Článek
Co mě štve a nedokáží si to srovnat sama v sobě.
Lidé zapomínají na narozeniny, na jméno. Udělejte si experiment a schovejte si narozeniny na Facebooku, dá se to, je tam kolonka.
Z mého pohledu je to takové neupřímné, jak všichni přejí k narozeninám. A pak následné děkuji všem co si vzpomněli. Jj, vzpomněli, pan Facebook jim to prozradil a oni následně jak tupé ovce přáli dotyčnému a dotyčný všem poděkoval. A to jako proč? Je něco jiného, když člověk napíše ráno, Krásné narozeniny, na mobil nebo osobně popřeje. Dá dárek, nebo přijde osobně a řekne, hele poslyš, četl jsem, že máš narozeniny. Pan Facebook mi to prozradil.
Schválně kolik lidí o vás ví kdy máte narozeniny? Kolik lidí vám to řekne, když se zeptáte? Tak za mě, má sestra s bratrem tři možná čtyři roky zazdily mé narozeniny. A to je mám čtyři dny po své neteří 😂. Byla jsem ráda z obliga. Bylo super, když nevěděli. Teď, nebýt neteře by také nevěděli. Neteř je však už dospělá a tak ráda připomíná. Jinak má sestra je talent, zapomíná i na narozeniny svého manžela a jednou dokonce zapomněla i na narozeniny dcery. Ale, ano chápu to. Je někdy hodně starostí, mnoho vyřizování a člověk zapomene i na den co je. Na druhou stranu má kamarádka si myslela pět let po sobě, že je mi 39, až překročila svou 39, a oslavila 40, jí nějak došlo, že jsem starší. Tak z jakého důvodu mě má pořád jako člověka co nepřekročil 40. Teď jsem opět o pět let od ní starší, ale teď už si pamatuje. Čekám, zda mi nechá 49 po pět dlouhých let. Než oslaví svou 50. Jinak je super.
To jsem trochu odbočila, ale opravdu. Zkuste se zamyslet kolik toho prozrazujete. A opravdu chcete, aby o vás lidí věděli tolik?
Téma narozenin opustím a co dalšího nedokáží pochopit je dávání úmrtí. Umřel, má narozeniny a už tady není, má jméno posílám do nebe, a další věci. Z jakého důvodu? Obavy? Budu muset odpovídat někomu, kdo mě potká a náhodou se zeptá a já budu muset odpovědět, už tady není? Kolik lidí si zapatuje, že vám zemřel bratr, matka, nebo otec? Je těžké se podívat a čelit pravdě do očí, že už zde nejsou? A nejsem necitlivá, i mě zemřela matka, syn a nedávám na Facebook, že by oslavili xy let. K čemu? Myslím na ně, v období jejich narozenin nebo svátku si pobrečím, zapálím svíčku.
Prostě to nechápu, k čemu mi bude neupřímné přání k narozeninám, to ani není neupřímné, působí to na mě spíš vynucené. Hele on přál, popřeji také. Já přeji,lidem, které mám ráda, chci si jejich narozeniny pamatovat a chci jim osobně popřát a když to nejde,tak aspoň ta sms. Ale sama za sebe. Že jsem si vzpomněla a myslela na ně já, má osoba, má maličkost.
Tohle téma je spíše k zamyšlení, můžete zkusit experiment a uvidíte.
T
