Článek
Naprosto nejlevnější varianta bylo Chorvatsko autobusem a pod stan. Upozorňuji, že to bylo před čtvrt stoletím, byla jsem mladá a jen tak něco mě nerozhodilo. Dnes už bych takovou dovolenou asi nerozdýchala. Nicméně zážitek to byl. A jak se říká, zážitek nemusí být krásný, stačí, když je dostatečně silný. Prostě to byla taková dovolená, na kterou nikdy nezapomeneme. Spousta dalších, pozdějších nám už splývá v jeden celek, ale dovča v kempu Sutikla v Podgoře je prostě jedinečná.
Před odjezdem jsem se náležitě připravila. To dělám ostatně každý rok. Nové plavky, nějaké ty šatky a botky, kontrola potápěčského setu a bot do vody, jestli budou ještě sloužit a nákup opalováků. Tehdy jsem také nakupovala. Paštiky, maso ve vlastní šťávě, rýže a špagety. Doma jsem zavařovala guláše, šlehy a boloňské omáčky. Ze skříně jsem vytáhla nějaké staré plavky, pár triček a kraťasy. Dcera tedy potřebovala nové sandály a vyloudila klobouček a manžel neměl plavky. Vše se nám vešlo do jedné tašky. Ovšem jídlo jsme měli v obrovské krosně. Bylo ho snad dvacet kilo.
Cesta autobusem byla doslova pekelná, děsně dlouhá a úmorná, musela jsem se natáhnout na zem na karimatku, abych si schrupla, vsedě prostě neusnu. Dálnice tehdy nebyla a autobus se pomalým tempem kodrcal po magistrále až na Makarskou riviéru. Naprosto vyčerpaní a rozlámaní jsme se vypotáceli z autobusu. Moře bylo krásné, čisté a teplé a pláž blízko kempu, což bylo úžasné. Kemp byl částečně ve stínu borovic, což ovšem nic neřešilo. Byl i tak pekelný hic. Přijela jsem přece kvůli moři, tak musím něco vydržet. Hlavně ale nesmí strádat rodina a já se dala do kuchtění. Před stanem stála lednice a vařič. Přes poledne v té výhni připravit oběd byl heroický výkon. Jenže jíst se musí. Prostě rodinka měla ode mne připravený každý den teplý oběd i večeři. Byla jsem jediná, kdo se takhle u vařiče pachtil. Ale přálo nám štěstí. Odjížděl celý turnus a u vedlejšího stanu zanechali dovolenkáři malý rezavý gril. O kus dále zase jiní nechali půl pytle dřevěného uhlí. Získali jsme potřebnou výbavu a mohli na tržiště pro nějakou rybku. Večerní guláše a rizota nahradila středomořská zdravá strava. A to bychom nebyli správní paštikáři, kdybychom si nevyrazili na poslední, sváteční večeři do restaurace.
Šli jsme. Jenže jsme se nestačili divit. Ceny nám už tehdy přišly astronomické. Ale co, sardinky byly také dobré.
Jo a taková paštika u moře je úžasná. A když se ještě přikrojí rajčátko. Mňam. Prostě Jadran bez paštiky to není ono. Alespoň jednu paštičku si dát musím.
