Článek
Sedím na lavičce před věžákem na našem sídlišti a čekám na manžela, který mě má vyzvednout na blízkém parkovišti. Přilehlý trávník není posekaný, tráva snad nad kolena a tou divokou trávou se potácejí dvě postavy. Dva chlapi. Jeden má hůl, motá se do trávy, druhý ho jistí, ale má co dělat, aby mu kámoš neupadl. Dopotácí se až k mé lavičce a muž s holí se usazuje. Něco říkají, moc je neregistruji, bavím se s dcerou, ale hodím dotaz: „Jdete z hospody, že jo.“ Chlapi kývají. „No to máte pořádně nakoupíno, hlavně, abyste v pořádku došli.“ Usmívají se, jsou rádi, že porazili ten bujarý trávník a jsou prý už v cíli. Oba evidentně potěšilo, že jsem z jejich těžké opilosti nedělala vědu a neodešla ihned z lavičky. Mladší z mužů usedá mezi mne a svého kumpána. „Vy jste taková krásná,“ dí starší muž. „No jo, on když má člověk nakoupíno, je každá krásná,“ nenechám se vyvést z míry a koukám do mobilu, kdy už manžel dorazí. Starší muž natahuje ruku za zády sedícího kamaráda a hladí mi bundu. Sedím dál, studuju mobil. Začínám mít strach. „Nejste nějak nebezpeční, když jste takhle napití?“ ptám se na rovinu. Oba jsou užaslí. „Néé. Nikdy.“ „Jste fakt mírumilovní? Neublížíte mi?“ „Nééé! Já to od mládí nesnáším, aby někdo ženě ublížil,“ nechá se slyšet chlapík s holí. Směje se na mě upřímně: „A mohl bych vás podrbat na zádech?“ Natažená ruka za zády kamaráda mě začne drbat. Dcera už raději odešla a mladší opilý kumpán vyskakuje z lavičky. Možná nám chce dopřát drbací chvíle v intimitě. Jsem drbaná jako kočka. Aha. Možná má doma kočku. To je možné. Mám chuť prohnout hřbet jako drbaná kočka a vytáhnout bundu, abych si drbání užila.
Ne. To prostě nejde. Nejsem žádná jeho kočka, ani čtyřnohá, natož dvounohá. Přece se nebudu nechat drbat na zádech od cizího opilého chlapa uprostřed sídliště. „Tak já už musím jít. Dobře dojděte, nikam nespadněte,“ loučím se. Pánové mi mávají a já odcházím raději čekat na manželův příjezd na nedaleké parkoviště.
