými s jejich vlastními nepřáteli již odpradávna. A díky jejich sebeporaženectví přišli o vládu nad celou Evropou. Kolik z toho se dá přičíst na vrub západní propagandě, která se snažila Čechy přesvědčit o tom, že se bez Západu neobejdou, se dá těžko říct.

Přemysl Otakar II. byl ve své době nejsilnějším evropským regionálním vládcem. To je bez debat. A pokud s tím budete hlasitě nesouhlasit, musím vás bezpodmíněčně podezřívat z toho, že trpíte komplexem sebemrskačství. Čímž bohužel trpí i mnozí čeští historici a podle toho jejich výklad historických dat taky vypadá. Nicméně této přemyslovské mocnosti se bezpochyby obávali všichni vládci ze Západu. Pokud nadáváte na Habsburky, vězte, že si za ně do značné míry můžete sami. Na „Moravském“ poli se totiž upevnily základy jejich působení v českých zemích.

Ne nadarmo byl Přemysl zván železným a zlatým. Vládl nad Čechami, Moravou, Horní Lužicí a Dolními Rakousy. Ve svých výbojích předčil své předky. V roce 1255 se vydal na křížovou výpravu proti pohanským Prusům. Zde již vidíme počátky toho, jak jej jeho západní spojenci na každém kroku zrazovali. Přemysl se obrátil i na Litvu. Dobyl zde jistá území, přičemž mu papež slavnostně oznámil, že si je může ponechat. Díky intervencím západních sousedů nakonec toto území připadlo Řádu německých rytířů, kterým paradoxně Přemysl proklestil cestičku, a proto se stali nejmocnějším řádem své doby.

Přemysl dokázal vyhnat z Uher Štěpána, syna Bély IV. Logicky pak nastala válka mezi Bélou a Přemyslem. Bélovo vojsko Přemysl na hlavu porazil. Ihned poté získal Štýrsko. V roce 1262 přijal celé babenberské dědictví. V roce 1266 i Chebsko. Přirozeně tak předpokládal, že jako nejmocnější regionální panovník bude mít právo se ucházet o korunu Svaté říše římské. V té době byla Svatá říše římská v rozvratu, byli zvoleni dva římsko-němečtí králové, z nichž jeden záhy zemřel. Přemysl sondoval možnosti, jak korunu získat, ale jeho západní sousedé přemýšleli úplně opačně než on. Pro ně byl Přemysl příliš silný na to, aby korunu získal. To je ale uvažování - dát korunu tomu slabšímu na just!

Vidíte tady ty kořeny strachu z Česka a v podstatě protismyslné jednání, kdy schválně podpoříte někoho slabého, který není schopen prakticky vládnout? Jen proto, že se bojíte jeho silnějšího oponenta? Tak se podívejte, že to tak cíleně funguje doteď a shlédněte současné činovníky Evropské unie. Vidíte tam nějaké silné osobnosti? Já ne. A nebyly tam ve velkém množství zastoupeny nikdy. Evropská unie je totiž v rámci historické kontinuity taková odvozenina Svaté říše římské, která de facto neexistovala, ale tvářila se jako spása Evropy.

Přemysl římskou korunu nezískal, místo něj ji neoprávněně a zcela záměrně dostal Rudolf I. Habsburský, a to z lakonického důvodu: byl to ve své době představitel poměrně nevýznamného rodu. Tak tímto společenským výtahem se na Západě dělá politika. Místo, aby byl společenský vzestup postaven na talentu a vašich schopnostech, je tomu často v praxi úplně jinak.*

Tím to ale tehdy neskončilo, slabší Rudolf se snažil nějak Přemysla ponížit. Podařilo se mu to, když proti němu získal na svou stranu z českých pánů Záviše z Falkenštejna. Přemysl Otakar II. se musel podrobit Rudolfovi a sypat si popel na hlavu. Něco takového ale nemohl akceptovat, a proto proti Rudolfovi spunktoval novou válku. Dne 26. srpna 1278 došlo ke střetnutí označovaném jako bitva na Moravském poli. Češi Přemysla podrazili a část jízdy z bitvy utekla, díky tomu Přemysl zahynul a Rudolf, jak vidíte na úvodním obrázku, pak jeho hrdinství pokrytecky opěvoval. Zároveň si však mnul ruce, protože měl cestu na Moravu volnou a záhy poté došlo i k braniborské okupaci Čech. Po slavné české mocnosti se jen zaprášilo. A Habsburkové zde začali vystrkovat růžky a pošilhávat po trvalé konfiskaci českého území, ke které nakonec došlo na mnoho staletí. Lze tedy říct, že Habsburkové si svou hvězdnou kariéru vybudovali na zbabělosti Západu, rozkolísanosti Čechů a na úkor udatnosti českého rodu Přemyslovců. A najdou se i tací Češi, kteří jsou za to rádi. Masochismus? Nedorozumění? Naivita?

