Článek
Vánoční romantiku si představuju zcela jinak. S komercí nemá nic společného. Je to krajina pokrytá sněhovým popraškem, stromy jsou ojíněné a celou scenérii osvětluje slunce, kdy se sníh krásně blyští.
Procházím se tou krajinou a vnímám krásu každým smyslem. Vidím nádherně pocukrované stromy, slyším pípající ptactvo, které bojuje na krmítku o dobré sousto, cítím tu svěží vůni čerstvého zimního povětří, klepu do posněžených větviček a moje hmatové buňky mi říkají, že sníh je pochopitelně, studený, ale také sypký a jemný. Mám dokonce chuť tu větévku olíznout, vypadá jako cukrářský výrobek, posypaný krystalky sněhu, ale ne. Chuťové buňky nakonec nechávám spát. Lízat sníh nebo led není dobrý nápad, že?
Ale zpět k těm trhům. Vánoční trhy jsou veliké lákadlo, cestovky pořádají výlety do Vídně, lidé nasávají atmosféru. Nechápu, jak se vůbec někdo může plahočit v autobuse přes noc, aby se pak motal v hustém davu, někde mrznul a vyhodil spoust peněz za nějaké preclíky nebo punč. Co to je za podivnou módu? Proboha jedu za nekřesťanské peníze až do Rakouska, jsem za celou tu cestu rozlámaná jak starý pes a pak nadšeně vyskočím, abych se mohla prodírat davy. Vždyť je to strašné. Takovou cestu bych neabsolvovala ani zadarmo. Z mého pohledu je to utrpení.
Přes Vídeň jezdíme na dovolenou, dá se říct, že zase tak daleko není, ale neumím si představit, že bych tam prostě jela za účelem prodírání se davem mezi stánky a utrácením peněz za klobásy a punč.
Třeba moje kamarádka se na vídeňské vánoční trhy pravidelně těší. Miluje vánoční atmosféru, ale její ideál vánoční romantiky se diametrálně liší od toho mého. Nikdy mi nebyla schopná popsat, v čem je podstata jejího vnímání kouzla Vánoc.
I já už ve Vídni byla. Nemyslím tím jen ten průjezd na dovolenou. Byla to řádná návštěva města a to brzy po revoluci. Už si nevzpomenu, jestli to mohlo být ihned v roce 1989 nebo o rok později. Déle to rozhodně nebylo. Zaměstnanecké odbory uspořádaly výlet. Viděla jsem na vlastní oči Prater, tedy z dálky, mohla si nakoupit, takže jsem si koupila svetr, vyšel děsně draho, ale byl moderní, potkala jsem Santa Klause, se kterým mě tehdejší partner vyfotil, ale největším zážitkem byla návštěva Sexshopu. Je to tak. Proudil tam tehdy celý nekonečný dav Čechů. Asi jako na nějakou velice prestižní výstavu. Všichni jsme koukali na vystavené zboží a valily bulvy. Nikdy jsme nic takového neviděli a přemýšleli jsme, k čemu ty prostředky vlastně slouží. Naše česká fronta byla dlouhá, dalo by se říci nekonečná. Šli jsme všichni bez rozdílu věku koukat na sortiment sexshopu. Tehdy bylo také před Vánoci a ve městě už jistě byly vánoční trhy, jenže jsme byli z autobusu vysazeni poblíž nějakého náměstí se spoustou obchodů. Tehdy nejspíš ani ve Vídni nebyla nákupní centra. Cesta to byla úmorná, přesto to byl pro mne zážitek, viděla jsem něco, co do té doby bylo absolutní tabu.
Jenže dnes? Trápit se cestováním, jen abych se prodírala davy lidí? Ne, to já prostě nemusím. Romantiku Vánoc, potažmo zimy vidím jinde. A jak jste na tom vy?
