Článek
„Mami já už nevím, co mám dělat. Vždyť víš, jak jsem vždycky byla na pořádek, ale já to prostě nedávám. Chci mít všechno na svém místě, vypráno, umytá okna, vytřené podlahy, prostě čisto. Jenže už nestíhám.“
„A co tvůj Marek?“ Petra protočí oči. „Nic. Přijde z práce, nají se a padne na gauč. Pokud tedy zrovna pracuje. Někdy shání nějakou práci celé měsíce, ale to také nemá na domácnost čas. Občas si tedy zahraje s Peťulkou, ale jinak jen hraje hry, nebo spí.“
Simona vychovávala Petru sama. Bylo jim spolu doma dobře, ale Petra se zamilovala do Marka. Byl to fešák. Jenže když ji Simona varovala, Petra se zatvrdila a na truc odešla z domova. Marek byl hezoun, ale nebyl ani vyučený, dělal jen pomocné práce a moc nevydělal. Zaměstnání střídal, ženské také. Ty po něm šly a Petra byla v sedmém nebi, když s ní začal chodit.
A tak jak zbrkle utíkala Petra od mámy, dnes se jí chodí vyplakat na rameni. Prostě domácnost vázne, hlavně tedy úklid podle Petřiných představ, už nestíhá a její fešný manžel nepomůže. Petra si najala paní na úklid. Jenže to má háček.
Petra touží po uklizené domácnosti. Je to perfekcionalistka. Malá Petruška má neskutečnou péči, byt by měl být sterilně naleštěný, denně teplé domácí jídlo, ale Petra ještě pracuje na zkrácený úvazek z domova. Jde to těžko, výkonnost je slabá. Petruška vyžaduje nepřetržitou pozornost, Marek teplá jídla. Tak Petra vybrala paní na úklid.
„Já ten placený úklid prostě nedám. Mám přesně sjednané, co se bude kdy uklízet. Jenže jsem jako posedlá. Když má přijít Ela uklízet, tak hned koukám, jestli si před ní neudělám ostudu. Nejsou rámy oken opatlané o Petrušky? Musím je omýt. Co kocour? Nevykadil se do škvíry u skříně? Je třeba to zkontrolovat. Není poprskaný sporák od guláše, který jsem včera vařila? To by byla ostuda. Nevydrolilo se bláto z Markových pracovních bot v předsíni? Je třeba to zamést. Prostě má přijít paní na úklid a já mám z toho nervy. Od rána nemyslím na nic jiného a místo, abych si ulevila, tak zkoumám celý byt a hledám nějaký problém. Nějakou, třeba skrytou nečistotu, se kterou bych si udělala ostudu. Je to vlastně horší, než když jsem si uklízela všechno sama. Pronásleduje mě strašák z ostudy, že mám v bytě nepořádek. Jsem v koncích. Už nestíhám. Mám v bytě špínu. Nestíhám ani žehlit a trička nosíme už i dva dny. Okna jsou zacákaná od deště a Petruška si po sobě taky nic neuklidí. Jen hračky roztahuje. Mikeš se nám asi mstí. Už se dvakrát vykadil za pračku.“
„Petro, zapoj Marka, je to přece také jeho domácnost. Přišel do tvého bytu, který máš po babičce, ale starat by se měl také.“ Petra zakoulí očima. „Mami, vždyť víš. On jen řekne: Je to tvůj byt, tak se starej.“ Simona potřese hlavou. „Hele Marka sis vydupala. Tak se musíš rozhodnout, buď on, nebo naklizený byt. Nejlepší by bylo nechat všechno na Ele. Ať vymete kočičí hovínka za skříní, umyje sporák a vyleští okna a rámy, vytře a vysaje. Ať je to špinavé jak chce. Je přece placená za úklid. Tak ať uklízí.“
Petra pokývá hlavou. „Jenže mě je hanba, že jsem to nedokázala uklidit sama.“
Já jen zírám. Sama jasně vím, co bych dělala. Myslím si, že to ví i Simona. Marek by dostal ultimátum a úklid bychom ponechaly paní Ele. Jenže Petra je ještě zamilovaná. Marek je pro ni vytoužený partner a představa o ideální čisté domácnosti se jí začíná hroutit.