Přeskočíme do třetí fáze**, do nově budovaného českého státu, který si Češi založili sami. Museli k tomu trochu intrikovat, ale nakonec jim v tom Francie nijak nepomohla, její důraz na svobodu a demokracii byl vždy spíše symbolický (viz Velká francouzská revoluce, africké kolonie, nacistický režim ve Vichy), rozhodně ne technicky nebo finančně, a britský přístup jakbysmet. Počátky novodobé české státnosti vidíme v Masarykově důrazu na všeslovanství. Ostatně legie, které se staly podpůrnou složkou pro jeho záměry, byly zformovány především v Rusku. Američané se tehdy Čechů ještě nebáli a navíc žili atmosférou demokratické euforie, a tak americký prezident Woodrow Wilson (měl v Čechách příbuznou) podpořil Čechy v jejich úsilí mít regionální stát. Nevydrželo to dlouho, opětovně se Západ a jeho symbolická podpora zhroutila jako domeček z karet. Proč?

Za Masaryka se tu vybudoval ekonomicky prosperující stát, který měl i silnou vojensko-pevnostní složku. Až tak výraznou, že se spekulovalo, co kdyby se Češi bránili místo toho, aby se Hitlerovi naservírovali na stříbrném podnose. Zase to byl Západ, mocnosti Británie s Francií, které daly jasně najevo, že od Česka dávají ruce pryč a hodily ho přes palubu, Hitlerovi rovnou do chřtánu. Nebylo to právě tím, že se bály příliš silného Česka a záviděly mu jeho ekonomický rozvoj? Podle toho, co říkají dějiny, je to nejpravděpodobnější varianta ze všeho možného.***

Jenomže se přepočítali a Hitler se vrhl do Polska a pak do Francie a nakonec napadl Británii. To už se jim nelíbilo a tak žadonili u Čechů o pomoc. Ti čeští letci, kteří zachránili Londýn před nacistickými bombardéry, byli vzduch? A jak se jim Britové odvděčili? Vzhledem k tomu, že jich většina skončila v komunistických lágrech v 50. letech, asi na ně moc nemysleli. Diplomatické intervence za jejich tehdejší hrdiny? O žádných nevím. Britové na své zachránce brzo zapomněli. Navíc byli tito letci vycvičeni a zaplaceni z českého zlatého pokladu, který si ve větší části Britové nechali na vlastní fungování. O zbytek pokladu se museli Češi handrkovat s Brity a Američany ještě do začátku osmdesátých let.

Jaké pokračování má tento příběh dnes? Česko má v Evropě pověst montovny. Divíte se tomu? A není vlastně Německo ještě větší montovnou, akorát se snaží působit opačně?

Tématem současných českých voleb je také směřování, na Západ či na Východ, což je ale špatně položená otázka. Podívejte se na geografii Česka, zhodnoťte si českou povahu a historii jejích projevů a udělejte si nějaký rozumný závěr. Rozhodněte se sami, chcete být i nadále za otloukánky?

* A vy se divíte, že vám jsou prakticky pokyny jdoucí z Bruselu užitečné jako mrtvému zimník. Že by tam podpořili někoho talentovaného, kdo rozumí tomu, jak funguje společnost, o tom si můžete, soudě dle nesmyslů, které vycházejí přímo ze středu EU, nechat snít. A ještě jste jistě všichni na vážkách, zda je vůbec možné se takto vyjádřit, protože všichni víme, že Evropská unie jakkoli se tváří svobodně vytváří kolem sebe naopak auru hysterie varující, že pokud nebudete s Evropskou unií na jedné vlně, není s vámi něco v pořádku. To je smutná realita, kterou upozaďováním hlasů, které ji říkají veřejně, nikdo ze světa nevymaže.

**Druhá fáze české samostatnosti se odehrála za dob husitství a Češi měli i svého husitského krále Jiříka z Poděbrad. Nakonec si bitvou u Lipan rozložili svou soudržnost sami a na svůj účet. Toto údobí české historie se rovněž stalo svědkem toho, že se Západ naprosto otevřeně před Čechy třásl. Více zde:

*** Můžeme se jen dohadovat, jak je tomu dnes, kdy se Západ netají tím, že své východní sousedy podporuje v boji proti jejich východním sousedům ze strachu. Možná by Západ měl začít u sebe a vypořádat se konečně se svým strachem, kterému tak rád podléhá, aby kolem sebe zase nemusel kopat jako vyděšený uličník přitlačený do kouta. Nebo to dělá záměrně jako záminku, aby něco získal? Narušené podnikatelské řetězce východní Evropy nejsou něco, co by naše západní kolegy nějak výrazně rozrušovalo, zdá se, že je tomu právě naopak. Tvrdit, že Západ Východu nemá tendenci závidět a škodit jeho prosperitě by znamenalo popřít všechny argumenty, které zde uvádím. Opravdu je chytré slepě věřit, že tentokrát se můžeme spolehnout na to, že to s Českem myslí západní sousedé jen a jen dobře a křišťálově čistě, když tomu tak nebylo zatím nikdy?

Zdroje:

Pavel Stránský. Český stát. 1939. Spolek českých bibliofilů.

Jaroslav Pánek, Oldřich Tůma. Dějiny českých zemí. 2018. Karolinium.

https://www.csfd.cz/film/264650-zlaty-poklad-r-c-s/prehled/