Článek
Varování: Tento článek obsahuje spoilery (prozrazení děje) 3. série seriálu Squid Game.
Po 4 letech je to konečně u konce. Seriál, který si zamilovaly miliony fanoušků ukončil svou původní dějovou linku. Fanoušci již od vydání 2. série seriálu v prosinci minulého roku nedočkavě očekávali, jak to dopadne. Teď je spousta z nich se zakončením tohoto hitu nespokojena. Proč?
Myslím, že jedním z důvodů je rozhodně to, že lidé trochu naivně pohlíželi na 3. sérii jako něco nového, ale tak to tentokrát nebylo. Z předchozích dvou sérií jsme byli zvyklí na pozvolný start každé nové řady, ale v téhle řadě akce začala okamžitě. A to s sebou přineslo i hodně náhlých a někdy až moc rychlých smrtí. V první epizodě jsme svědky asi posledního dialogu Gi-hunovy skupiny. V podstatě se v něm dozvíme jen to, že Dae-ho, hráč 388, zapříčinil neúspěch Gi-hunova plánu a také smrt jeho blízkých přátel. Gi-hun na něj poté až skoro do konce 2. epizody, která je plná masakrů a je rozhodně nejlepší, ale také nejsmutnější epizodou této série, stále jen zírá a snaží se ho zabít. Z Dae-hoa v podstatě tvůrci seriálu udělali ve 3. řadě zbytečnou postavu, která sloužila jen jako prostředek toho, aby Gi-hun někoho mohl zabít, za prvé proto, aby postoupil a za druhé proto, aby nám bylo ukázáno, že už ani Gi-hun není čistý. Asi nepochopím, proč raději nezabil šamanku Seon-nyeo. Tohle stranou, konflikt mezi Gi-hunem a Dae-hoem je jeden z mnoha, který se dal v této sérii vyřešit pouhou komunikací. Mimochodem, přes všechno to zírání si většina z nás možná ani nevšimla toho, že při scéně, kde byli povstalci pověšeni za strop na schodišti jako výhružka, bylo některé z mrtvých těl podobných In-hoovi (Il-namovi) navléknuto do kombinézy hráče 001, aby Gi-hun neměl žádné podezření.
Čtvrtá hra s sebou nese obrovské ztráty na životech, ztrácíme hráčku 120, Hyun-ju a kvůli tomu, že paní Jang, hráčka 149, v zápalu emocí zabije svého syna, hráče 007, Yong-sika, ztrácíme zanedlouho i ji. A v tom je ten problém. Skoro všechny slzy byly v tuto chvíli vyplakány. Už nám zbývá v podstatě jen hlavní hrdina Gi-hun, novopečená maminka Jun-hee, novopečený otec, který se nezajímá o své dítě, hráč 333, Myung-gi a také Min-su, ze kterých se však v průběhu čtvrté hry vyklubali vášnivý vrah a závislák. Tím, že se Min-suovi ve čtvrté hře dostal do rukou Thanosův kříž s drogami, jsme v podstatě byli svědky zbavení důležitosti obou zbývajících členů Thanosovy skupiny. Jeden se raději zabil, protože neměl drogy a ten druhý už jen prostě přežíval. Nicméně, poté, co v páté hře přijdeme i o Jun-hee, což se vzhledem k jejímu zranění dalo čekat, už není komu fandit kromě Gi-huna a malého miminka, které bylo uvrženo do hry jako nový hráč 222. Poslední hra tedy plně postrádá jakékoliv emoce kromě strachu. Poslední hře z první série, kde byl Gi-hun nucen zabít svého nejlepšího přítele, ať už to byl zloduch, nebo ne, se to prostě nevyrovná.
