Článek
Rodiče si přejí, aby se jejich děti měly dobře. Aby měly jednou dobrou práci a pěkně vydělávaly, byly v životě spokojené. A s dobrou prací se pojí i vzdělání. Na vzdělání se v současnosti klade velký důraz. Je prostě třeba, aby dítě studovalo. Takže dítě často může slyšet větu: „Chceš dopadnout jako já? Celej den za pultem, za pár kaček, záda v háji, křečáky? Koukej se učit. Kdybych se já víc učila, tak jsem takhle nedopadla. Chtěla jsem na gympl. Mohla jsem mít úplně jinej život.“ Je otrávená, zklamaná, své ambice chce nyní uplatnit na dceři.
Je čas rozesílání přihlášek na střední školy. Přihlášky se mohou zaslat tři do prvního kola, do druhého také a ani ti, kteří se nedostanou na žádnou školu ani po druhém kole nezůstanou bez šance. Stále bude dost škol, které jim své brány otevřou. A mohou to být i školy střední. Minimum dětí si podává už v prvním kole všechny tři přihlášky na učební obory. Pro většinu je to až ta poslední možnost, kdyby neklapla žádná střední s maturitou. A děti nastoupí a některým to bohužel od samého začátku nejde. Chtěly by dělat rodičům radost, ale nedaří se. Trpí různými dysfunkcemi, rodiče je nutí, aby se učily, platí jim doučování, ale úspěch se nedostavuje. Rodiče jsou nespokojeni a děti nešťastné.
Pro názorný příklad nemusíme chodit daleko. Nyní vynesl soud rozsudek nad devatenáctiletým mladíkem se sníženým intelektem, který surově zabil svoji matku. Už neunesl její peskování. Po pětce z matematiky, kterou obdržel na pololetním vysvědčení, mu matka pohrozila, že nyní ho bude čekat vojna. Jenže on trpěl od dětství ADHD, dyslexií, dysgrafií, dysortografií a dysfázií. A k tomu všemu jeho schopnosti významně snižoval nízký intelekt. Opakoval první třídu a na druhém stupni měl při výuce asistenta. Rozum mladého muže nedokázal matčin tlak na lepší školní výsledky zpracovat jinak, než plánem na vraždu matky. Loni v dubnu si nasadil na hlavu masku kočky a matku ve spánku zabil sekerou. Byl klidný. Zažil pocit konce psychického týrání, působeného matkou s přehnanými ambicemi. Zlepšit se ve škole nebylo v jeho silách a jinak situaci díky svému nízkému intelektu vyřešit nedokázal. Byl odsouzen na 12 let.
Vzdělání není absolutní podmínkou šťastného života. Ne každý má na vzdělávání lidově řečeno hlavu. Na druhou stranu má třeba šikovné ruce. Jsou i střední školy, které nechají studenty s odřenýma ušima projít. Mají od státu peníze za každého žáka. Potom záleží na tom, jestli se studentovi podaří také odmaturovat. Možná maturitu nesloží a budou to jen zmařené čtyři roky, které nic nepřinesly, naopak stály mnoho sil a nervového vypění a student zůstal se základním vzděláním. Pokud se studentovi podaří odmaturovat, ještě není vyhráno. Ve svém oboru se nemusí vůbec uchytit. Zaměstnavatelé poznají, že jeho znalosti i schopnosti jsou nedostatečné a tím pádem pro ně není přínosný. Takže maturitní vysvědčení může zahodit a začne pracovat jako nekvalifikovaná síla. Přitom se mohl vyučit nějakému řemeslu, které by ho bavilo a naplňovalo. Po řemeslnících je velká poptávka.
Letos proběhly přijímačky na nečisto a děti byly zděšeny. Rodiče začaly přehodnocovat rozhodnutí, na kterou školu děti poslat. Tím, že výsledky vyděsily téměř všechny děti, se dá soudit snad jen to, že byly nastaveny velmi přísně, nebo že je celkově školství na ZŠ na mizerné úrovni. Přesto dobře zvažte možnosti svých dětí.
Zdroj:
