Slovinsko není malá země. Jen se do ní vejde příliš mnoho Evropy

Český turista má Slovinsko často za zemi průjezdu. Zastávku mezi rakouskou dálnicí a chorvatským pobřežím. Někdo přidá Bled, někdo Bohinj, někdo se vyfotí v Piranu a večer pokračuje dál. Slovinsko není menší Chorvatsko ani levnější Alpy. Je to země, kde se na prostoru několika hodin jízdy střetává střední Evropa, Panonie, kras a Jadran — a kde každá z těchto krajin nese jiný typ paměti, jiný rytmus života i jinou představu o tom, co znamená být doma.

Dobrá cesta po Slovinsku proto nemá začínat otázkou, kolik míst se dá stihnout. Měla by začít otázkou, jakou zemi chceme vidět. Tu pohlednicovou, s jezerem a kostelíkem na ostrově? Nebo tu skutečnou: městskou, venkovskou, vinorodou, termální, někdy až tvrdě středoevropskou?

Lublaň člověka neomráčí velikostí, a tím je zajímavá. Její centrum působí jako promyšlené veřejné prostředí: řeka, mosty, tržiště, knihovna, park, schodiště, stromy, nábřeží.Vnímáme Jože Plečnika ne jen jako architekta jednotlivých staveb, ale jako autora představy, že město může vychovávat k občanství.

Plečnik se po návratu do Lublaně ve dvacátých letech pokusil vytvořit moderní metropoli Slovinců, aniž by kopíroval Vídeň, Paříž nebo Berlín. Pracoval s klasickými formami, ale zbavoval je pompéznosti. Z antických sloupů, balustrád, mostů a kolonád nevytvářel kulisy moci, ale prostor pro každodenní pohyb lidí. UNESCO proto Plečnikovu Lublaň chrání jako mimořádný urbanistický celek.

Trojmostí je jedna z dominant města. Plečnik k původnímu kamennému mostu připojil dvě pěší ramena a obyčejný přechod přes řeku proměnil v náměstí nad vodou. Podobně funguje kryté tržiště podél Ljubljanice nebo Národní a univerzitní knihovna: jsou místa, která dávají váhu běžnému životu.

V létě má návštěva Lublaně smysl nikoliv jako rychlá zastávka, ale jako první dva dny cesty. Posedět večer u řeky, projít se od tržiště ke knihovně, vystoupat na hrad a pak se vrátit do města, které stále působí jako město obyvatel, ne jako kulisa pro návštěvníky. To je pro střední Evropu vzácnější, než se zdá.

Kdo zůstane jen v Lublani, uvidí Slovinsko příliš hladce. Maribor je jiný. Nemá ambici být metropolí, ale právě proto v něm zůstává něco méně uhlazeného a pravdivějšího. Leží na Drávě, obrací se k vinicím a k pahorkům Pohorje; jeho identita vyrůstá z obchodu, vína, řeky a práce.

Čtvrť Lent s pozůstatky městských hradeb a věží není dekorativní „staré město“. Připomíná, že Maribor byl po staletí městem na trase, kudy procházelo zboží, lidé i politické vlivy. Na nábřeží roste slavná Stará réva, více než 450 let stará modrá kavčina, která je uváděna jako nejstarší dosud plodící vinná réva na světě. Nejde však jen o kuriozitu do Guinnessovy knihy. Réva zde funguje jako symbol kontinuity města, které přežilo války, změny hranic i proměny střední Evropy.

Maribor by měl být součástí letní trasy právě proto, že ukazuje Slovinsko mimo alpskou a přímořskou pohlednici. Ve vinárnách, sklepích, na Lentě i na cestách směrem ke Štajersku se země najednou jeví jako kulturní krajina, v níž se po generace hospodařilo, pěstovalo víno a budovaly místní vazby.

Ještě výrazněji se stereotyp o Slovinsku rozpadne na severovýchodě, v oblasti Prekmurje. Moravské Toplice bývají redukovány na termály, bazény a wellness. To je škoda. Termální voda je jen vstupní brána do kraje, který má úplně jiný charakter než Lublaň, Julské Alpy nebo pobřeží.

Tady už nejsou hory ani dramatické krasové skály. Jsou zde otevřené panonské pláně, obilí, nízké horizonty, cyklostezky, vesnice a krajina, jejíž klid může na první pohled působit až nenápadně. Právě v tom je její síla. Moravské Toplice dávají smysl jako místo, kde člověk po městech a cestování zvolní, ale neměl by zůstat zavřený v hotelovém komplexu. Prekmurje je oblast s mimořádně pestrou jazykovou, kulturní a náboženskou tradicí; patří sem řeka Mura, krajina mlýnů, blízkost maďarské hranice i města jako Murska Sobota či Lendava. Člověk zde může večer sedět v termální vodě, ale přes den by měl vyjet do okolí. Panonie neohromuje jedním výhledem. Její kouzlo je v prostoru, tichu a pomalosti. V tom, že nikam netlačí.

Z Panonie zpět do krasu vede cesta do úplně jiného světa. Predjamský hrad stojí ve 123 metrů vysoké skalní stěně a více než osm století spojuje stavbu s podzemním jeskynním systémem. Není to hrad „u skály“. Je to pevnost, kterou skála doslova pohltila.

Příběh rytíře Erasmy z Predjamy, jenž měl při obléhání využívat tajné podzemní cesty pro zásobování, se dnes podává jako legenda. Ale podstatné je něco jiného: Predjama ukazuje, že v krasu nelze oddělit přírodu od historie. Jeskyně, voda, propasti a skála byly součástí obrany, obživy i politické moci. Predjama je silnější než běžná romantická ruina. Člověk tu vidí středověk jako svět, v němž přežití záviselo na tom, zda znáte terén lépe než váš nepřítel.

Slovinské pobřeží je krátké, ale nemělo by se chápat jako pouhé místo na koupání. Koper, Izola, Piran a solné pánve tvoří jiný svět než vnitrozemí: středomořský, istrijský, benátský, ale stále slovinský.

Koper je z těchto měst nejméně pohlednicový a možná právě proto nejzajímavější. Jeho Titovo náměstí s Pretoriánským palácem připomíná někdejší správní a obchodní význam města. Palác vznikl ve 13. století a dnešní podobu získal v polovině 15. století, kdy Koper formovala benátská moc.

Koper je také přístav, univerzitní město a centrum slovinské Istrie; místo, kde se potkává kras se submediteránním pobřežím. Tady má smysl zůstat déle než odpoledne. Projít staré město, zajít do přístavu, vyjet do vnitrozemí za olivovníky a vínem, nechat na sebe působit jiný druh světla i jinou kuchyni.

Ještě důležitější než Piran jsou však Sečoveljské soliny. Tam se pobřeží přestává tvářit jako kulisa a ukazuje se jako kulturní krajina práce. Sůl se zde tradičními metodami získává po staletí a solné pánve jsou současně krajinou lidského hospodaření i útočištěm pro ptactvo a další organismy.

Slovinsko není země na tři fotografie. Je to země na osm nebo deset dní, během nichž člověk pochopí, že Evropa není soustava států na mapě, ale síť krajin, měst, jazyků, pamětí a způsobů života. Plečnikova Lublaň, Maribor na Drávě, panonské Moravské Toplice, Predjama v krasové skále a Koper se solnými pánvemi jsou odpovědí na otázku, čím Slovinsko vlastně je.

Aktuální dopravní informace ve Slovinsku - https://www.promet.si/en