Článek
Můj syn, je mu skoro devatenáct, mi řekl, že by se rád odstěhoval s kamarádkou. Řekl mi to na hřišti, když jsme byli s mladším venku. Jako uvědomělá matka jsem ho pochválila. Bylo vidět jak mu spadl kámen ze srdce. Probrali jsme snad vše, přes finanční stránku, školu, dopravu, autoškolu. Byl uvolněný a po dlouhé době bylo vidět, jak se na něco ze srdce těší. Jak si bude sám vařit, těší se i na to, jak bude obracet každou korunu a zvažovat, zda si může koupit kofolu nebo zůstane u vody z kohoutku. Těší se, že by se mu mohlo konečně podařit zhubnout. Jelikož nebude mít peníze nazbyt. Jak si bude sám vařit.
Mé srdce plesalo, jak je dostatečně vyspělý, jak přemýšlí a uvědomuje si následky, i krkolomné pády, které ho čekají. Byla jsem skromně pyšná, že jsem mu zvládla předat vše potřebné. Jak si přeje, abychom si založili tradici jednou za čtrnáct dní v sobotu oběd. Jelikož si sám uvědomuje, že bude pracovat, studovat a moc času mu nebude zbývat. Tohle by chtěl udržet.
Pak je tu ta stránka, kde mé srdce se rozpadá na kusy, roztříští se na milión kousků. Jak mé oči by nejraději vyplavily potoky slz. Kdy srdce křičí, řekni mu ať to nedělá, jak to to ubližuje. Jak už teď trpíš, a to jen řekl. Avšak jako správná matka, se usmíváš , a z tvých úst jen proudí slova podpory. Jak jsi na něj pyšná, hrdá. Jak se těšíš s ním, až bude žít docela jiný život než teď. Že ho konečně uvidíš se smát, že se prakticky uvidíte víc, než teď. Víc si popovídáme. Jak jsi ráda, že chce zkusit něco nového.
Trhá mě to na kusy, jedna část ví, že je to správně, avšak ta druhá si myslí, jaká nejsem špatná matka. Chce přece ode mě odejít. Co jsem udělala špatně, kde jsem udělala chybu. Co jsem provedla. A těch myšlenek se nemohu zbavit. Nejde plakat, nesmí poznat, že mě to trhá na kusy. Potřebuje vidět matku, která je ráda s ním. Raduje se z jeho rozhodnutí a je nadšená jak plánuje vše co by potřeboval. Jak přemýšlí co by vše ještě měl umět.
Dva různé pocity. V podvědomí víš, že je to správné. Máš cítit hrdost jak jsi ho zvládla vychovat v moudře uvažujícího člověka. Na druhé straně ho chci mít doma. Rána ho budit vztekat se, že nevstává. 😭 A neuklízí pokoj.
Musím to ustát s hlavou vztyčenou a úsměvem na tváři. Plakat mohu pak, až se přestěhuje, až nebude doma a neuvidí jak mě to bolí. Pak si mohu dovolit pustit potoky slz, které jsou teď zadržovaný stavidlem.
