Článek
Mysteriózní Jana Kratochvílová
První zkušenosti s hudbou Jana získala z donucení. Byla z Moravy a musela hrát na nějaký nástroj. Tím nástrojem se pro ni staly housle. Ve 13. Komnatě vzpomínala na slova babičky, že hra na housle je dobrá i pro krávy. Když se tak pasou a z chalupy zní housle, tak ta kráva líp nese mléko.
Přijde vám ten názor zajímavý? Už ve filmu Slunce, seno….se řešila zvýšená dojivost krav při poslechu hudby. Jany výklad je tedy zajímavější, ale ona sama je neskutečně zajímavá bytost.
Spirituální odstup - udělalo puf a minulost shořela
Jak vypadala Jana jako dítě, už ukázat nemůže, v návalu buddhistického zaujetí spálila staré svetry, ale také všechny fotky z jejího dětství. A nejen z dětství, ale i z let prožitých v Anglii. Hodila tam všechno, i partnerovo album, spálila naprosto všechnu minulost. Udělalo to puf…a bylo to. Jak názorně předvedla s velikým zaujetím. Prý měli spirituální odstup od minulosti.
Vzpomínku na rodiče přece jen přidala: Maminka s tatínkem je nevychovávali, pořád někde byli, oni je ani moc neviděli. Vzápětí se ale opraví a uvede výchovu na pravou míru. Oni je vychovávali jako Bůh planety. Dohlíželi, poroučeli a starali se.
Skládala a textovala od 15 let. Před tím už hrála na housle, jak bylo řečeno, potom se chopila bratrovy kytary, která ji více zaujala. Působila u Jiřího Brabce, v kapele Martina Kratochvílů a chvíli v Krocích Františka Janečka. Mnohem líp jí ale vyhovoval rockový Motor.
Neřiditelnej ulítlej cvok
Semelka: Byla to živel, zapadla strašně rychle mezi rockery. Už tehdy byla osobitá a neřiditelná.
Hudební kritik Vojtěch Lindaur si servítky nebral. Svůj názor sdělil bez obalu. Kratochvílka byla vždycky trochu cvok. Nejen, že se tak chovala, ale i tak se oblékala, líčila. Dokázala přijít do televize jen v síťované halence přes podprsenku a sám kritik to přirovnal k situaci, jako by chtěla zavraždit ředitele Československé televize.
Michal Horáček - textař: Jana byla příkladem dosud neslýchaného hlasu, ale do toho režimu se její ulítlost nehodila.
Na hlavě copánky, na sobě síť
Jany přání, aby jí maminka stvořila něco na sebe, ve kterém by byla jako oblečená a zároveň nahá spustilo neskutečnou bouři. Jana od maminky dostala síť. Byla to poslední kapka, která spustila lavinu zákazů. Vlasy moc svítily, jindy necudně lítaly, zpívala moc vysoko, moc chraplavě, pak zase moc hluboko. Na sobě síť, na hlavě copánky. Nevzali ji do taxíku, jak se zděsili její vizáže, ani banán jí neprodali. Nebyla v obrazu představy socialistického člověka. Byla jiná, vybočovala. Supraphon a Panton, tehdejší dvě hudební vydavatelství neustále žádali úpravy a přepisování před vydáním. Jenže Jana byla svá, nařízení a příkazy nebrala. Přicházely tudíž zákazy, pozastavení činnosti, třeba na měsíc a Supraphon ji vydávat už vůbec nechtěl.
Soutěž a nucená emigrace
V roce 1983 dostali povolení vycestovat do irského Dublinu na soutěž. Byli úspěšní, získali ocenění a vraceli se zpět. V Londýně zjistili, že hranice Československa jsou pro ně uzavřené. Podle vydané zprávy emigrovali. Kdyby se o návrat pokusili, čekalo by je vězení. V Československu na Janu čekal její přítel, měla domluvené koncerty. Nic z toho už neplatilo. Museli zůstat v Anglii a začít se nějak protloukat. Bydleli různě u přátel, peníze co měli s sebou, brzy došly, takže drželi třeba týdenní půst, potom jim někdo dal najíst. Dostali ale povolení zůstat v Londýně a pracovat. Začali se snažit a šlo to. Po roce za Janou dorazil její životní partner Jiří Hrubeš. Útěk absolvoval přes zahraniční zájezd, ze kterého se nevrátil. Jana měla neskutečnou radost.
Po jejím odchodu se všechny desky stáhly z prodeje a po Janě se slehla zem. Jako by ani neexistovala.
Po nějaké době za Janou pustili její rodiče. Maminka měla mít tehdy před sebou jen měsíc života. Na rozloučenou jí tehdy dovezla novou síť, tentokrát zlatou. Jenže to by nebyla Jana, aby nechal ortel lékařů bez nějaké reakce. Maminku zavedla k léčitelce v Londýně a ona žila dál, ještě další léta a bez nějakých problémů.
