Článek
Byla mladá, okouzlující a všichni věřili, že před ní leží velká filmová kariéra. Jana Rybářová patřila k největším nadějím československého filmu padesátých let. Když se objevila na plátně, diváci si jí okamžitě všimli. Její jemná krása, křehkost a přirozený půvab z ní udělaly hvězdu, která měla zářit desítky let.
Jenže místo dlouhého života v záři reflektorů přišel tragický konec.
Filmová princezna, která přišla téměř z ničeho
Jana Rybářová se narodila v roce 1936 v Praze. Už od mládí bylo jasné, že má umělecký talent. Věnovala se hudbě, tanci a později herectví. Do světa filmu vstoupila velmi mladá a brzy zaujala režiséry i diváky.
Velký zlom přišel s filmem Stříbrný vítr, kde vytvořila postavu Aničky Karasové. Najednou se o ní mluvilo jako o nové filmové naději. Měla půvab, který připomínal velké hvězdy první republiky, a před kamerou působila přirozeně.
Sláva přišla rychle. S ní i obrovský tlak
Natáčení střídalo natáčení. Jana Rybářová se objevila ve filmech Z mého života, Legenda o lásce, Labakan nebo Proti všem. Vypadalo to, že československý film získal novou velkou hvězdu.
Jenže život filmové krásky nebyl tak pohádkový jako role, které hrála.
Za úsměvy před kamerou se skrývala citlivá mladá žena, na kterou doléhala tíha slávy, očekávání i osobních problémů. Veřejnost sledovala nejen její úspěchy, ale i její soukromí.
Jana byla ale jiná. Jemná a citově založená. Do rolí se vložila sama. Nebyla to jen hra. Diváci ji přijali s nadšením. Nicméně každé negativní hodnocení jí zahánělo do kouta.
Láska, která bolela. Tajemství vztahu k ženatému muži
Za obrazem mladé filmové hvězdy se podle pamětníků skrýval citlivý člověk, který toužil po obyčejném štěstí. Velkou roli v jejím životě měla sehrát i nešťastná láska k ženatému opernímu pěvci Přemyslu Kočímu. Jejich vztah měl být pro Janu Rybářovou silný a intenzivní, ale zároveň komplikovaný právě kvůli tomu, že muž, kterého milovala, nebyl volný. Byla to navíc láska jednostranná a neopětovaná. Po návratu ze společného natáčení Legendy o lásce v Bulharsku přišly pomluvy. Anonymní telefonáty, dopisy Janu drtily. Její citlivá povaha se začala uzavírat a upnula se k deníkům, kde se zpovídala ze svých vnitřních pocitů.
Stála o roli ve filmu Vlčí jáma, ale už nedokázala ani počkat na vyrozumění o získání této role. V den, kdy se jí snažili sehnat a oznámit jí, že roli získala si pustila plyn ve svém bytě a otrávila se.
Pro mladou herečku, která byla na vrcholu slávy, se osobní život stal zdrojem velké bolesti.
Dodnes zůstává nemožné přesně říct, co se odehrávalo v jejím nitru. Její osud nebyl jen příběhem nešťastné lásky, ale také příběhem velmi mladé ženy, na kterou dopadla tíha slávy, očekávání okolí a osobních zápasů. Přesto se i odborníkům jeví jako nejvíce pravděpodobný důvod sebevraždy nešťastná láska. Láska čisté duše k zadanému partnerovi. Následné zlé pomluvy. Zamilovaná dívka, která si neví rady a cítí své provinění. Nevidí cesty ven, chápe, že neuspěje. Je v koncích. Není možné získat svoji lásku, stydí se, bojí se reakcí, kritiky a pomluv. Jediným možným únikem před tímto jejím utrpením se zdá být sebevražda.
Konec, který šokoval fanoušky
V únoru roku 1957 přišla zpráva, které mnozí nemohli uvěřit. Jana Rybářová zemřela. Bylo jí pouhých 20 let.
Československo přišlo o herečku, která měla podle mnohých všechno před sebou. Její smrt proměnila mladou hvězdu v legendu.
A osud si pohrál ještě jednou krutou ironií. Některé filmy, v nichž hrála, se dostaly k divákům až po její smrti.
Dívka, která mohla být českou filmovou ikonou
Mladá herečka, která měla podle pamětníků předpoklady stát se jednou z největších hvězd českého filmu, zůstala navždy tou krásnou tváří z filmového plátna. Její příběh má v sobě všechno, co fascinuje dodnes. Rychlý vzestup, obrovský talent, krásu a tragický konec. Jana Rybářová odešla příliš brzy. Možná právě proto na ni filmoví fanoušci nikdy nezapomněli.
Zdroj:
