Článek
Španělské ptáčky mají snad nějaký základ ve Španělsku, ovšem zkombinovat k sobě kus špeku, vejce, okurku, cibuli a uzeninu by španělské kuchaře jistě nenapadlo. Vytvářeli tehdy závitek plněný sardelkami, cibulí, petrželkou, žloutky a drceným pepřem. Takový závitek byl specialitou španělských kuchařů, kteří se v 16. století přestěhovali na český dvůr Rudolfa II. Velkou změnou prošel už v 17. století ve Strahovské knize kuchařské od Košetického. Paní kuchařka Rettigová si zase pod španělským ptáčkem představovala zelný list plněný vepřovou sekaninou.
Talián má v české kuchyni už své ustálené místo, přesto není v poslední době až tak moc brán na milost. Možná ho neumíme připravit, není to obyčejný párek nebo klobáska a je ho třeba vařit déle. Talián si u nás našel své místo už na konci 19. století, když se v Rybné ulici usídlil italský uzenář Uggé. A lidé mu pochopitelně říkali talián a chodili na jeho zajímavou lahůdku, kterou nazvali také talián. Vynikala zvláštní kořeněnou chutí. Podle svého tvůrce je tato klobáska také někdy nazývána „uggovka“ (užovka).
Holandský řízek alias holanďák. Podstatou holandského řízku je sýr zapracovaný do masové hmoty. A holandské řízky s Holandskem mají společný snad jen původ sýrů. Edam či Gouda jsou totiž holandská města a zároveň sýry, které do holandských řízků přidáváme k masu nejčastěji.
Francouzské brambory. Inu Francouzi mají vytříbenou kuchyň a mlsné jazýčky. Že by české francouzské brambory pocházely opravdu z Francie? Francouzské brambory zdomácněly především v našich kuchyních a každá hospodyně je připravuje trochu jinak. S uzeným masem, nebo uzeninou, s okurkou a cibulí, brambory jsou syrové, nebo uvařené, povrch může být posypaný sýrem a vše je prolito šlehanými vejci.
A jednoho dne přijel na kolegiální střetnutí do podniku, kde pracuje i můj muž, pravý Francouz. Vyrazili společně na oběd do restaurace a hle, byly v nabídce francouzské brambory. Čeští kolegové se chopili šance a svého francouzského kolegu upozornili na tuto výjimečnou nabídku. Poslechl je. Po naservírování jídla vyvalil oči a velmi smutně řekl: „Ale ne, to nejsou francouzské brambory.“ Nějaký společný činitel tam bude, ale ty naše francouzské prostě s těmi originálními už nemají nejspíš téměř nic společného.
Ruské vejce, kdo by ho neznal. Postupně se po revoluci přejmenovávalo na vejce obložené a po ruské agresi už ruské vejce pod tímto názvem nejspíš nekoupíte. S ruským vejcem mám spojené krásné vzpomínky na své mládí. Jako středoškolačka jsem se spolužačkami navštěvovala místní snack bar. Byl to bar, kde se večer konaly diskotéky, ale přes celý den byl vlastně plný mladých lidí. Tehdy tam obsluhoval číšník Ivan. A my občas dostaly hlad a objednaly si ruské vejce a Ivan za chvilku přiběhl s talířky. Klaněl se nám jako dámám, nám to bylo příjemné. Vejce bylo stejné, jako se nabízelo v prodejně v kelímku, ale toto bylo servírované na talířku. Ani jeho cena nebyla o moc vyšší, než v samoobsluze. Inu, ruské vejce už není a vejce obložené stojí vcelku majlant a díky vysoké ceně, za kterou ho málokdo koupí je ještě navíc okoralé.
Placky Marokánky mají jistě arabský původ. Jsou to tvrdé placičky, které se dají sotva ukousnout a obsahují oříšky. Z jedné strany jsou většinou počokoládované. Původ Marokánek je opravdu někde v Maroku. Dnes ovšem sehnat marokánku může být takový problém, že snad je jednodušší koupit i zájezd do Maroka.
Alžírská káva byla nabízena před lety v kavárnách a spočívala v trojkombinaci kávy, šlehačky a vaječného koňaku. V Alžíru byste tuto kávu hledali marně, je to opět česká specialita. Nejspíš se někdo pokoušel vylepšit kávu vídeňskou a vznikla tak káva alžírská.
Polský salám nemá moc ctitelů. Je to salám tyčový či točený a na první pohled jsou v něm patrné veliké špeky. Obsahuje veliké množství tučného vepřového, ale také hovězí libové maso. Před revolucí to byla cesta z nouze a já ho mám ráda dodnes a za dobrý polský salám klidně připlatím nějakou tu korunu. Nepodařilo se mi ale vypátrat, jak je to s ním v Polsku. Mají ten salám stejný, nebo je to jen český název pro ryze český výrobek?
A zajeďme také do Švédska. Švédský koláč není až tak rozšířený, ale přesto je tu s námi. Náš švédský koláč je s tvarohem, Švédův švédský koláč je údajně s náplní z mléka a mouky, která se díky obsahu syřidla podobá tvarohu, je ochucený smetanou, cukrem a mandlemi. V kraji Småland se podává s jahodovým džemem a šlehačkou na Štědrý večer, ale tradičně se peče také v Hälsinglandu, kde do něj nejsou přidávány mandle a je ochucen sirupem a džemem z morušek. Ta ochucení jsou pro nás opravdu nezvyklá a tím pádem opět není náš švédský koláč tím pravým švédským koláčem, který Švédi milují.
Ze Švédska k nám doputovala jiná vychytávka. Tou jsou jednoznačně známé švédské stoly. Každý si vybere na co má chuť, naloží si podle svého gusta a pochutná si. Švédský stůl dokáže nalákat. Než si koupit pobyt se servírovanou polopenzí, tak si každý raději připlatí za švédské stoly. Původ tohoto stolovaní už raději nebudu zkoumat. Možná by vyšlo najevo, že jde opět o nějakou českou specialitu a EU by nám ji třeba mohlo zrušit. Tak to teda rozhodně nechceme. Švédské stoly ať žijí dále našimi českými chutěmi a je nám s nimi blaze.
Zdroj:
