Článek
Na poslední straně knihy stálo něco, co dnes považujeme za samozřejmost: kdo ji vytvořil, kde vznikla a kdy byla dokončena. V polovině 15. století však takový údaj samozřejmý nebyl. Rané tisky často vycházely bez názvu tiskárny, bez jména tiskaře a bez přesného data. Slavná Gutenbergova bible sama neprozrazuje, kdo ji vytiskl ani ve kterém roce opustila dílnu.
Mohučský žaltář byl jiný. Jeho latinský kolofon, tedy závěrečná zpráva o vzniku knihy, oznamoval, že dílo dokončili mohučský občan Johann Fust a Peter Schöffer z Gernsheimu roku 1457, v předvečer svátku Nanebevzetí Panny Marie. Toto liturgické určení odpovídá 14. srpnu.
Nebyl to pouze zápis data. Kniha se poprvé sama představila jako výrobek konkrétní dílny. Po staletích anonymního opisování získala tištěná kniha vlastní rodný list.
Muž, který Gutenbergovi půjčil peníze
Příběh Mohučského žaltáře začal ještě před jeho vytištěním – konfliktem, který poznamenal samotný zrod evropského knihtisku.
Johann Fust byl zámožný mohučský obchodník a finančník. Gutenbergovi poskytl peníze na nákladné experimenty s pohyblivými literami, tiskařským lisem, inkoustem, papírem a pergamenem. Bez velkého kapitálu nebylo možné stovky kovových liter odlít, sestavit rozsáhlý biblický text a udržovat dílnu po několik let, kdy projekt ještě nepřinášel žádný zisk.
V roce 1455 však Fust Gutenberga zažaloval. Tvrdil, že jeho peníze nebyly použity v souladu s dohodou a požadoval splacení půjček i úroků. Gutenberg namítal, že část financí představovala společnou investici, nikoli obyčejný úvěr. Z dochovaných dokumentů nelze s naprostou jistotou rekonstruovat celý průběh ani všechny důsledky sporu. Je však zřejmé, že spolupráce skončila a Fust poté založil novou tiskárnu s Peterem Schöfferem.
Právě tady se populární příběh o osamělém geniálním Gutenbergovi začíná komplikovat. Gutenberg přišel s převratnou technologií, ale její další zdokonalování nebylo dílem jediného člověka. Potřebovalo finance, zkušené řemeslníky, písaře, rytce, sazeče i lidi, kteří dokázali z vynálezu vytvořit fungující podnik.
Peter Schöffer byl vzdělaný písař a kaligraf se zkušeností z Paříže. Znal estetiku rukopisných knih a zároveň ovládal novou techniku tisku. Tam, kde Fust přinášel kapitál a obchodní zkušenost, dokázal Schöffer spojit přesnost mechanické výroby s krásou středověkého rukopisu.
Dva roky po procesu s Gutenbergem představili první velkou společnou publikaci.
Kniha měla vypadat, jako by ji vytvořil nejlepší písař
Mohučský žaltář nebyl obyčejnou knihou určenou k levnému prodeji. Byl to rozměrný a nákladný liturgický svazek vytištěný na pergamenu. Obsahoval latinské žalmy uspořádané pro bohoslužebné užívání, tradiční biblické chvalozpěvy a další modlitební texty.
Vznikly dvě varianty. Kratší měla 143 listů a byla určena pro obecnější klášterní užití. Rozšířená verze o 175 listech odpovídala potřebám mohučské arcidiecéze. Kniha tedy nebyla pouze ukázkou nové techniky. Měla skutečně sloužit při liturgii.
Její stránky však musely na současníky působit téměř nepochopitelně.
Text byl vytištěn černě, rubriky červeně a velké zdobené iniciály červenou a modrou barvou. Schöffer navíc použil dvě velikosti písma. Jednotlivé barvy na sebe navazovaly s přesností, která připomínala práci mimořádně zručného iluminátora. Jenže tentokrát nevznikaly ozdobné iniciály pomalým vedením pera a štětce. Byly součástí mechanického výrobního procesu.
Právě barevné iniciály představovaly jeden z největších technických úspěchů knihy. Každá barevná část musela dopadnout přesně na své místo. Sebemenší posun by výsledek poškodil. Podle dokumentace programu Paměť světa UNESCO není přesný postup, kterým Schöffer tohoto výsledku dosáhl, dodnes ve všech podrobnostech objasněn.
Mohučský žaltář se tak stal prvním významným evropským tiskem, jehož text i vícebarevná výzdoba vznikly mechanickým způsobem. Gutenbergova bible ještě potřebovala zásah iluminátorů, kteří ručně doplňovali iniciály, barevné značky a dekorace. Fustova a Schöfferova dílna dokázala část této práce přenést přímo do tiskařského procesu.
Přechod mezi rukopisnou a tištěnou kulturou ovšem nebyl okamžitý. V některých exemplářích zůstával prostor pro ručně doplněné hudební značky. Nová technologie staré řemeslo nezrušila jedním úderem. Nejdříve je napodobovala, přebírala jeho estetiku a postupně nahrazovala jednotlivé fáze jeho práce.
