Článek
Kdyby Alexandre Dumas žil dnes, pravděpodobně by nepsal osamoceně v podkroví. Měl by vlastní produkční společnost, několik scenáristických týmů, miliony sledujících a smlouvu s některou ze streamovacích platforem.
Dokázal totiž něco, co moderní zábavní průmysl považuje za svůj vlastní objev: vyprávět příběh tak, aby publikum nedokázalo přestat. Věděl, kdy přerušit děj, kdy odhalit tajemství a kdy nechat hrdinu stát nad propastí. Čtenář si pak musel koupit další číslo novin.
Alexandre Dumas se narodil 24. července 1802 ve francouzském Villers-Cotterêts. Do literatury vstoupil jako dramatik, ale nesmrtelnost mu přinesly především Tři mušketýři a Hrabě Monte Cristo. Pod dobrodružnými příběhy se však skrýval život, který byl téměř stejně nepravděpodobný jako osudy jeho hrdinů.
Syn muže, kterého revoluce vynesla a Napoleon odložil
Dumasův původ nezapadal do uhlazeného obrazu francouzského spisovatele 19. století.
Jeho babička Marie-Cessette byla zotročená černošská žena ze Saint-Domingue, dnešního Haiti. Její syn Thomas-Alexandre Dumas se narodil do otroctví, později se však dostal do Francie a během revoluce vystoupal až do hodnosti generála. Byl jedním z nejpozoruhodnějších vojáků své doby, ale po konfliktu s Napoleonem upadl v nemilost. Zemřel roku 1806 bez odpovídající penze a rodinu zanechal v obtížné finanční situaci. Malému Alexandrovi tehdy nebyly ani čtyři roky.
Právě v příběhu otce lze hledat jeden z pramenů Dumasovy literatury. Thomas-Alexandre byl silný, odvážný a prudce zásadový muž, kterého politická moc nejprve využila a potom odhodila. Podobné postavy se později vracely v synových románech: člověk nespravedlivě připravený o postavení, svobodu nebo čest, který se odmítne smířit se svým osudem.
Edmond Dantès z Hraběte Monte Cristo je samozřejmě literární postava. Jeho svět však vyrůstá ze zkušenosti rodiny, která poznala otroctví, společenský vzestup, zradu i pád.
Z chudého mladíka se stala pařížská celebrita
Dumas neměl systematické vzdělání, rozsáhlý majetek ani rodinné kontakty, které by mu otevřely dveře pařížských salonů. Měl však krásný rukopis, mimořádnou paměť, sebevědomí a schopnost vyprávět.
První velký úspěch mu přinesla historická hra Jindřich III. a jeho dvůr, uvedená roku 1829 v Comédie-Française. Dumas pochopil, že publikum netouží pouze po vysokém umění. Chce emoci. Konflikt. Tajemství. Postavu, které může držet palce, a padoucha, kterého může nenávidět.
Nebyl autorem, který by se před čtenářem skrýval. Naopak. Sám se stal veřejnou postavou, společenskou událostí a do značné míry i vlastní reklamou. Cestoval, zakládal časopisy, účastnil se politického života, vařil, pořádal hostiny a rozhazoval peníze rychleji, než je dokázal vydělávat.
Dumas nevytvořil kult trpícího umělce. Vytvořil kult spisovatele jako celebrity.
Román na pokračování: seriál bez obrazovky
Tři mušketýři vycházeli od března do července 1844 jako román na pokračování v deníku Le Siècle. Hrabě Monte Cristo byl v letech 1844 až 1846 publikován po částech v listu Journal des Débats. Čtenáři tedy neobdrželi celý příběh najednou. Museli čekat na pokračování.
Dumas tento způsob vydávání nevynalezl. Dokázal jej však ovládnout s přesností člověka, který rozumí psychologii publika.
Kapitola nesměla jednoduše skončit. Musela se zarýt do paměti. Někdo vstoupil do místnosti. Objevilo se nečekané jméno. Hrdina poznal člověka, kterého považoval za mrtvého. Pomsta se přiblížila, ale ještě nebyla dokončena.
Dnešní streamovací seriály používají stejný mechanismus. Divák si původně chtěl pustit jednu epizodu, ale její poslední minuta mu nedovolila odejít. Dumas dělal totéž pouze pomocí tiskařské barvy, dialogu a dobře umístěného tajemství.
Jeho romány proto nelze odbýt jako jednoduchou dobrodružnou literaturu. Jsou výsledkem přesné konstrukce. Dumas věděl, že čtenář odpustí nepravděpodobnou náhodu, nikoli však nudu.
Literární génius, nebo majitel továrny na romány?
Obrovské množství knih, které nesou Dumasovo jméno, vyvolávalo pochybnosti už za jeho života. Jak mohl jediný člověk psát tak rychle?
Odpověď zní: nebyl sám.
Nejvýznamnějším Dumasovým spolupracovníkem byl Auguste Maquet. Prováděl historické rešerše, připravoval dějové konstrukce a podílel se na prvních verzích některých textů. Dumas materiál rozšiřoval, přepisoval a především mu dával tempo, dialogy a energii. Společně pracovali také na Třech mušketýrech a Hraběti Monte Cristo.