Poslední smrt v celé hře, smrt Gi-huna, byla v podstatě výsměchem všem VIP a Front Manovi, což se mi sice líbí, nebyla ale smrt Gi-huna prostě zbytečná? I když pomineme to, že hráče 100, nebo té „svačinové krabičky“ se mohli s hráčem 333 zbavit až v posledním kole, dalo by se pořád možná říci, že ano. Toto hrdinské zakončení bylo samozřejmě dojemné, ale všichni jsme vlastně doufali v jiný konec. Doufali jsme, že hra pro jednou a navždy skončí. Proč to tedy muselo skončit takto? Režisér Hwang Dong-hyuk se k tomuto vyjádřil slovy: „Zpráva, kterou jsem tímto chtěl předat je ta, že pokud se snažíme dosáhnout pouze toho, co je v našem osobním zájmu a odmítneme se zdrženlivě ovládat, obětovat nebo nést následky — a pokud nedáme hlavy dohromady — nemáme budoucnost.“ Hlavní postava, sužovaná bolestí, kterou ve hrách zažila, byla dle něj ten, kdo má tuto zprávu svou obětí předat. Původním plánem, ale bylo, že Gi-hun měl být tím, kdo v poslední scéně seriálu zahlédne americkou rekrutorku.Dle mého názoru nám tvůrci také chtěli ukázat, že i my jsme v to možná naivně doufali, ale tyto hry nemohou skončit, protože nás chtějí trochu připravit na chystaný americký spin-off.
Já se vlastně ptám, proč rekrutorku nemohl zahlédnout hráč 456? Seriál mne od smrti paní Jang upřímně docela přestával bavit. Už jsem se strašně těšil na to, až to skončí. Chápu, že tohle vraždění muselo přijít, když chtěli dosáhnout tíženého konce. Kdyby Hyun-ju kvůli své chybě, kdy nezavřela dveře, nezemřela, kdyby se Myung-gi odvážil a zachránil matku svého dítěte, kdyby ho ona alespoň jednou vyslechla, kdyby Yong-sik někoho zabil a nemusel zemřít v náruči své matky, kdyby Gi-hun zbytečně nezavraždil Dae-hoa a prostě ho vyslechl, kdyby Myung-gi nekývl na Nam-gyuův plán zabít víc lidí, všechno to mohlo dopadnout jinak. Mohli v hlasování před poslední hrou zvítězit a vypochodovat a možná by to nebylo tak nemastné neslané. OK, asi chápu, že chtěli, abychom si pobrečeli a všichni z toho seriálu měli aspoň trochu trauma, ale to, že to skončilo takhle a nepřežil to ani Gi-hun mne dohnalo k názoru, že jsem rád, že už to nepokračuje. Kdyby Gi-hun žil a nějak se objevil v chystaném spin-offu ze Spojených států, možná bych se dokázal smířit i s jeho existencí. Ale teď bych byl nejraději, kdyby už tu franšízu nechali takovou, jaká je.
Chtěl bych se také vyjádřit k vedlejší dějové lince s policistou Jun-hoem. V druhé sérii možná měla své místo, hlavně na začátku, kdy si Gi-hun myslel, že bude s ostatními hráči zachráněn a celé hry budou ukončeny hned po první hře. Ale už při záhadném zmizení sledovacího čipu tady něco smrdělo. Jenomže strážník Jun-ho, na internetu vtipně přezdívaný Dora průzkumnice, kvůli jeho neschopnosti vidět věci, které má přímo před očima, až do té chvíle, kdy vyzabíjel celou jeho posádku naivně věřil muži, který ho zachránil, kapitánu Parkovi. Celou třetí sérii už se jen omílalo to stejné stále dokola. Jediným smyslem této dějové linky bylo to, že Jun-ho mohl pár minut před výbuchem zařízení na svého nevlastního bratra zařvat „proč?“.
Po skončení druhé série, která napravila některé chyby série první a představila nám solidní postavy, velká část z nichž nám přirostla k srdci, jsem se moc těšil na třetí sérii a jejich šťastné vítězství nad zlou hrou. Jenže to nepřišlo a třetí série mne v tomto ohledu trochu zklamala.
