Článek
Učební obory jsou přehlížené, každý se touží dostat na střední školu. Rukama už nikdo dělat nechce a rčení, že řemeslo má zlaté dno, přestalo platit. Řemesla zanikají a řemeslnickou práci nakonec vykonávají ti, kteří o tom snad ani nic netuší. Jednou vám ti chlapi přijdou jako instalatéři, potom jsou ti samí zedníci nebo třeba elektrikáři. Většinou ani nemluví česky, ale tváří se, že vše umí a znají. Jenže českého fachmana s výučním listem už prostě neseženete. Nebo ano, ale počkáte si na něj a budete ho platit zlatem. A přesto do toho nikdo jít nechce. Každý se vidí v teplé kanceláři za počítačem a asistentkou po ruce.
Hon za přinejmenším středoškolským vzděláním je možné pozorovat už několik let. Děti dřou, chodí na různé doučování, testování a dovzdělávání se mnoho měsíců před přijímačkami na střední školu. V den konání přijímaček jsou samotní žáci i jejich rodiče ochromeni strachem z neúspěchu, stresem a hrůzou z možných následků, kdyby se přijímačky nepovedly.
A jak to bylo dřív?
Pokud se vrátíme do první poloviny let osmdesátých, tak si také žáci dávali přihlášky na střední školy nebo učiliště. Snad byl každý více sebekritický, nebo čím to mohlo být, hodně dětí tušilo, že se na střední školu nehodí a ani po ní netoužilo. Nehnaly je k tomu ani rodiče. Takže bylo běžné, že holky i kluci rovnou mířili na učňák. Děvčata často na prodavačky, kuchařky a servírky, nebo na učňovské obory, které byly spíše lokální. Třeba v textilní nebo sklářské výrobě. Pro hodně žákyň byla strašně lákavá představa vyučit se kadeřnicí nebo třeba aranžérkou. Kadeřnice už v té době mohla získat nějaký ten peníz navíc a aranžérka byla považovaná za velice prestižní povolání. Jejím posláním bylo atraktivně a esteticky zdobit výlohy obchodů, které byly v té době všechny státní. Na takový učební obor se ale nedostala kde které uchazečka, žačky měly mnohdy tak dobré školní výsledky, že by se klidně dostaly i na tehdejší ekonomky, nebo zemědělky. Kluci měli zase oblíbené učiliště na automechanika, méně atraktivní byl třeba zedník.
Bylo možné podat jen jednu přihlášku a dělat jen jednu přijímací zkoušku, na kterou se žák přihlásil. Když to nevyšlo, šel žák do deváté, nepovinné třídy a mohl si podat znovu jen jednu přihlášku na jednu školu a dělat jen jedny přijímací zkoušky. Přesto se nikdo nehroutil, nepropadal stresu a neučil se na přijímačky celé měsíce. Vědomosti získal ve škole. Pokud se opravdu hodil na zvolenou střední školu, určitě mu školní základ, dobře vstřebaný stačil k tomu, aby přijímačky udělal a dostal se.
Ani moje děti se na přijímačky na střední školy nepřipravovaly. Snad měly tak dobré základy ze základní školy, nebo čím to mohlo být, ale žádné kurzy, doučování, žádné nervy. Přišly, složily zkoušky a dostaly se.
A dnes
Je možné podat až pět přihlášek na různé střední školy a dělají se dvoje přijímačky. Testy jsou z českého jazyka a matematiky. Z předmětu se vždy počítá ten výsledek, který uchazeči vyšel lépe. A co se stane, když se uchazeč nedostane přesně tam, kam mířil? Může přece nastoupit na jinou školu, která mu vyšla a dál se věnovat přípravě na další přijímačky, kterých se může účastnit za rok. Doba je jiná. Na čas se nehledí, je třeba získat vysněné vzdělání. Přesto se hroutí žáci i jejich rodiče.
Čím vzniklo dnešní šílenství okolo přijímaček?
- Nechuť k učebním oborům, všichni chtějí na střední školy, mnozí nemají soudné uvažování?
- Omezené kapacity středních škol?
- Neschopnost základních škol? Nedokážou snad své žáky naučit vše potřebné k úspěšnému zvládnutí přijímaček?
- Zvýšená náročnost přijímacích testů? Obsahují snad látku, která není na základní škole vyučována?
- Hon na peníze? Může se snad jednat o tah, kdy se Cermat snaží vydělat na draze placené přípravě na přijímačky apelem na rodiče?
- Souboj rodičů, kteří své děti mají jako závodní kobyly a chtějí vyhrát závod? Touha dostat potomka na prestižní školu, ačkoliv jeho učební výsledky celá léta pokulhávají?
- Módní záležitost, investice do vzdělání? Placené kurzy, testy, doučování. Dril a šprtání. Třeba studovat za každou cenu?
Přijímačky na střední školy 10.4.2026.
Většina žáků tvrdí, že byl čas na vyplnění krátký a vůbec nestihli vyplnit vše, někteří vůbec nepochopili některá zadání, ale jsou i tací, kteří jsou spokojeni. Prý některé úkoly byly otázkou drilu a během přípravy je už absolvovali třeba padesátkrát. To úsilí, ta snaha, to je neuvěřitelné. Nadřít se něco, čemu třeba ani nerozumím a pak to vyklopit na papír. A pak tyto uchazeči zabírají místa těm přirozeně chytrým, kteří na přípravu nedbali a spolehli na svůj vlastní rozum.
A já se ptám! Může taková žákyně úspěšně studovat střední školu? Má kapacitu, aby vše chápala v souvislostech? I když bude dřít jako kůň celá studia středoškolská a vysokoškolská, může z ní být opravdu úspěšný pracovník?
