Článek
A já se vžívám do role té mladé ženy, která pocítila lásku a začala doufat v pěkné chvíle s partnerem. A on se ten idealista jen spletl! Jak to vlastně začalo?
Po dvacítce jsem otěhotněla, ale můj přítel se zalekl odpovědnosti a odešel od nás. Díky svému vzdělání jsem měla dobrou práci, bydlela ve svém bytě, který jsem zdědila po prarodičích. Mamka s taťkou mi byli oporou a já vychovávala svoji Natálku, jak nejlépe jsem uměla. Neměla jsem žádné finanční starosti, byla jsem soběstačná, pohledná a veselá. Jen jedno mi tak trochu scházelo. Partnerský vztah s někým, kdo by stál opravdu za to. Nějaký opravdivý muž. Někdo, vedle koho budu šťastná, budeme spolu jezdit na výlety a usínat v jedné posteli. Někdo o koho se budu obávat, až bude na dlouhé cestě a bude se mi stýskat a budu si toužebně přát, aby už konečně otevřel dveře našeho bytu a vrátil se mi. Nikomu jsem se na krk přilepit nechtěla, ani nepotřebovala. Neměla jsem finanční problémy, ani problémy s Natálkou. Ale nějaký ten partner mi přece jen chyběl a také Natálka se ptala, proč zrovna ona nemá žádného tatínka. Jenže jsem nechtěla nic lámat přes koleno. Nechávala jsem věci plynout a přesto mi do srdce vstoupil muž. Byl to muž s velkým M. Veselý a vtipný. Stále jsme komunikovali přes mobil, byli jsme už jako jedna duše. Rozuměli jsme si ve všem. Stejný vkus, zájmy, záliby. Vyznávali jsme stejné hodnoty. Trávili jsme spolu na telefonu každou volnou chvíli a já se už nemohla dočkat, až ho uvidím. Byl to prostě chlap každým coulem, takový, který už má nadhled, ví, o čem život je, ale přesto není zatvrzelý, nebojí se jít životem dál.
Byla jsem zamilovaná jako v šestnácti. Usínala jsem s představou, jak leží vedle mne, hladí mne po vlasech. Jak spolu snídáme a opět se sejdeme u společné večeře. Jak jedeme na výlet, jak se spolu smějeme a dohadujeme se… prostě takový ten běžný partnerský vztah. A po dvou měsících to mělo přijít. Tak strašně jsem se těšila na naše setkání. Konečně ho uvidím. Dáme si pusu? Přinese mi kytku? Nachystám mu to jeho nejmilejší jídlo, možná si od mámy půjčím rodinný sváteční servis, aby to bylo opravdu super.
A tak jsem k mámě doběhla pro sváteční servis po babičce, vyprala ten nejluxusnější ubrus, naložila svíčkovou a těšila se. Těšila se i Natálka. Byla nastydlá a byla doma, na hlídání jsem ji dát nechtěla, ale jemu to nevadilo. Byla jsem šťastná. Došla jsem si ke kadeřnici, připravila si svoje sváteční koktejlky, naklidila byt a dala se do přípravy slavnostního jídla. Prozpěvovala si a tak se těšila.
A pak mi napsal něco ve smyslu, že mě nechce trápit, že není připravený, nechce mě podvádět, prostě se spletl a byl to omyl, potřebuje se vybouřit. Prostě spadla klec. Byla jsem nána, která sedla na lep. Nebyl to chlap, který už ví, co chce. Byl to jen obyčejný zoufalec. Dal mi víru a naději. Zašlápl ji ovšem v tom nejkrásnějším okamžiku. Zradil mé srdce.
