Článek
Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, za co mohu rodičům poděkovat, co mi dali do života. Jé a těch věcí, co mi dali. Ze začátku pro mě byly některé ošklivé a zlé. Jen při podrobnějším rozboru, bez těch ošklivých zkušeností, bych nebyla tím, čím jsem. Umřel mi otec v deseti, no první pohled - jak si to mohl dovolit? Na další pokus, další a další pohled - naučil mě stát pevně nohama na zemi, mít pochopení a dívat se na to i ze strany toho druhého, pochopit, z jakého důvodu to udělal, a zachovala bych se stejně, s jeho podmínkami a kulisami jeho života? Pak, jak se starat o své mladší sourozence, jak vnímat matku. Matka mi dala umění přijímat rány, ochraňovat slabší. Na první pohled jsem si myslela, neměla si na kom vylít zlost, schytala jsem ránu i za neumyté nádobí. Nebo, že nebylo na chleba. Na druhou stranu a další a další pohled… Nemohla jsem si vysnít lepší vstup do života. Uměla jsem uvařit, vyprat, uklidit, dokonce i zatopit a měla jsem nádhernou soběstačnost a samostatnost.
Tak co mi rodiče dali? Jsem silná, umím přijímat i rozdávat. Umím se na situace podívat i z jiného úhlu. Mít pochopení, porozumění a umění vyslechnout.
Otec zemřel, když jsem měla cca deset let, no ano, přesně si to nepamatuji. Teď v mých čtyřiceti třech mi zemřela matka. Ani jsem netušila, kolik věcí je třeba vyřídit a kolik věcí udělat. Myslela jsem, že ve věcech po mamce najdu, kdy otec zemřel, jejich oddací list. Ne, nic takového jsem nenašla. A tedy nemůžu říct, kdy otec zemřel. Jediné, co si pamatuji z dřívějších dob, že se brali v listopadu rok před mým narozením. Což v době v jaké žili je to pochopitelné.
Když se na to podíváme z jiného úhlu, kolik věcí děláte jako vaši rodiče, ale nějak si to nepřipouštíte? A věřte, naleznete jich víc než dost. Tak třeba já. Dobře, moje mamka byla alkoholička, já nepiji. Alkohol mi nedělá dobře, v dětství jsem si vytvořila extrémní odpor. Cigarety - to je ta stejná písnička. V mozku mám blok. Ano lidský mozek je úžasný. A co tedy dělám jako moje mamka? Občas křičím na děti. No občas, když nejsem v klidu a můj mladší syn je v tomhle směru přeborník. Umění provokace ve svých čtyřech letech ovládá. Někdy mám pocit, že z toho má diplom. Další věc, když přemýšlím a zkoumám, umím být neskutečně odporná, jízlivá, a nenechám člověka domluvit. Ohledně otce netuším. Takové to, nesmí mi nic chybět, vše do zásoby. Toaletní papír u nás je v komínku, a jen jeden druh. Cukr, mléko apod. v řadě. Taky si vždy říkám - nebudu to dělat, je to nadbytečné. A stejně to udělám, kupují do komínku a do řady.
Rodiče nám toho dali spoustu, hromadu zkušeností, hromadu úhlů pohledů. Hromadu věcí co nechceme dělat. Hromadu negativních i pozitivních emocí, situací. Vše co nám ukázali, jejich poučky, vychytávky. Některé poučky, vychytávky jsme v dospělosti ocenili. Kolikrát jste se přistihli, že to takhle dělala máma nebo otec, a ano teď už vím, v čem byla ta vychytávka a z jakého důvodu to po nás chtěli zrovna tak a ne jinak. A my to svým dětem dáme jinak a budeme se snažit jim předat naše různé poučky a vychytávky, které jsme zjistili my. A co bude? Naše děti si budou myslet své, jako my jsme si mysleli své. A tak to je. Také nebudeme nejlepší matky, ale budeme ty nejskvělejší babičky.
