Článek
Jako první se snad dostala do povědomí lidí pomatená Jůlie, která se nechala slyšet při jízdě metrem v roce 2013. Všem vysvětlila, že má právo sedět, a to naprosto nevybíravým způsobem. Její nenávistný výstup, ve kterém si rozhodně nebrala servítky, se tehdy stal hitem internetu. Její příběh byl ve své době silně medializovaný, ale od té doby uběhla už řada let, a Julie, která se veřejně postarala o svoji medializaci skrze svá práva, kterých se tak vehementně domáhala, už není mezi námi.
Tehdy se jednalo o jízdu metrem. Nastoupila jistá dáma se jménem Jůlie. Chtěla se posadit. Byla znavena, táhla tašku s několika lahvemi vína a zřejmě nějakou tu lahvinku vymlaskla už před nástupem do metra. A jak tak Jůlie postupuje vozem, náhle spatří elegantní penzistku, která ve voze sedí a vedle sebe na sedačce má odložené nějaké zavazadlo. Jůlie, která se opravdu chtěla posadit, začne tropit scénu. Já mám právo sedět! Padají sprostá slova a obvinění, že dotyčná starší dáma jí blokovala posezení zavazadlem. „Já nejsem vožralá, ty svině jedna zas…ná! Ta svině tady měla kufr.“ A hádka jede, Julča je ve své ráži. Naštvaná, má prostě právo sedět. Hádky a nadávky nebraly konce. Starší paní ihned stáhla své zavazadlo ze sedačky. Není jediná, která si odložila na vedlejší sedačku. Pokud je dopravní prostředek poloprázdný, odloží si na vedlejší sedadlo batoh nebo tašku jakýkoliv cestující. Od studentů po penzisty. Stačí přece slušně říct, můžu si tady sednout? Už se mi to také stalo a nikdy problém nebyl. Cestující si sklidil své zavazadlo a neměl nejmenších námitek k mému usazení. Jenže Jůlie řvala dál, místo už dávno volné bylo, ale Jůlii posedl nějaký ďábel a ječela a ječela o svém právu sedět. Pomatená Jůlie se svým právem sedět je po smrti, ale o svých právech vykřikují jiní. Mají právo na to, aby jim rodiče dali peníze, aby jim hlídali děti, aby ženy mohly rodit na gauči v obýváku nebo do lavoru v koupelně. Na to ostatně právo mají, využívají ho, ovšem když novorozenec nepřežije, strhne se právnická bitka. A každý má nějaké to právo, po kterém dokáže vyřvávat. Třeba právo na doprovod dítěte v nemocnici. Mají matky právo zúčastnit se operace svého potomka a kecat do práce operatéra?
A dnes po tolika letech opět přišlo na veřejnost přetřásané právo na cokoliv. Právo na osobní svobodu, právo si žít tak, jak chci, když mi rodiče pohlídají malé dítě, protože se svým právem člověk často vnímá i povinnosti okolí. Právo rodit na zádech, na břiše nebo na hlavě, prostě právo na svoji vůli. A já mám právo a vaší povinností je mi vyhovět. Právo je právo. Také právo na to, aby mi rodiče dali prachy, když oni mají dost a já ne. Nebo právo pozurážet některé ze své lokality protože jsou špatnými občany a ztrpčují mi život. Grilují na zahrádce a jejich grily tak strašně smrdí, navíc hlasitě žvaní a já má právo na čistý vzduch a tichý podvečer. A já mám právo celé dny v bytě řvát a spolubydlícím nadávat, protože prostě proto. Mám právo. Mám právo na úspěch a slušný výdělek a vůbec mé právo je v mých očích vaší povinností. Prostě já mám právo, ostatní mě nezajímají.
Zdroj:
https://www.metro.cz/praha/video-mam-pravo-sedet-vy-svine-rozbesnena-zena-sproste-urazela-lidi-v-metru.A130917_114537_metro-extra_rab
