Článek
Mnozí Češi po pohledu na účtenku jen nevěřícně kroutí hlavou.
Obyčejný oběd v restauraci už totiž běžně překračuje hranici 200 korun a to bez polévky a pochopitelně nápoje. Pro řadu lidí je to částka, nad kterou se musí zastavit a spočítat si, jestli si návštěvu podniku vůbec mohou dovolit.
„Za guláš dvě stovky? To snad není možné!“
Zákazníci mají pocit, že ceny rostou každým měsícem.
„Dřív jsem chodil na oběd několikrát týdně. Teď si to pořádně rozmyslím. Dát každý den dvě stovky za jídlo je na konci měsíce obrovská částka,“ říká jeden z návštěvníků restaurace.
A podobných reakcí přibývá.
Lidé začínají hledat levnější možnosti. Někteří jedí až večer doma, jiní si nosí jídlo v krabičkách. Pro mnohé už není oběd v restauraci běžnou součástí pracovního dne, ale malým finančním rozhodnutím.
Jiní na hospodskou stravu nedají dopustit.
Na druhou stranu jsou takoví, kterým je jedno, kolik zaplatí. Řemeslník, který zrovna dojedl se ozývá, že si pochutnal a bylo to bez práce. Ušetřil čas, který by jinak strávil nákupem, vařením a mytím nádobí a je mu jedno, kolik jídlo stojí. Má před sebou volný večer.
Ceny letí nahoru. A účty bolí
Za zdražováním stojí podle restauratérů hlavně vyšší náklady. Dražší suroviny, energie, nájmy i mzdy zaměstnanců se promítají do konečné ceny na jídelním lístku.
Jenže zákazník vidí hlavně jedno:
Vyšší účet.
„Člověk si dá normální oběd a najednou nechá v restauraci skoro čtvrt tisíce. To už není žádná levná rychlovka,“ stěžují si hosté.
Praha? Tam peněženky pláčou nejvíc
Největší cenový šok zažívají lidé ve velkých městech, především v hlavním městě. V Praze se běžné polední menu dostává ještě výš než v mnoha dalších regionech.
To, co bývalo dostupným řešením pro zaměstnance kanceláří, se pomalu mění v položku, kterou si někteří raději odpustí. Zatímco před koronavirem chodili i v Praze na obědy do restaurací hromadně celé kolektivy, dnes už jde málokdo. Největším šťastlivcům vaří obětavě chutnou domácí stravu jejich polovičky a pánové si pak jen ohřívají domácí svíčkové, guláše a vepřové pečínky, jiní si chystají krabičky s jídlem doma sami. Někdo si jen cestou do práce koupí rohlíky a salát nebo sekanou. Do restaurace jde už málokdo a to určitě ne pravidelně, ale jen v případě, že si žádné jídlo z nějakého důvodu s sebou nedonesl.
Restaurace bojují o hosty
Provozovatelé podniků stojí před těžkým úkolem.
Zlevnit?
Mnozí říkají, že už nemají z čeho.
Nezdražit?
Mohou přijít o zákazníky.
„Nikdo nechce zvyšovat ceny. Ale pokud máme udržet kvalitu a zaplatit všechny náklady, jiná možnost často není,“ vysvětlují restauratéři.
Schopné kuchaře je třeba dobře zaplatit, energie nejsou také nejlevnější a o nájmech ani nemluvě. V ceně jídel se promítá i cena surovin, kterou provozovatelé platí za zásobování. Jako běžní zákazníci supermarketů si v akcích nakoupíme vepřové maso, ať už kýtu, karé nebo krkovici třeba za sedmdesát korun za kilo, restaurace má ceny třeba třikrát vyšší. Doma usmažený řízek s kaší či bramborem a okurkou tak na surovinách vyjde zhruba na dvacet korun. V restauraci bude desetkrát dražší.
Konec levných obědů?
Polední menu bylo dlouhá léta symbolem dostupného stravování. Dnes se ale z obyčejného oběda stal další důkaz toho, jak rychle rostou životní náklady.
Pro zákazníky zůstává nepříjemná otázka:
Bude dvousetkorunový oběd brzy považován za levný?
Oběd v restauraci je otázkou životních priorit a životního stylu
Není to jen o tom, kdo na to má a kdo ne. Jedněm přijdou peníze za takovou cenu za polední jídlo jako vyhozené, raději si donesou své jídlo z domova, které je mimochodem mnohdy kvalitnější a ve větší porci než to z restaurace, a po roce si udělají nějakou radost za ušetřené peníze.
Jiní jsou ochotni v restauracích platit dál, protože jsou rádi, že mají teplé jídlo bez práce a ušetří čas. Není to o tom, že by měli větší výdělky, ale o jejich životním stylu. V každodenním životě upřednostňují pohodlí a bezstarostnost. Jídlo v restauracích jim chutná, jsou spokojeni a vyšší ceny přijímají bez problémů. Nemusí trávit čas nákupem, vařením, mytím nádobí a úklidem kuchyně. Mohou si celý svůj den, nebo jeho popracovní část vychutnat po svém.
Jedno je jisté. Doba, kdy si každý bez rozmýšlení zašel na oběd do restaurace, se pomalu mění.
Zdroj:
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-obed-v-restauraci-uz-vyjde-na-vice-nez-200-korun-40588122
https://zpravy.kurzy.cz/867280-ceny-obedu-v-prvni-polovine-roku-dal-narustaly-v-praze-vyjde-obed-na-temer-230-korun/
https://prazsky.denik.cz/zpravy-region/prazane-plati-za-obed-nejvice-v-cervnu-dosahla-prumerna-cena-temer-228-korun/
https://feedit.cz/2026/07/14/ceny-obedu-v-prvni-polovine-roku-dal-narustaly-v-praze-vyjde-obed-na-temer-230-korun/