Kariéra v Anglii
V roce 1985 podepsala spolu s Pavlem Trnavským a Jiřím Hrubešem exkluzivní smlouvu na LP Bohemian. Natáčeli v nejlepších studiích a na nahrávání hostoval také baskytarista skupiny Level 42 Mark King. Deska vyšla v roce 1986 v deseti zemích západní Evropy a v Japonsku. Poskytla desítky rozhovorů pro světový tisk, radia a televizní stanice a několik živých vystoupení hlavně v Německu a Francii. Studovala různé filosofie a obory alternativní medicíny, propojovala se se spoustou alternativních umělců, ať už to bylo ve stylu new age anebo anarchistický hard core.
V 90. letech natočila několik esoterických, rockových i popových nahrávek pod několika uměleckými jmény (Uriel, Z. Goddess, Zuru, Heretyka). Zejména se skupinou Illuminati pak jezdila na vystoupení především po Velké Británii - po klubech a alternativních festivalech.
V stínu kapradiny je minulostí, Jana je už jinde
Cítí, že dělá pokroky, jde stále dopředu. Její život, zážitky a zkušenosti jsou vložené do textů, které zpívá. Touží je představovat na svých koncertech. Chce, aby každý viděl, kam došla, kam v životě postoupila, co prožila. Zklamáním je, že posluchači po ní chtějí vždy V stínu kapradiny. Pro ni je to minulost. Dávno zapomenutá. Ona je jinde, je jako raketa, která neustále letí ke svému nekonečnému cíli.
Jana neustále tvoří, mění styly, koncertuje i v Lucerně, vydává desky. Její rozhovory jsou živelné, gestikuluje, mává rukama, chvílemi tančí, do líčení se doslova pokládá, zpívá. Výrazné líčení, umělé vlasy, klobouky ve stylu draka, roušky, flitry a kresby na obličeji, sítě, rukavice, …ne to nelze popsat, to se musí vidět. Jana je jako z jiné planety, je neskutečná, nabitá jakousi nadpozemskou energií. Mluví rychle, zabíhá do detailů, umí se rozohnit, při rozhovoru vstává, rozhazuje ruce, které zdobí nějaké podivné štíty.
Narozeniny neslaví, je nesmrtelná
Bylo jí 70, ale nic neslaví jako nesmrtelná spirit. S naprostou samozřejmostí předkládá, že po 7. letech se tělo obnovuje, má vždy nové tělo. Lineární věk podle Jany neexistuje, je tam příroda. Je to projekce myšlenek, nejvíc jim může být 7. Je to pozitivním myšlením, zdravou stravou a životním přesvědčením.
S partnerem byli vegetariáni, vegani, pak frutariáni a poté žili v duchu ariánství. Jejich přesvědčení ukončil zcela obyčejný pozemský důvod. Přátelé je přestali zvát na párty, tak se raději vrátili k veganství. Jirka za celých zhruba 40 let ještě Janu vařit neviděl, ale ona si ho chválí. Umí udělat skvělá smažená vajíčka z tofu. Jana je skvělá, podle vlastních slov, v držení půstu. Vydržela 40 dní. Nic nejedla jako Ježíš Kristus. Chtěla dokázat, že nemusí jíst a ještě levitovala. Měla tolik energie, že chtěla lítat. Bohužel byli v té době také na návštěvě u maminky a ona jim sebrala pasy a uvařila veganské jídlo. Nechtěla je pustit, dokud to nesnědí. Už byli přitom adaptovaní, ale kvůli odletu museli jíst. Ona se tomu stejně vyhnula, Jirka tehdy snědl jídlo za ni.
Energii podle Jany lze brát i čicháním ke kytičkám. Její tělo mělo během toho dlouhého půstu tolik energie, že si koupila činky. Je to tím, že po třech dnech půstu se buňky prý vyčistí a jídlo vůbec lidi unavuje. Ona se osobně hojí také muzikou.
Není porod s delfínama, není dítě
Nikdy se nevzali, jsou spolu rádi, neuznávají závazky. Chtějí ke všemu přistupovat svobodně a bez závazků. I k rodičovství přistupovali zodpovědně. Oba tehdy byli vegetariáni a měli americké vzory. Jana chtěla rodit s delfíníma a krmit děti ovocem. Odmítali povinné očkování, protože dítě je zdravé z lásky. Zákony prostě neodpovídaly jejich představám o rodičovství, raději se rozhodli být bez dětí, ale prý je mají moc rádi. Jsou ochránci všech dětí na světě. Ochraňují všechny bezbranné a nevinné. I pejsky, kočičky, rybičky….
Jana Kratochvílová je opravdu jako bytost z jiné planety. Těžko se dá vylíčit, popsat. Je neskutečná. Je třeba ji vidět a slyšet. Cítit její neskutečný náboj, energii a slyšet myšlenky, které ze sebe chrlí spolu se záplavou gest.
Pokud ji komunistický režim kdysi káral za nějakou výstřednost, dnes by svým zjevem vytřela zrak i protřelým Američanům. Je jiná, je jedinečná. Je to raketa, která si letí ke svému cíli, ale stále mění svoji dráhu. Sama neví, kam doletí…ne ona vlastně nedoletí, poletí věčně…je nesmrtelná!
Zdroj:
