Článek
Dnes mi bylo sděleno, že bych si měla občas postěžovat. A dnes, ten človíček mi ukázal, jak vše dusím v sobě. Uvědomit si, jak daleko jsem došla, kolik věcí a zkušenosti mám za sebou, a přesto jsem zde. Jsem tu pro své děti, jsem tu pro kohokoliv, kdo přijde. Jen jedno objetí, jen jedno slovo dokáže změnit postoj. Odpustit si co jsem udělala a jak, chci zvládnout. Udělala a chovala jsem se vždy tak jak, jsem uznala za vhodné a jak se mi to jevilo nejlepší. A i když to vím, mám stále o sobě pochybnosti. Dlouho se mi nepodařilo brečet a dnes mi slzy stékají po tváři. Měla bych se postavit svému strachu.
Žila jsem s tyranem, a to s takovým, který mě zavřel, co zavřel, zamkl do koupelny a já na druhé straně slyšela své dítě usedavě plakat. Jak seděl na druhé straně dveří a plakal a já i přes potoky slz jsem ho uklidňovala, že vše už bude lepší. Tyranovi jsem slíbila vše, co chce, jen ať mě pustí. Pak jsem dělala, co chtěl, jelikož už jsem znovu nechtěla zažít tu bezmoc, a to trhání mého srdce na kusy. S ním jsem se přestala bát smrti. Ve chvíli, kdy semnou a s mým dítětem, jel autem vysokou rychlostí s výhrůžkou, že nás zabije. Jsem si řekla, když se to má stát, tak se stane.
Žila jsem s manipulátorem, ale on mě dostal od tyrana. Nebyl tak zlý, ukázal mi, jak si sama sebe neumím vážit. Mé dítě miloval. Ukázal mi, jak se mohu cítit, jak mohu krásně žít, jen když budu chtít. Pak mě obral o peníze a zmizel.
Krásně jsem se naučila, jak žít sama s dítětem.
Pak mi dítě umřelo. Kdyby ho srazilo auto, bylo by to snazší, snad. Léčil se, měl rakovinotvorný nádor, prošli jsme dva roky léčení. Pak remise a smrt. Poslední tři měsíce jsem se synem, dělala vše, co jsem mohla. Pamatuji si poslední den, hodinu, jak jsem ho držela v náručí, než vydechl naposledy.
Můj život začal být šedý. Má duše rozervána na kusy, a přesto jsem se zvedla, postavila a šla dál. Nevzdala jsem to a dnes jsem zde, mám krásné, úžasné syny a svůj život. Manžela, který mě občas neskutečně vytáčí, ale je mi oporou.
Jsem tam, kde jsem, protože jsem to nevzdala. Naučila se znovu věřit, získala sebelásku, a umění radovat se z každé maličkosti. Políbit a obejmout své děti s vírou, že jsem zde pro ně, jako oni pro mě.
Člověk se nemá vzdávat, má se dívat dopředu. Plakat, vypustit slzy, nechat odplavit bolest. Znovu vstát ze dna a být lepší. Lepší pro sebe, ne pro okolí. Jsem jiná, než jsem bývala. A za vše děkuji zkušenostem, které mi život udělil.