Maquet později žádal soudní uznání svého autorství. Získal další finanční náhradu, nikoli však právo na uvedení svého jména jako rovnocenného spoluautora.
Dnes bychom Dumasův způsob práce označili za spisovatelskou dílnu. Možná dokonce za produkční studio. To ovšem neznamená, že Dumas byl pouhou obchodní značkou. Maquet dokázal připravit stavbu. Dumas do ní přivedl lidi, hluk, souboje, lásku a život.
Právě proto známe jméno Dumas, zatímco Maquet zůstává převážně tématem literárních historiků.
Vydělal jmění. A téměř celé je utratil
Úspěch přinesl Dumasovi obrovské příjmy, nikoli však finanční klid. Neuměl a zřejmě ani nechtěl žít uměřeně.
Nechal si vybudovat romantický zámek Monte-Cristo s parkem a samostatným pavilonem určeným k práci. Stavba nebyla pouze domovem. Byla architektonickým autoportrétem člověka, který chtěl žít uprostřed vlastního románu.
Živil početný okruh přátel, známých, spolupracovníků a lidí, kteří se za přátele pouze vydávali. Pouštěl se do nákladných vydavatelských a divadelních projektů. Peníze přicházely rychle a ještě rychleji mizely.
Dumas tak připomínal některé dnešní celebrity: jeho značka měla obrovskou hodnotu, ale jeho osobní hospodaření se pohybovalo na hranici katastrofy. Vytvořil příběhy o pokladech, dědictví a závratném bohatství, sám však nedokázal bohatství udržet.
Francie jej milovala, ale dlouho jej nepovažovala za dost vznešeného
Dumas byl mimořádně populární, současně však čelil rasistickým karikaturám a narážkám na svůj původ. Část literárního prostředí na něj hleděla jako na autora pro široké vrstvy: příliš plodného, příliš hlučného a příliš úspěšného, než aby mohl být pokládán za skutečně „vážného“.
Je v tom známý kulturní předsudek. Dílo, které čtou miliony lidí, bývá podezřelé právě proto, že je čtou miliony lidí.
Francie svůj vztah k Dumasovi symbolicky opravila až v roce 2002, kdy byly jeho ostatky přeneseny do pařížského Panthéonu. Prezident Jacques Chirac tehdy připomněl nejen jeho literární význam, ale také svobodu, rovnost a bratrství, které jeho život i dílo představovaly. Dumas se tak ocitl vedle Victora Huga a Émila Zoly – více než 130 let po své smrti.
Dumas stále vítězí nad časem
Literatura 19. století bývá někdy představována jako důstojný svět tlustých knih, dlouhých vět a pomalého čtení. Dumas tuto představu rozbíjí.
Je rychlý. Obrazný. Nestydatě emocionální. Dokáže během několika stránek změnit historickou událost v osobní drama a politický konflikt v souboj dvou mužů. Ne vždy je přesný. Téměř nikdy však není mrtvý.
Jeho největší objev nespočíval v mušketýrech, maskách nebo ukrytých pokladech. Pochopil, že publikum potřebuje příběhy, v nichž lze na chvíli uvěřit ve spravedlnost. Ve svět, kde zrada nezůstane bez trestu, přátelství má cenu života a člověk, kterému bylo všechno odebráno, může ještě povstat.
Proto Dumas přežil změny režimů, literárních škol i technologií. Vyprávěl pro noviny, ale psal pro lidskou touhu, která se nemění.
Touhu dozvědět se, co bude dál.
Zdroje
Bibliothèque nationale de France – Alexandre Dumas
https://catalogue.bnf.fr/ark:/12148/cb119010630
Smithsonian Magazine – The Real Count of Monte Cristo
https://www.smithsonianmag.com/history/the-real-count-of-monte-cristo-was-alexandre-dumas-father-a-trailblazing-black-general-180988347/
PBS Masterpiece – 6 Facts About The Count of Monte Cristo
https://www.pbs.org/wgbh/masterpiece/specialfeatures/6-fascinating-facts-about-the-count-of-monte-cristo/
Élysée – Přenesení ostatků Alexandra Dumase do Panthéonu
https://www.elysee.fr/jacques-chirac/2002/11/30/declaration-de-m-jacques-chirac-president-de-la-republique-a-loccasion-du-transfert-des-cendres-dalexandre-dumas-au-pantheon-paris-le-30-novembre-2002
Château de Monte-Cristo – Alexandre Dumas
https://chateau-monte-cristo.com/main/alexandre-dumas/
Musée d’Orsay – Nadarův portrét Alexandra Dumase
https://www.musee-orsay.fr/en/artworks/alexandre-dumas-pere-ecrivain-39478
Encyclopaedia Britannica – Alexandre Dumas
https://www.britannica.com/biography/Alexandre-Dumas-pere
Project Gutenberg – díla Alexandra Dumase zdarma
https://www.gutenberg.org/ebooks/author/492
Maison Alexandre Dumas – oficiální stránky muzea
https://musee-dumas.fr/
