Článek
V době zmizení chlapce bylo běžné, že si děti hrály bez dozoru dospělých na hřišti před svým domem. Děti se nijak běžně neztrácely a tento případ byl zcela ojedinělý a vyvolal velký celorepublikový ohlas. Dnes je doba jiná a děti se běžně na hřištích samy nepohybují, natož ve věku pěti let.
Rodina bydlela ve slovenském Púchově, byli to tehdy občané našeho společného Československého státu. Ano, tito chlapci, stejně tak, jako jejich vrstevníci z jiných slovenských a českých měst trávili čas na hřišti před domem. Tito bratři si hráli na pískovišti i v osudnou srpnovou neděli roku 1988 až do polední doby,kdy je z okna zavolala maminka a vyzvala je k návratu domů. Měla uvařený oběd. Jenže domů přišel pouze starší Stanislav bez mladšího bratra. Luboš se šel ještě prý podívat za panelák, kde si také hráli.
Napadá mne otázka, proč tam šel až v době, kdy bratr už odešel domů. Byl ten malý chlapec už s někým předem domluven? Nebo šlo o pouhou náhodu? Měl nějaké tajemství a byl zavázán mlčenlivostí? Možná ano.
Otec chlapců se ihned vydal Luboška hledat, ale nikde u domu nebyl. Rozšiřoval své hledání mezi blízká sídliště, zapojili se i sousedé a později oznámil vše na veřejnou bezpečnost. Byla zahájena veliká pátrací akce. Prohledán byl celý Púchov i okolí. Akce se zúčastnili také dobrovolníci a vojáci. Byly prohledány sklepy, šachty na sídlišti, byly otevřeny i hrobky. Přišlo několik nepravděpodobných svědectví. Někteří lidé ho údajně viděli v různých dopravních prostředcích. Objevily se i spekulace, že Lubošek byl sražen automobilem, ale nikdo nic neviděl, ani nic neslyšel. Byl Lubošek chlapcem, kterého kdosi viděl v restauraci v Uherském Hradišti s padesátiletou ženou? Ne, ani tato stopa k ničemu nevedla.
Případ ožil po patnácti letech, v roce 2003, kdy celým světem prolétl příběh mladíka Happy, který vypověděl, že byl vychován černošskými rodiči, ale dětství prožil u rodičů bílých. Byl prý doslova posledních 12 let otrokem v černošské rodině. Žil v jižní Africe a unesla ho neznámá žena. Adriana Koláriková ze slovenské sekce interpolu si vzpomněla na případ Luboše a kontaktovala Lubošovy rodiče, kteří se nechali slyšet, že opravdu může jít o jejich ztraceného syna. Po odvysílání reportáže o chlapci z jižní Afriky v televizní stanici JOJ, Luboškova máma ihned v tomto chlapci spatřila svého syna.
Objevil se ztracený syn na úplně jiném konci světa? Celé Slovensko čekalo na výsledky DNA. Test bohužel prokázal, že tento chlapec není synem rodičů z Púchova. Už při prvním laickém pohledu vidíme, že chlapci by snad mohli mít i nějaké společné rysy, ale zatímco Lubošek byl typ světlého evropského chlapečka s bledým odstínem pokožky a světlými vlasy, tak tento chlapec je tmavý. Jeho DNA potvrdila, že je synem černé matky a bílého otce a s rodinou zmizelého nemá opravdu nic společného. Happy byl nakonec nalezen ukamenovaný. Pátrání po Lubošovi bylo zastaveno po dvaceti letech v roce 2008. Jeho rodina přesto věří, že jejich Luboš někde žije.
Zdroj:
