Život Otce Pia jako důkaz, že zázraky se pořád dějí

Život Otce Pia může svědčit o třech věcech. Jednak o tom, že dary proroctví, uzdravování, zázračného přesunu bilokace* a vůbec ty věci mezi nebem a zemí pořád existují, i když jim už málokdo věří, tak setkat se s nimi tváří tvář není o víře, ale o nevyhnutelné akceptaci reality.

Druhý fakt, o kterém nás informuje život Otce Pia je, že pokud pomáháte lidem a oni nepomáhají vám, naopak vám ještě k tomu navíc škodí, pro nikoho ze zúčastněných stran to nakonec není přínosné ani příjemné.

A ještě třetí věc, jeho život vyvrací tvrzení, že každý je nahraditelný. Platí sice pro řadu lidí, ale pro Otce Pia rozhodně ne.

Podle odhadu tiskové agentury United Press International z roku 1967 ho jen v tom roce navštívilo jeden a půl miliónu lidí. V roce 1968 se stal posmrtně filmovou hvězdou, když o něm natočila společnost BBC dokumentární film.

O čem s ním chtěli všichni ti lidé mluvit? Otce Pia navštěvovali církevní hodnostáři, lékaři, politici i naprosto nevěřící lidé. Ptali se ho na otázky od životně důležitých až po ty úplně banální. Od „Mám přijmout toto místo?“ až po „Má jít má rodina tento víkend na pláž?“ Pokud si myslíte, že byl Otec Pio laskavý až na půdu a všechno takové obtěžování bezvýhradně toleroval, tak ani náhodou. Někdy prosebníky s hněvem poslal pryč. Není však znám ani jediný případ, kdy by si jeho nevoli sami svým chováním nevysloužili.

Jednomu muži řekl, že je prase a vykázal ho ze zpovědnice. No a lidé si o tom povídají dodnes. V katolické církvi se ujal takový úzus, jak to říci, že být v pořádku a na úrovni znamená být na všechny sladký, ale mluvit upřímně a podávat věci tak, jak opravdu jsou? Ani náhodou. Což je velká škoda. Nějak si věřící špatně přečetli Písmo svaté. V něm totiž stojí, že Bůh je vidí, jací jsou, a dokonce všechno, i to negativní, na své služebníky v Bibli práskl. Jaký byl apoštol Petr zrádce, Mojžíš zmanipulovaný dobrák, Jonáš zbabělec a můžeme pokračovat ad infinitum. Bůh má totiž zcela jinou osobnost, než jak je nám oficiální církvemi prezentována. Více jsem o tématu pojednal zde:

Otec Pio se narodil 25. 5. 1887 v Pietrelcině, malé vesničce ve střední Itálii v provincii Benevento, otci Graziovi Forgionemu a matce Marii Giuseppině di Nunzio. Při křtu dostal jméno Francesco. Už od pěti let chová v srdci myšlenku zasvěcení svého života Bohu. Již v té době zažívá první náboženská vidění a stavy extáze. Oproti tomu, že bude později mluvit s miliony lidí ročně, je jako malý plachý a rezervovaný. Po absolvování gymnázia odchází v roce 1903 do konventu v Morcone v provinicii Benevento. Přijímá jméno Pio, což znamená zbožný, a je od té doby znám jako Pio z Pietrelciny.

Pio je poslán na studia filozofie a teologie. Vysvěcen na kněze je 10. 8. 1910 v katedrále v Beneventu. V období let 1909-1916 bývá často nemocný, objevují se u něj první známky stigmat. Stigmata nebyla dosud úspěšně lékařsky vysvětlena. Jedná se například o spontánní krvácení z dlaní bez zjevné zdravotní příčiny. Vojenskou službu v rámci první světové války absolvuje v sanitní službě. Pro své chatrné zdraví je poslán domů a nakonec umístěn v konventu sv. Anny ve Foggie. Tam mu místní klima nesvědčí, je proto poslán do kláštera San Giovanni Rotondu na náhorní plošinu pohoří Gargáno, kde pro něj mají být lepší klimatické podmínky. Tam od roku 1916 až do roku 1968 setrvá, prakticky až do své smrti. Až na tři cesty mimo Gargáno své místo nikdy neopustí. Celých padesát dva let sedí na jednom místě a k němu přichází celý svět.

Ač to může znít absurdně, lidé nebo jejich větší část jsou zvláštní skupina tvorů, která často nemá před opravdovými mystiky a svatými žádnou úctu a respekt. Ano, pokud jde o napodobeniny mystiků, tam ihned lidé poznají, že jde o ty z jejich řad a nechají je na pokoji. Takový Eduard Tomáš, právník a dělník si mohl po vzoru hinduistických guru hrát na duchovního mystika a dokonce sepsat Paměti mystika, ale nikoho to nerozrušovalo. Byl totiž obyčejným člověkem s netypickým výcvikem, ale bez výjimečných schopností.

Co se ale stane, když opravdu máte mystické schopnosti? Schopnost vidět do lidské duše? Nejdříve je lidé popřou, a když jim ji dokážete tím, že jim naprosto přesně identifikujete jejich duši a prokážete své nadání, tak vás zavrhnou a pomluví. S Otcem Piem se odehrálo něco podobného, akorát si katolická církev nemohla dovolit ho jen tak vykopnout z kláštera. Na takových lidech totiž masa věřících visí. Takoví lidé tvoří dobro světa a ne davy neuvědomělých vnitřně neotesaných členů masy. A bude zavčasu, aby s tím přestali a nechali to, co si Bůh, nebo co to bylo, vytvořil, svému nešťastnému osudu.

Otec Pio byl však zarputilý svatý. A tak uzdravoval lidi a směřoval je k jejich lepšímu osudu. Stejně jako celou katolickou církev, volby papežů a různých církevních hodnostářů ovlivňovaly jeho vlastní preference, když se poměrně zhusta věnoval církevní a jiné korespondenci. Těch dopisů psal tolik, že mu v tom musel pomáhat celý tým jeho spolubratří.

Pio zažíval i takové mystické fenomény jako je transverberace srdce. Což je intenzivní pocit probodnutí či zasažení srdce duchovní entitou. Pokud srdce nemáte, tak se k tomu prosím raději vůbec nevyjadřujte. I přes všechny tyto dary se k němu jeho vlastní spolubratři v klášteře chovali poněkud macešsky. Dokonce mu v jeho cele instalovali odposlechové zařízení, aby jej zdiskreditovali. Znemožnit se jim ho nepodařilo, protože Pio měl čisté srdce a fakt, že ho neustále někdo poslouchá nebo sleduje, ho nezajímal.

Co jej ale velmi zasáhlo bylo, že v roce 1931 mu pod záminkou toho, že je podvodník, bylo zakázáno vykonávat služby vyplývající z jeho kněžského svěcení a tím měl být izolován od věřících. Ke klášteru však dále proudily tisíce lidí, kteří byli fascinováni jeho schopnostmi.

V roce 1933 jej papež Pius XI. plně rehabilituje. Otec Pio začíná znovu zpovídat tisíce věřících, vždy až několik hodin denně. Kvůli němu vyroste nový kostel, ten stávající totiž potřebám tolika lidí nestačí. Také je s Piovou pomocí vybudována velká nemocnice naproti klášteru, která ale své působení končí de facto smrtí tohoto velkého muže. Církev nesnese takovou míru svatosti, a vlastně na ni ani nemá nárok, a tak se proti němu objeví velká pomlouvačná kampaň. Jeho práce je znovu zastavena. Ne však davy, které k němu proudí.

Pio nakonec umírá 23.9 1968 vyčerpán v 81 letech ve své cele. Je si plně vědom toho, že jeho pozemská pouť je uzavřena, přijímá svátost s růžencem v rukou a se slovy: „Ježíši!.. Maria!“ vydechne naposled.

Nakonec je po beatifikačním procesu 2. 5. 1999 prohlášen v Římě papežem Janem Pavlem II. za blahoslaveného a 16. 6. 2002 jej Jan Pavel II. nechal zapsat do seznamu svatých.

Svatí? Ti jsou, jak je známo jen v nebi, říká jedna filmová postava. Málokdo si dovede představit, že by žili tady na zemi přímo s námi. A přeci Otec Pio je fyzickým dokladem toho, že opravdoví svatí existují a vždy existovali. Dnes církvi a nejen jí svatí došli a tak chce kanonizovat takové lidi jako jednoho pouhého youtubera neporovnatelného svými činy s takovými duchovními velikány jako je Otec Pio. Otec Pio Youtube nepotřeboval, i tak k němu v dřevní době předinternetové proudily milióny fanoušků. Abyste byli uznáni za svaté, k tomu byly v historii stanovené vysoké nároky. Museli jste prokazatelně někoho uzdravit a vůbec vaše přítomnost ve světě musela být provázena zázraky.

Těch zázračných setkání s Otcem Piem bylo hodně. Vzpomeňme na několik z nich. Žena, která trpěla migrénami až ji napadlo, že si dá fotografii Otce Pia pod polštář, nějak to nefungovalo a tak s ní zlostně mrštila o zem. Nakonec ji napadlo, že bude lepší, když jej osobně navštíví a třeba ji vyléčí na místě. Otec Pio ji zlostně vyhnal ze zpovědnice. A pak ji zase se slovy: „To se ti nelíbilo, že? Také se mi nelíbilo, že si mě dala pod matraci!“, zavolal zpět.

Dokonce i v případě ochrany svého majetku někteří spoléhali na Otce Pia. V jednom z římských okresů řádili zloději. Místní občan se proto obával jít k Otci Piovi a opustit svůj dům. Nakonec se rozhodl, že to udělá, ale pod podmínkou, že mu Otec Pio předem slíbí, že se mu postará o dům. S tím Pio souhlasil. U něj pak osobně vyznal své hříchy. Zůstal tam až do příštího dne. Očividně si s ochranou svého domu hlavu nelámal a nechával ji na duchovní schopnosti Otce Pia. Ten, když ho potkal, jej napomenul: „Jsi pořád tady? Prolévám tolik potu, protože neustále držím tvé dveře!“

Říman se tvářil, jako by nic neslyšel, nicméně vydal se na cestu zpět domů. Když přišel blíže k domovu, všimnul si, že zámek je poškozený, ale zlodějům se z jeho obydlí nic vzít nepodařilo. Myslíte si, že Otci Piovi poděkoval a poslal mu alespoň dobré víno a vypečenou husu? Rozhodně ne, i když Otec Pio byl asketik, a tak o takové věci nestál. Pokud tam někde jsi Otče Pio, vrať ty zázraky zpět a pošli je těm, kteří si umí svého života a života ostatních opravdu vážit a neotravují druhé se svými problémy, za které si mohou sami. Amen.

I od bolesti dokázal Otec Pio člověka uvolnit. Tak jeden muž trpěl bolestmi zubů. Manželka mu předhodila Otce Pia, když pomáhá všem, tak proč ne tobě. Pomodli se, tady máš jeho obrázek. Manžel byl nervák, a tak místo modlitby na obrázek hodil botu. Manželka ale věděla, že je Pio opravdový léčitel, a tak jej přesvědčila, aby se za Piem později vydal. Ve chvíli, když klečel při zpovědi, mu otec Pio řekl: „Už si na nic nevzpomínáš?“ „Na nic.“ odpověděl muž. „Nic víc? A co bota, kterou jsi mi hodil do obličeje?“

Otec Pio měl velký smysl pro humor. Tak to chodí se světci, ti totiž kompenzují nedostatek smyslu pro humor, který mají za ostatní, kteří ho nemají. Kdyby jej totiž měli, nedělali by si nic ze svého pidiega, pokorně by čekali na vedení a byli by za něj vděční a platili za něj, místo toho jen přihlouple kibicují jako někteří lidé pod mými články.

Otec Pio zrovna sloužil svatební mši. Při hlavní pasáži ceremonie nebyl mladý manžel schopen říci „ano“ asi přemírou emocionálního náboje, který Otec Pio dokázal vždy do situace dostat. Otec na něj čekal a snažil se jej povzbudit úsměvem. Když viděl, že to nestačí, rázně ho podnítil: „Řekni už ano. Nebo si myslíš, že si ji vezmu já za ženu?“

Všechny tyto příběhy jsou ověřeny mnoha lidmi a situacemi, jsou to reálné životní zkušenosti, ne holywoodská pohádka o Sněhurce a sedmi trpaslících. Ty, kteří by chtěli takové příběhy zpochybnit jako nedůvěryhodné, mohu jen politovat, že se nikdy s nikým a ničím zázračným v životě neshledali. Ale možná je to tak dobře. Někteří lidé by se raději měli setkat s vlastními duchy z minulosti než potkávat anděly, na jejichž vedení nemají nárok.

Jsou ještě věci, které čekají na své naplnění. Otec Pio se jasně vyjádřil i k budoucnosti lidstva, a že o něm něco věděl z vlastní zkušenosti.

Pokud jde o ty jedy, Otec Pio vysvětluje dále:

Nelibý scénář posledního soudu, který má podle Otce Pia vést ke zničení třetiny světové populace. Temné proroctví hovoří o tom, že první bomby mají padat v Bavorsku a z povrchu zemského zmizí Paříž, Marseille, New York a Praha.

Proroctví Otce Pia navazují na to, co řekl apoštol Pavel o Ježíšově příchodu:

A teď otázka za milión, bude tentokrát Otec Pio držet dveře, aby se k lidstvu nedostal jeho vlastní Pán jako zloděj? A co myslíte, mají lidé, kteří zázračné lidi vůbec neoceňují a naopak je shazují, nárok na zázraky?

Za mě rozhodně ne!

*bilokace, přítomnost na dvou místech

Zdroje:

Attilio Negrisolo, Nello Castello, Stefano Maria Manelli. Padre Pio nella sua interiorita. 1998. San Paolo Edizioni.

Paulínky. Otec Pio Poselství Boží lásky. Nakladatelství Paulínky. 2022.