Článek
Mojžíš
Pravděpodobně žádnou osobnost v historii lidstvo neobdivovalo tak jako velkého hebrejského proroka Mojžíše. Kromě toho jeho sláva i počet lidí, kteří ho uznávali, v průběhu staletí neustále rostly. S největší pravděpodobností Mojžíš dosáhl vrcholu ve třináctém století před Kristem, po smrti Ramsese II., všeobecně považovaného za faraona doby hromadného odchodu židů z Egypta, v roce 1237 před Kristem. Za Mojžíšova života, jak vysvětluje Exodus – druhá kniha Mojžíšova, s jeho politikou nesouhlasil velký počet židů. Avšak během pěti století ho uctívali všichni židé. Do roku 500 léta páně se jeho sláva a pověst rozšířily – spolu s křesťanstvím – po podstatné části Evropy. O století později Mohamed uznal Mojžíše jako opravdového proroka, a jak se šířil islám, stal se Mojžíš obdivovanou postavou po celém muslimském světě (i v Egyptě). Dnes, zhruba několik desítek století potom, co žil, Mojžíše ctí židé, křesťané i muslimové a respektuje ho dokonce i mnoho agnostiků. Díky moderním komunikačním prostředkům je dnes možná ještě známější než v minulosti.
Navzdory jeho slávě jsou spolehlivé informace o Mojžíšově životě řídké. Dokonce existovaly spekulace (většina vědců je nepřijala), že Mojžíš byl Egypťan, protože jeho jméno je spíš egyptského než hebrejského původu (znamená „dítě“ nebo „syn“ a vyskytuje se jako součást jména několika slavných faraonů). Příběhy o Mojžíšovi ze Starého zákona lze stěží přijmout za bernou minci, neboť obsahují mnoho zázraků. Například příběhy o hořící křovině nebo o tom, jak Mojžíš proměnil svou poutnickou hůl v hada, mají v zásadě povahu zázraku. A zkouškou důvěryhodnosti je příběh, že Mojžíš, v době exodu již osmdesátiletý, ještě dokázal vést Hebrejce v čtyřicetileté cestě pouští. Jistěže bychom rádi věděli, co přesně Mojžíš dokázal, než jeho knihu zasypala lavina legend.
Mnoho lidí se pokusilo nějak přirozeně vyložit biblické příběhy o deseti pohromách a překročení Rudého moře. Avšak většina oblíbených příběhů ze Starého zákona týkajících se Mojžíše jsou legendy, které mají obdoby v jiných mytologiích. Kupříkladu příběh o Mojžíšovi a papyru je nápadně podobný babylonskému příběhu o Sargonu I. akkadském velkém králi, který panoval přibližně v letech 2360-2305 před Kristem.
Celkem se Mojžíšovi přičítají tři velké zásluhy: zaprvé se mu připisuje k dobru, že jako politická osobnost vedl Hebrejce při hromadném odchodu z Egypta. Přinejmenším už proto je jasné, že si zaslouží uznání. Za druhé je proslulým autorem prvních pěti knih bible (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium), o nichž se často hovoří jako o pěti knihách Mojžíšových (řecky Pentateuch) a které tvoří židovskou Tóru – zákon. Tento „Mojžíšův zákon“ je sbírkou zákonů, které v zásadě určovaly chování židů v biblických dobách a zahrnují Desatero přikázání. Vzhledem k ohromnému vlivu, který měla Tóra jako celek a Desatero přikázání zvlášť, by si jejich autor jistě zasloužil být považován za člověka s velkým a trvalým vlivem. Avšak většina biblických badatelů se shoduje, že Mojžíš nebyl jediným autorem těchto knih. Je zřejmé, že je napsalo několik autorů a podstatná část materiálu byla sepsána dost dlouho po Mojžíšově smrti. Je možné, že hrál Mojžíš nějakou úlohu v kodifikování nynějších židovských zvyků nebo dokonce ve formulování židovských zákonů, jenže posoudit jeho úlohu je opravdu vyloučeno.
Za třetí, mnoho lidí Mojžíše pokládá za zakladatele židovského monoteismu. V jistém smyslu není toto tvrzení vůbec opodstatněné. Naším jediným zdrojem informací ohledně Mojžíše je Starý zákon. A ten založení monoteismu zřetelně a jednoznačně připisuje Abrahámovi. Nicméně je docela jasné, že nebýt Mojžíše, byl by židovský monoteismus zanikl. A nesporně hrál klíčovou roli v jeho udržení a šíření. V tom tkví samozřejmě jeho největší význam, protože křesťanství i islám, dvě největší náboženství na světě, jsou odvozena od židovského monoteismu. Myšlenka jednoho pravého Boha, v nějž Mojžíš z hloubi srdce věřil, se nakonec rozšířila do většiny světa.
Zdroj: Wikipedie
