Článek
Jste na výletě a máte hlad, je doba pozdního oběda. A v cestě restaurace. Veliká a s dlouhými stoly. Je krásné počasí, pěkné výhledy a hospoda je opravdu pěkně umístěná. Neváháte a zasednete. Přitáhnete si jídelák, leží opodál. Stoly jsou dlouhé, tak usedáte ke dlouhému stolu, u kterého sedí už dva Angličané. Najdete pokrm, který si chcete dát a těšíte se, až vám ho donesou. Mezitím pozorujete okolí, je na co se dívat. Čekáte a v břiše vám kručí. Začínáte přemýšlet o spolusedících Angličanech. Jsou to přátelé? Nebo mají vztah? Prostě čas se vleče a obsluha nikde. Vlastně obsluha zde je. Kecá opodál a dobře se baví. Angláni mávají jídelním lístkem. Jsou už celí nesví. Vám kručí v žaludku a těšíte se na vybrané jídlo z jídelního lístku. Pomalu vás přestává těšit pozorovat ty plachetnice houpající se ve vlnách, krásu hornatého pobřeží a romantiku modravého moře. Prostě propadáte přízemnímu chtíči a chcete jíst. Jste odhodláni hodit za ty vybrané obědové pokrmy tři, čtyři tisíce českých korun, máte totiž také žízeň, takže už máte vybrané i pití. Jenže se stále nic neděje. Pinglové vás zjevně vidí, ale mají svoji zábavu. Jediná a vyhlášená hospoda v tomto městečku. Máte hlad jako psi a ono se prostě nic neděje, nikomu nestojíte ani za to, aby se dostavil k sepsání objednávky.
Velím k odchodu. Loučíme se s vidinou zasyceného žaludku. Seděli jsme téměř půl hodiny, obsluha na nás koukala, dobře nás viděla, ale nestáli jsme jí za to, aby ty čtyři číšníci ukončili své hovory a jeden z nich došel k nám a vytvořil objednávku. Takové pohrdání zákazníkem? Odcházíme. Anglicky hovořící pánové, kteří seděli u stolu ještě před námi, se také nedočkali. Vidí, jak jsme se zvedli a zvedají se také. Pinglové stále žvaní, dívají se, jak odcházíme a jsme jim naprosto ukradeni. Toť vesnice Marina. Jedeme do Trogiru. Jsme vyhladovělí. Zde je to jiné kafe. Máme tu čest ochutnat stravu domácích v bistru v tržnici. Nic z toho, co připravují v letoviscích není totiž klasika, co by sami Chorvati jedli. Je to jakýsi mezinárodní mix z polotovarů. Tady v bistru je skvělá paní. Ochutnáváme jejich dušené jehněčí, pečené selečí a sarmy. Za pár drobných vynikající jídlo. Sice v přehřátém bufetu, výhled žádný, prostě lokál opravdu ošklivý, ale jídlo je famózní a prodavačka za pultem taktéž. Mnoho cizinců jí tam nepřijde. Je zvyklá na místní. Jenže takových míst v Chorvatsku už moc není, kde by bylo možné ochutnat jejich domácí stravu. Místa s výhledem na moře, kde jsou pány najatí brigádníci, kteří vás obslouží, pokud se tedy uráčí, takovým místem opravdu nejsou. Tady si dopřejete jen prohřáté polotovary za nehorázné ceny, nebo mořské plody z Atlantiku. A pokud nevěříte, navštivte místní super a hypermarkety. To, co pojídáte a myslíte si, jaké místní speciality máte na talíři, uvidíte v krabičkách za pár drobných. Všechny ty pljeskavice se sýrem i bez, čevapčiči, plátky masa, které nazývají řízkem, nebo snad ryby.
Tak dobrou chuť a Chorvatsku zdar.
