Článek
Takhle štědrý rodičovský příspěvek v minulosti nikdy nebyl. Měsíční výše byla daná pevně a vyplácená do 3 let věku dítěte. Pokud se matce narodilo další dítě dříve, o nevyplacený zbytek rodičovského příspěvku automaticky přišla.
Pokud někomu výše rodičovského příspěvku přijde nízká a má pocit, že na požadovaný životní standard nepostačuje, je už na každém, aby se rozhodl, jestli rodit další a další děti, kterým není schopný zajistit jejich potřeby podle svých představ a stěžovat si na špatný státní systém, nebo zůstat u jednoho či dvou dětí, nastoupit do práce, zdvihnout svým výdělkem rodinný rozpočet a zajistit tak dětem slušné dětství a dospívání.
Od 1. 1. 2024 byla zvednuta hranice rodičovského příspěvku o 50 tisíc Kč a některé matky jsou dotčené, že jsou ochuzené, protože jejich dítě se narodilo před tímto termínem. Prý že u důchodů žádná taková hranice není. Ale je to jen rýpnutí do skupiny důchodců. Ta hranice tu přece je. Je to čas odchodu do důchodu. Je také přesně načasován podle data narození. Takže jedna pracovnice už důchod pobírá a k tomu pracuje a její kolegyně je o den mladší a má smůlu. Prostě byly na hranici a jedna je v důchodu o mnoho měsíců dříve a druhá má smůlu a vyjde ji to jistě více než na nějakých 50 tisíc korun. Prostě je to tak a zloba na špatný sociální systém u rodičovského příspěvku je jen marným vztekem nad svojí sociální situací, do které ovšem každý vstoupil zcela dobrovolně.
A protože i já jsem máma více dětí, tak můžu říct, že moje maminka vždycky, když jsem jí oznámila, že jsem těhotná, tak spráskla ruce a povídá: „Ježíšmarjá, do týhle doby!“ No a já věděla, že doba je vždycky nějaká, vždyť právě moje maminka se narodila v době nelehké. Přímo ve válce. A ustála to moje babička se třemi dětmi i já s těmi svými, a to jsem ještě přišla o rodičovský příspěvek na první dítě, dokonce o dva roky jeho vyplácení. Naše finanční situace byla také celkem bídná a musela jsem co nejdříve do práce, takže jsem přišla ještě o dalších půl roku rodičovských dávek na dítě druhé. Prostě na všechno nebylo a žilo se skromně, ale nikdy mě nenapadlo skuhrat a bědovat. Ono to totiž s malými dětmi není až tak hrozné, co se financí týká a nechci vidět ty matky, které si stěžují už nyní a mají malé děti, co budou dělat, až budou mít děti ve škole. Až se opravdu nároky zvýší, až bude třeba platit spoustu výdajů a děti budou mít určité požadavky, protože pochopitelně nebudou chtít zaostávat za spolužáky. Není možné je odtrhnout od reality, je třeba jim dopřát nějaký standard, aby nevyčnívaly z davu, aby se necítily trapně mezi svými vrstevníky, protože v době šikany se mohou lehce stát její obětí. Jsou to nejen kroužky, ale i obstojné oblečení, protože děti odmítnou po sobě dědit a budou se chtít také předvést něčím novým, jsou to výdaje za různé kurzy a výlety, návštěvy kin, budou potřebovat kapesné a mobil a také nějaké technické výdobytky moderní doby. Sama jsem své dcery držela dost zkrátka, zdaleka se nemohly účastnit všech těch mimoškolních radovánek, ani navštěvovat drahé kroužky, chodily do skauta a do sokola a na tábory jezdily s nimi. Ačkoliv třeba mobily měly mezi prvními, přiznaly mi po mnoha letech, že byly mezi spolužáky tak trochu socky. Třeba když jely se základkou na hory, tak jsme museli parkovat opodál, aby spolužáci neviděli, že jsme je dovezli favoritem. To bylo asi tak před dvaceti lety! Za favorita se v té šestce strašně styděly. Střední škola je ještě dražší, třeba taneční, další kurzy, výlety, pobyty a pochopitelně studium na VŠ, ačkoliv se neplatí školné, je také výživné. Jen kolik stojí kolej, nebo jiné ubytování, menza také není za pár drobných. Jenže během té střední a vysoké školy si už děti mohou přivydělat na nějaké té brigádě, ovšem pokud se mají řádně věnovat studiu, tak je to pouze malý přivýdělek. A čím víc dětí, tím více výdajů.
Stát stojí o to, aby se děti rodily, jenže těmto rodinám nedokáže zajistit dobré startovní pole hlavně ohledně dostupného bydlení. To je problém stěžejní. Na druhou stranu je spousta párů, které se rozhodnou být raději bezdětní. Obávají se, že by finanční situaci nezvládli, mají strach, že se jim narodí dítě handicapované, kterých se v posledních letech rodí čím dál více, na druhou stranu to nezachrání ženy superrodičky, které svým dětem nedokážou zajistit určitou životní úroveň a spoléhají na stát.
