Putování zemí dávno již ne arabskou: La Sierra de las Nieves

Když jsme konečně opustili půjčovnu a nakoupili zásoby, byli jsme již trochu odrovnáni místními vysokými teplotami, proto jsme se chtěli jít trochu schladit do moře. Půjčovna se nacházela ve vnitrozemí, kousek za Málagou. To nám však ještě nedošlo, že se nacházíme na Costa del Sol. Dojeli jsme na pláž ve městě řádově menším, než je Málaga, avšak jsme nebyli vůbec schopni zaparkovat. Došli jsme k prozření: jestli se chceme někde vykoupat, musí to být daleko, mimo přelidněné pobřeží Costa del Sol. Rozhodli jsme se tedy, že se prozatím uchýlíme v horách.

Vydali jsme se proto po dálnici směrem k městu Marbella, kde jsme po několikanásobném ježdění v kruzích s velkou frustrací z našeho lehce selhávajícího vozidla konečně nalezli exit směrem do pohoří La Sierra de las Nieves, konkrétně do vesničky Istán. Když jsme se po klikatých silnicích do vesničky vysápali, zjistili jsme, že ve vesnici se nachází veřejné koupaliště, tak jsme se rozhodli, že bychom se mohli rychle jít schladit tam. Zavírací doba v sobotu, tedy v den, kdy jsme Istán navštívili, byla ve 20:00. My jsme ke koupališti přijeli někdy v 19:45, a i přesto, že koupaliště ještě bylo plné místních, nás tam již nepustili.

Dobrá, šli jsme se tedy podívat do centra vesničky s tím, že jsme doufali, že se ve vesnici i navečeříme. Vesnice, ač ne moc velká, je velmi krásná, jako z pohlednice. Výhledy na okolní hory se začínajícím západem slunce byly velmi romantické, ale úspěšnost v nalezení večeře stále žádná. Vypadalo to, jako by všechny podniky v Istánu zmizely. Když už jsme to vzdali, při cestě zpátky jsme naštěstí byli svědky otevření malého občerstvení, kde jsme se ukonejšili pečenými bramborami. Velkou výhodou občerstvení byl však výhled do údolí a na západ slunce. Noc po tomto z velké části frustrujícím dni jsme strávili na parkovišti kousek za Istánem.

Rozhodli jsme se, že následující den strávíme nějakým výšlapem v pohoří, ve kterém jsme se právě nacházeli. Jelikož pohořím nevede žádná průjezdná silnice, museli jsme znovu sjet k moři do města Marbella. Na silnici z Istánu do Marbelly jsme ji poprvé spatřili: Afriku, konkrétněji, její malou část. Na chvíli jsme zastavili a rozhlídli jsme se. Kontinent, který žádný z nás ještě nikdy nezahlédl. Našli jsme si trasu, která vede z vesnice Yunquera do hor. Při objíždění pohoří jsme těsně minuli slavné Caminito del Rey, které jsme se nakonec rozhodli nenavštívit, protože jeho návštěva se musí předem rezervovat a my nemáme na cestách obytňákem v oblibě pevně dané plány. Po cestě jsme často zastavovali na focení.

Když už do počátečního bodu našeho výšlapu zbývalo jen pár kilometrů, odbočili jsme z Yunquery na silnici vedoucí prudce do kopce. Byla sice zpevněná, avšak hodně úzká, kdybychom se potkali s protijedoucím autem, asi bychom nevěděli, co dělat. Naštěstí se nic takového nestalo, silnici jsme měli jen pro sebe. Skončila dříve, než jsme čekali, že skončí, ale my jsme si řekli, že tu o 1,5 km delší cestu zvládneme. Zaparkovali jsme na lehce rozšířené části silnice a vyšli jsme vstříc dobrodružství. Po evidentním pokračování silnice jsme došli až na asfaltované parkoviště s vyhlídkou, na němž silnice končila a u kterého jsme ani moc nechápali, proč se na něj nesmí jet. Poté naše cesta pokračovala do převážně jehličnatého lesa.

Poté, co cesta chvíli vedla po okraji srázu, začala konečně vést do kopce. S výhledy na okolní hory jsme se nakonec dostali až na skalnatý hřeben, který mi trochu připomínal záběry hor z filmu Pán prstenů: Společenstvo prstenu. Po rychlé dedukci, při které jsme se koukli na čas a kolik kilometrů nám ještě zbývá jsme se rozhodli, že se asi raději vrátíme zpátky. Po návratu k autu jsme se rozhodli, že jelikož se rozkládá v podhůří pohoří La Sierra de Las Nieves, naší příští destinací bude město Ronda. Po cestě jsme narazili na vyhlídku se sousoším Mirador del Guarda Forestal a také jsme si projeli silnici, která lehce připomínala krajinu středozápadu Spojených států. Když jsme konečně sjeli z hor, zahlédli jsme Rondu a hory, které se nacházejí na druhé straně údolí.