Rozvinutá dvoustrana Mohučského žaltáře, který roku 1457 vytiskli Johann Fust a Peter Schöffer. Červené a modré iniciály představují jeden z prvních vrcholů mechanického vícebarevného tisku.
Proč právě žalmy?
Z dnešního pohledu bychom mohli očekávat, že průlomová tisková technologie bude poprvé využita pro politický manifest, vědeckou příručku nebo text určený širokému trhu. Jedny z nejdůležitějších raných tisků však byly biblické a liturgické knihy.
Nebylo to náhodné. Církev představovala rozsáhlou síť katedrál, klášterů, kapitul, škol a univerzit, které knihy soustavně potřebovaly. Právě církevní prostředí poskytovalo nové technologii vzdělané čtenáře, objednavatele i texty, u nichž bylo žádoucí vytvářet více shodných exemplářů.
Žaltář měl navíc v křesťanském životě mimořádné postavení. Žalmy nebyly pouze jednou biblickou knihou mezi ostatními. Tvořily jazyk každodenní modlitby, chórové liturgie a mnišských hodinek. Člověk se jejich prostřednictvím obracel k Bohu ve chvílích radosti, strachu, viny, pronásledování i naděje.
První evropská mediální revoluce tedy nevyrůstala mimo náboženský svět ani proti němu. Zrodila se do značné míry uvnitř jeho institucí, textů a potřeb. Teprve později umožnil tisk nebývale rychlé šíření humanistických spisů, reformních programů, polemik, překladů Bible i myšlenek, které jednotu západního křesťanstva rozrušily.
Mohučský žaltář stojí ještě před tímto zlomem. Nová technika zde nesloužila ke sporu o víru, ale ke společné modlitbě.
Když se tiskaři poprvé podepsali
Na Gutenbergově bibli nenajdeme Gutenbergovo jméno. Fust a Schöffer naproti tomu své autorství výrobního procesu oznámili velmi sebevědomě. V kolofonu zdůraznili, že kniha vznikla důmyslným uměním tisku a vytváření znaků bez obvyklého psaní perem.
Nebyla to pouze řemeslnická pýcha. Šlo také o promyšlenou reklamu.
UNESCO upozorňuje, že uvedení dílny a použitého způsobu výroby mělo Fustovi a Schöfferovi pomoci získat další objednávky. Kolofon tak předznamenal pozdější tiráže, značky nakladatelů i snahu spojit knihu s pověstí určitého výrobce.
Kniha přestávala být pouze jednotlivým předmětem. Stávala se součástí vydání – skupiny exemplářů, které měly společný text, podobu, místo vzniku a datum. S tím se rodila možnost přesněji sledovat, odkud určitá podoba textu pochází a kdo za její výrobu odpovídá.
Z dnešního hlediska se může jednat o drobný technický údaj. V dějinách vědění však znamenal důležitý krok. Text získal identifikovatelný původ a mohl být přesněji zasazen do času.
Vzácnější než Gutenbergova bible
Z původního nákladu se podle současných katalogů zachovalo pouze deset exemplářů obou variant. Všechny známé kopie byly vytištěny na pergamenu. Úplný exemplář kratší verze uchovává knihovna John Rylands Library v Manchesteru; jediný kompletní exemplář rozšířené verze se nachází v Rakouské národní knihovně ve Vídni.
Mohučský žaltář je tak dnes ještě vzácnější než Gutenbergova bible. Materiály UNESCO uvádějí deset dochovaných žaltářů oproti 49 známým exemplářům Gutenbergovy bible, z nichž mnohé jsou ovšem neúplné.
Kompletní digitalizovanou podobu kratší varianty zpřístupnila universita v Manchesteru. Na jednotlivých stránkách lze stále obdivovat ostré černé litery, červené rubriky a modročervené iniciály, které ani po více než pěti staletích neztratily svou vizuální sílu. Roku 2011 byl vídeňský exemplář zapsán do programu Paměť světa UNESCO.
Gutenberg vynalezl tisk. Jeho pokračovatelé naučili knihu mluvit o sobě
Johannes Gutenberg zůstává právem symbolem evropského knihtisku. Bez jeho práce by Mohučský žaltář nevznikl. Příběh Fusta a Schöffera však ukazuje, že skutečné technologické revoluce nebývají dílem jediného okamžiku ani jediného génia.
Vynález se musí naučit fungovat. Musí získat finance, výrobní postupy, estetickou podobu, zákazníky a důvěru. Gutenberg ukázal, že rozsáhlou knihu lze vytvořit pomocí pohyblivých kovových liter. Fust a Schöffer dokázali, že tištěná kniha může být nejen rychleji rozmnožována, ale také technicky dokonalá, krásná a sama schopná dosvědčit svůj původ.
Dne 14. srpna 1457 proto nevznikl pouze nádherný svazek žalmů. Zrodila se kniha, která budoucím čtenářům dokázala říci: zde jsem vznikla, tehdy jsem byla dokončena a toto jsou lidé, kteří mě vytvořili.
V předvečer mariánského svátku dostala evropská tištěná kniha své první skutečné datum narození.
