Ruské bóje u britské letadlové lodi: Moskva zkouší, co si ještě může dovolit

Ruský protiponorkový letoun Tu-142 se opakovaně přiblížil k britské letadlové lodi HMS Prince of Wales, letěl nízko nad jejím svazem a do moře shodil sonobóje – akustická zařízení, která slouží k hledání ponorek. Britské ministerstvo obrany označilo jeho postup za nebezpečný a neprofesionální. Do vzduchu proto vzlétly dva stroje F-35, které ruský letoun doprovodily pryč.

Je snadné podobné události odbýt jako další vojenské divadlo. Jenže právě v tom je problém. Ruská armáda už dávno nepracuje jen s jednoduchým dělením na mír a válku. Často se pohybuje mezi nimi: přiblíží se, provokuje, měří reakci, vezme si informace – a pak ustoupí dřív, než by druhá strana měla jasný důvod k tvrdší odpovědi.

Moskva tak může doma tvrdit, že její vojáci jen vykonávali běžnou činnost. Západ má naopak řešit, zda šlo o nebezpečný incident, nebo jen o další nepříjemnou demonstraci síly. A právě tuto nejistotu Kreml potřebuje. Ne proto, že by chtěl okamžitě rozpoutat střet s NATO, ale protože chce ukazovat, že dokáže být neustále nablízku – ve vzduchu, na moři, u hranic i pod hladinou.

Sonobóje nejsou bezvýznamný detail. Slouží k zachycení zvuků v moři a k hledání ponorek. Z veřejných informací nelze s jistotou říct, co přesně ruská posádka sledovala. Je ale těžké věřit, že šlo jen o rutinní let. V okolí svazu letadlové lodi mohli Rusové zjišťovat, jak funguje jeho protiponorková ochrana, jak rychle reagují britské stíhačky nebo zda se v oblasti pohybují spojenecké ponorky. To všechno jsou informace, které mají vojenskou cenu, i když nepadne jediný výstřel.

HMS Prince of Wales se navíc v Norském moři neocitla náhodou. Británie její úderný svaz vyslala do severního Atlantiku a arktického prostoru právě proto, že se zde ruská aktivita v posledních letech zvyšuje. Oblast kolem Norska, Islandu a Grónska není nějaké vzdálené studené moře, které se Evropy netýká. Je to prostor, kudy by v případě krize proudily americké a kanadské posily na evropský kontinent. Je to také oblast podmořských kabelů, energetické infrastruktury a tras, bez nichž by evropská obrana fungovala podstatně hůř.

Zvláštní význam má podmořská válka. Ta se vede potichu a většinou mimo pozornost veřejnosti, ale její důsledky by byly obrovské. Ponorky mohou sledovat lodní dopravu, ohrožovat vojenské svazy, sbírat informace a v krajním případě poškodit infrastrukturu, na níž stojí běžný život evropských zemí. Není náhodou, že NATO v oblasti pravidelně cvičí protiponorkový boj. Letos se do cvičení Dynamic Mongoose zapojila i HMS Prince of Wales, britské vrtulníky Merlin, letouny P-8 Poseidon a ponorky spojenců.

Ruský přelet proto není jen britsko-ruská epizoda. Je to součást širšího obrazu: stát, který vede brutální válku proti Ukrajině, zároveň testuje odolnost NATO na jiných frontách. Nevede přitom otevřený útok. Zkouší, jak daleko může zajít, aniž by narazil na rozhodný odpor.

Příliš často se o tom mluví jako o „růstu napětí“. To je pohodlná formulace, protože zní neutrálně. Jenže napětí nevzniká samo. Nevzniká tím, že britská loď pluje v mezinárodních vodách nebo že státy NATO cvičí obranu vlastního území. Vzniká ve chvíli, kdy ruský vojenský letoun krouží kolem aliančního svazu, shazuje do jeho blízkosti zařízení pro vyhledávání ponorek a nutí druhou stranu, aby přemýšlela, zda je to ještě „běžná aktivita“.

Britská reakce byla správná. Žádná panika, žádné teatrální gesto, ale rychlý zásah. F-35 ruskému letounu ukázaly, že jeho pohyb nezůstal bez povšimnutí. Přesně tak má odstrašení fungovat: protivník musí vědět, že jeho kroky jsou sledovány, vyhodnocovány a že v případě potřeby přijde odpověď.

Problém je, že Kreml nesází na jeden velký moment. Sází na únavu. Na to, že se Evropa časem unaví z varování, přestane podobné incidenty brát vážně a začne je považovat za normální součást reality. Jenže právě to by byla chyba. Ne každá ruská provokace je začátkem války. Každá ale může přispět k tomu, že se hranice přijatelného posune zase o kus dál.

Norské moře možná působí vzdáleně. Ve skutečnosti je ale jedním z míst, kde se rozhoduje o bezpečnosti celé Evropy. A Moskva tam právě znovu připomněla, že nechce jen sledovat dění. Chce testovat, kam až může zajít.