Článek
Jedeme s Teem v autobuse. Přijde ke mně kamarádka ze střední. No, zřejmě už známá.
To je tvoje?
Ano, je.
Vnuk?
Ne, syn.
Jsem si nevšimla.
Zlato čeho? Že jsem byla těhotná nebo jak jsem jezdila s kočárkem?
Vždyť tě vidím pořád v práci.
Wau a já měla zato, že jsem byla tlustá, když jsem byla těhotná. Děkuji
No, kolik mu je?
Budou mu čtyři.
Ale jsi pořád v práci.
Ano, byla jsem doma asi rok. Jak měl osm měsíců, šla jsem do práce.
No, vždyť to říkám stále v práci.
Njn. Děkuji je krásné vědět, že mě lidi mohou považovat za babičku. Má pracovní morálka je zřejmě úplně top.
Ahoj.
Ahojky, my ještě jednu zastávku.
V hlavě zřejmě měla trochu zmatek.
Tak jsem si říkala, že zřejmě vypadám opravdu staře a lidí mě mohou považovat za babičku. Nebo jen usuzovala z věku, ona je o rok starší. A možná už je babičkou. Tak, nebo tak je úžasné zjištění, jak lidí posuzují. V práci mě mají za pískle, i když jsem oproti ním starší. A mí vrstevníci za babičku. Na roli babičky se nějak ještě necítím, připadám si mladá. Navíc n a roli babičky si ještě počkám. Není přece kam spěchat, abych mohla být aktivní hlídací babičkou mi chybí ještě fůru roků než půjdu do důchodu. Na druhou stranu má mamka v mých letech už byla dvojnásobnou babičkou. Ale roli babičky si vyzkouším za zhruba za sedm měsíců. Dcera mé dlouholeté kamarádky čeká miminko.
