Článek
Vybrala jsem si dovolenou poslední týden v srpnu a první v září. První v září nejmladší syn jde do první třídy. To jen na úvod.
Takže můj plán byl Olomouc a Dům poznání. Jenže je pondělí a zámky a podobné instituce mají zavřeno.
V noci už mi to vrtalo hlavou. Chtěla jsem jet autem, ale nakonec nejela. V noci mě strašilo kde zaparkovat, co když tam bude malá ulička, jak se vyhnout. Navíc autem jsem nejela osm let. A mám jet sama někde, a ještě nebudu mít u sebe alespoň druhého řidiče, kdyby náhodou se něco stalo. Ale ráno jsem vstala, že manžela odvezu do práce, skončili jsme na konci cesty, objela krouhač a řekla, že nikam nejedu. Manžel zaparkoval, dal mi klíče a šel do práce pěšky.
A můj mozek začal pracovat, kde s dětmi. Kam to pojedeme. No doma rozhodně sedět nebudem. Tak mě napadla chata Prašivá. Tam je to přece kousek od zastávky. To byl sakra omyl. Díky za staršího syna, zřejmě bychom se nevrátili nemít ho sebou. Tak jako, první můj úžasný omyl. Jeli jsme vlakem na opačnou stranu než jsme měli. Nevadí, ten starší už hledal cestu, k určenému cili. Juhu, našel jí. No jsem zvědavá jak dlouho si to bude pamatovat. Líbilo se mi, že můžeme sami platit ve vlaku, to je úžasné, zadat si kam chceš a zaplatit. To bylo super. Od zastávky to bylo 5,5 km. Užili jsme si po cestě srandy. Zjistila jsem, že jsem naprosto duta, ve hrách jsem na pustém ostrově, nebo hádej kdo nebo co jsem. A podle abecedy řekni zvířata. No trvalo mi opravdu dlouho a ani mě nenapadlo zvíře na C. Výhodou, že jsme nejeli autem, jelikož je matka srab, bylo jít potom po jiné značce. To jsem si kupodivu pamatovala a šli jsme. Zpátky jsme šli tedy po jiné značce. Objevili bodláky, to byla sranda po sobě je házet. Nebo sběr ostružin.
Cestu zpátky dopravním prostředkem jsem nechala na starším synovi, do toho už jsem se nepouštěla a tzvládli jsme to. Oba synové usli. Domů jsme dorazili unavení a spokojení.
Zítra už cestu plánuje starší syn. Chceme do muzea. 🥰
Něco veselého z mé tvorby..
