Článek
Co mě poslední dobou vytáčí, jak si lidi hrají na chudinky. Místo, aby se koukali do sebe a řekli si, fajn postavím se tomu a začnu čelit nástrahám. Tak se vlastně rozbrečí a můžou za to všichni, jen ne oni. Vlastně oni přeci nic neudělali, nijak se nezachovali, neumí ani přijmout svou vlastní zkušenost, svou vlastní chybu. Ne, ne to se všichni přeci proti nim domluvili. A můj telefon se taktéž na mě domluvil s klávesnicí a rytmem psaní písmenek. No vlastně to je jeho chyba ne má, že mi písmenka skačí jak se jim zlíbí. Já přeci nebudu psát na notebooku nebo nebudu očekávat, že mi opraví chyby. A tak bych mohla pokračovat.
Byla jsem na návštěvě u kamarádky. Bylo nás tam víc. Moje ego trpělo a má pusa nechtěla vyslovit slova, která se mi drala na povrch. Tak jedna kamarádka má tříletého kluka, nejsem si jistá, vztek semnou clouma ještě teď, ale půjde v září do školky. Jednak mu nosí v batohu dudlík, no do prkvančic, z jakého důvodu to ksakru dělá? Chápu, že si chce ulehčit práci, a tak mu dá dudlík. Ale ksakru doma. Z jakého důvodu na návštěvě? Z jakého důvodu ho podporuje v závislosti? Může mu ho dát doma, z jakého důvodu ho nosí sebou? Když dudlík přeci vyhodím,roztříhám, či jakkoli poničím, nezbude nic. Jen odnaučený kluk. Vím jaké to je, a proto pro ulehčení sobě,jsem dudlík ustřihla. Bylo to pro mě nejlehčí odnaučit dítě od dudliku. Navíc žasnu, půjde do školky, z jakého důvodu to tomu dítěti ztěžuje. No i těm učitelkam? To, že nosí plenu, no to také jsem schopna pochopit. Ne , nejsem. Jde přeci do školky. Ano ve školkách se nehody stávají. Jak se ve školce bude chovat? Jj i můj syn má někdy nehodu ve školce. Avšak snažím se to eliminovat. Vysvětlit.
Z nějakého důvodu to nedokáží pustit. Není to přeci má věc. Přemýšlím nad něčím co není moje. A nevím co mě štve více, nerozhodnost matky ukončit etapu života a nechat dítě dozrát nebo má tolerance a nic jí neříkat. Z návštěvy jsem odešla dříve než jsem měla v plánu.
Z jakého důvodu jsme se jako lidé dostali do tohoto bodu. Dětem neustále ustupovat, nabízet, doprošovat? Malým dětem a to myslím miminkům a batolatům nerozumíme a větším neumíme říct co by měly umět, jak se chovat. No a teď mi úplně vypadlo slovo. A to ho mám přitom doma, chodí na střední. No to je skvělé, zjišťují jak malou mám slovní zásobu. A už vím. Puberťáci, neumí pracovat, uklidit doma? No to přeci nemůžeme po nich chtít a jako vzít nákup, to už bychom v dnešní době přehnali. 😆. Takže co bude dál? Kdo opraví doma záchod, tekoucí kohoutek? Či postaví skříň, dům? Kolik mladých to bude umět? Opravdu vše zvládnou stroje? A možná ano.
