Článek
Letiště London Stansted má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že tam za přjatelné ceny létá Ryanair. Nevýhodou je, že my máme v plánu se vyskytovat na úplně opačné straně Londýna, tedy na jihu. Letiště poblíž města Bishop's Stortford se nachází asi 60 kilometrů severovýchodně od Londýna. Náš obytňák máme zamluvený ve městě Portsmouth, čeká nás tedy vlakový přesun Stansted Airport - London Liverpool Street - London Waterloo - Portsmouth & Southsea. Dodávku ale plánujem převzít až následující den, noc trávíme v Portsmouth. Ještě před tím, než ulehneme si jdeme město prohlédnout. Upřímně, město až na jeho miniaturní historickou část nestojí moc za nic. A v noci poznáváme pravou stránku části, ve které jsme ubytováni. Bydlíme kousek od nádraží v komerční čtvrti, kde se v noci pohybují pouze pochybnější lidé a celou noc musíme přes okno, které musí být kvůli docela překvapivému horku otevřené, poslouchat jejich vzlykání nebo hudební párty. Šílená noc.
Trochu máme z té Anglie obavy. Další den si vyzvedáváme dodávku, u které zjistíme, že je trochu méně vybavená a strávíme tedy v místním hypermarketu asi tak 2 hodiny vybavováním se na cestu. Většina naší cesty je plánovaná jako směřující západním směrem, my se však chceme stavit u jedné mé známé, která bydlí u Brightonu, volíme proto krátkou zajížďku na východ. Po krátké navštěvě se vydáváme na křídové útesy The Seven Sisters a užíváme si místní nádherný západ slunce. Pláž pod Seven Sisters je opředena místní legendou. Ten, kdo na pláži nalezne na tomto místě ne až tak vzácný kamínek s dírou skrz na skrz se může postavit zády k moři a hodit ho do vody a při tomto aktu si něco přát. Tak jsme si nějaké našli a něco jsme si přáli. Noc jsme strávili v blízké vesničce East Dean, kde jsme viděli dům, ve kterém údajně svůj důchod trávil slavný Sherlock Holmes.
Další den navštěvujeme slavný obrazec The Long Man of Wilmington. K obrazci nás vede krátká procházka po kopcích, které nám svým rázem trochu připomínají naši Pálavu. Cestou objevujeme místní zábavu, která nás bude provázet celou cestu. Pojídání ostružin rostoucích kolem cesty. Mňam! Nicméně na Long Man of Wilmington toho zase tolik moc k vidění není. Stává se naším bodem obratu k západu. Po opětovném projetí kolem Brightonu se zastavujeme ve vesnici Arundel, která je známa svým pohádkovým hradem. Hrad má docela vysoké vstupné, ale říkáme si, že pokud se sem znovu nepodíváme, tak to za to snad bude stát. Zahrady hradu jsou moc hezké, bohužel hrad je z velké části soukromým pozemkem vévody z Norfolku. Nádvoří není veřejnosti otevřeno a správa hradu dělá vše pro to, aby na něj nebylo vidět. Prohlédneme si též místní novogotickou katedrálu a pěkné náměstí. Noc jsme se rozhodli strávit o samotě někde uprostřed dubových lesů vnitrozemské části národního parku South Downs. Utáboříme se na vřesovišti kus od městečka Midhurst. South Downs už nás uklidnilo. Nakonec to v té Anglii tak hrozné nebude.
Nenechte se zmást, The Long Man of Wilmington není žádný tajemný středověký obrazec. Dle archeologického výzkumu vznikl někdy v 16. nebo 17. století.
Po krásné noci uprostřed jihoanglických lesů se ještě vydáváme prohlédnout si římský palác ve městě Fishbourne poblíž Chichesteru, který nám byl doporučen a doplňujeme si tak znalosti o římské nadvládě ve Velké Británii. Poté už se ale doopravdy přesouváme na západ. Čeká nás přesun až za město Bornemouth, na takzvané Jurské pobřeží, které je tvořeno útesy z doby jury, triasu a křídy. Po lehce ztraceném dni hledáním místa, kde bychom si mohli doplnit vodu a následném zjištění, že v Británii to doopravdy nefunguje tak, jako ve Španělsku nebo v Norsku se na noc usazujeme v kopcích mezi Studlandem a Swanage s výhledem na Bournemouth a Poole. Tam jsme si hezky popovídali s Britkou, která cestuje svou obytnou dodávkou, Michelle. Další den ráno se vydáváme na útesy Old Harry Rocks. Po cestě se seznamujeme s místní docela hojně rozšířenou rostlinou, hlodášem, jehož název doopravdy nelže. Hlodá. Po cestě totiž potkáváme jeho vzrostlý druh, který člověka ohlodá ze všech stran. Později na naší cestě zjišťujeme, že existuje ještě mnohem méně vzrostlý druh, který krásně žlutě kvete a roste společně s vřesem. Tu druhou verzi máme rozhodně raději.
Pohled na útesy Old Harry Rocks s městem Bournemouth v pozadí.
Později toho dne navštívíme ještě jeden z místních slavných skalních útvarů a to Durdle Door. Cesta na parkoviště k němu vede přes vesnici West Lulworth, jejíž skoro každý dům má střechu z rákosu. Na parkovišti však člověk pozná, že to už taková romantika jako Old Harry Rocks nebude. Útvar nápadně podobný bráně je evidentně až tak pěkný, že ho chce vidět doopravdy každý, navíc je hrozně lehko dosažitelný. Tak jsme ho alespoň viděli, a na klidnější pláži na druhé straně od něj jsme se vykoupali. Hybaj pryč. Čekal nás další přesun, opět na západ. Projeli jsme okolo města Exeter a s již docela akutní potřebou doplnit si zásoby vody jsme se ubytovali v kempu poblíž města Newton Abbot. No, spíš jsme si tedy mysleli, že to bude kemp. Ve skutečnosti to byla taková plocha, kam někteří karavanisté na dva týdny zaparkují své vozidlo a říkají tomu dovolená. Ale noc v tomto podivném zařízení stála za to. Čekala nás totiž návštěva národního parku Dartmoor, krásného kusu přírody s vřesovišťmi a bažinami na kopcích, který nám přirostl k srdci.
