Válka, která požírá vlastní vojáky

Kreml 26. června reagoval na video, které během jediného dne nasbíralo přes 12 milionů zhlédnutí. Ruský vojenský veterán Alexandr Lunin v něm obvinil velitele bojující na Ukrajině, že drží vojáky v jámách, mučí je a nechávají je mizet poté, co odmítli rozkazy, které označuje za sebevražedné, nebo odmítli odevzdávat peníze nadřízeným. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov uvedl, že video zatím neviděl, jeho formulace označil za podivné a slíbil, že se jím Kreml bude zabývat. Samotné Luninovo vystoupení ale neobsahuje jména údajných pachatelů ani konkrétní důkazy; jeho tvrzení proto nelze vydávat za prokázaný fakt.

To však neznamená, že by bylo možné video smést ze stolu jako další internetovou senzaci. Důležité není jen to, co Lunin tvrdí, ale proč jeho slova našla tak mimořádný ohlas v zemi, kde je Instagram oficiálně blokovaný a lidé se k němu dostávají přes VPN. Dvanáct milionů zhlédnutí nevypovídá automaticky o připravené vzpouře ani o podpoře Lunina. Ukazuje ale, že téma násilí uvnitř armády už není okrajovým šepotem příbuzných mobilizovaných mužů, ale veřejně cirkulujícím problémem.

Luninovo video zapadá do dřívějších investigativních zjištění nezávislých ruských médií. Important Stories a Conflict Intelligence Team už v roce 2023 popsaly existenci takzvaných trestných jam na ruských vojenských cvičištích v Prudboji a Tockém. Jejich existenci dokládaly výpovědi vojáků a satelitní snímky. Neprokazuje to Luninovu konkrétní verzi ani rozsah jeho obvinění, ale vyvrací to představu, že podobný způsob trestání je v ruské armádě zcela neznámý nebo nepředstavitelný.

Ještě závažnější je jazyk, který se v ruském vojenském prostředí objevuje: „obnulenije“, tedy „vynulování“. Nejde o oficiální termín, ale o označení pro situace, kdy jsou vlastní vojáci údajně zabiti, posláni na téměř jisté smrti nebo zlikvidováni po konfliktu s veliteli. Investigativní portál Verstka v říjnu 2025 zveřejnil rozsáhlé svědectví o útocích na vojáky, kteří odmítli jít do útoku, platit nadřízeným nebo si stěžovali na podmínky služby. Tyto informace je nutné chápat jako novinářská zjištění, nikoli jako soudně potvrzené rozsudky. Přesto ukazují vzorec: disciplína se zde nemění v řád, ale v mechanismus strachu, vydírání a osobní moci velitelů.

Právě tato rovina je pro Putinův režim nebezpečnější než samotné Luninovo teatrální vyhrožování, že se zbraně mohou obrátit proti Kremlu. Takové gesto může být pózou, zoufalým pokusem získat pozornost nebo součástí nejasného vnitřního konfliktu. Neexistuje důkaz, že by Lunin skutečně zastupoval širší skupinu vojáků. Jeho video proto není důkazem nové Prigožinovy vzpoury.

Je ale důkazem něčeho jiného: ruský válečný systém naráží na problém zpětné vazby. Režim dokáže mobilizovat lidi, umlčet protest, kriminalizovat dezertaci a zakrýt ztráty. Mnohem hůře však dokáže udržet kontrolu ve chvíli, kdy se z války stane prostředí, v němž je voják současně bojovníkem, levnou pracovní silou, zdrojem výkupného i spotřebním materiálem pro útoky s malou šancí na návrat.

Verstka v březnu 2025 uvedla, že ruská vojenská prokuratura podle jejích zdrojů přestala řešit část stížností na velitele bojových brigád. Reportáž popisovala tisíce podání týkajících se bití, vydírání, střelby na vlastní vojáky a nezákonných rozkazů. Tato informace není oficiálním přiznáním státu, ale pokud je správná, vysvětluje, proč se stížnost vojáka může změnit v další zdroj ohrožení místo ochrany.

Válka na Ukrajině navíc dlouhodobě ukazuje, že mučení není pro ruský mocenský aparát výjimečným selháním, ale opakovaně dokumentovanou metodou kontroly. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva uvedl, že propuštění ukrajinští váleční zajatci v roce 2025 dál popisovali mučení, sexuální násilí, špatné zacházení a úmrtí ve vazbě, zejména v zařízeních na území Ruské federace. To samo o sobě nedokazuje Luninova tvrzení o ruských vojácích. Ukazuje však, že násilí jako nástroj správy lidí v uniformě i bez uniformy není v tomto systému ničím cizím.

Kreml zatím reaguje typickým způsobem: nepopírá konkrétně, neoznamuje vyšetřování, ale odsouvá věc do neurčitého „prověření“. Peskovova formulace o podivném slovníku videa je politicky výmluvná. Pozornost se přesouvá od možné existence mučení k tomu, zda mluvčí použil vhodný tón. To je starý reflex autoritářské moci: problémem není násilí, ale ten, kdo ho vysloví nahlas.

Luninovo video proto nemusí být začátkem otevřeného odporu. Může být jen epizodou, která rychle zmizí pod tlakem represí, diskreditace nebo strachu. Ale i tak zůstává podstatné: válka, která byla prodávána jako triumf státu a armády, začíná stále častěji ukazovat vlastní vnitřní cenu.

Nejen mrtvé na frontě, ale i vojáky, kteří se mohou bát svých velitelů téměř stejně jako nepřítele.

Luninovo vystoupení bylo zveřejněno na Instagramu, který je v Rusku formálně blokován a dostupný především přes VPN.