Článek
Po takovém letákovém naplánování to vypadá třeba takto: „Hele, Franto, já potřebuju nějaké těstoviny, mouku, cukr, salám, mazací sýr a také nějaké čokolády. Vždyť víš, že bude mít Julča svátek a Karolína narozeniny.“
Franta teda neví nic, svátky a narozeniny všech jdou mimo něj, ale když řekla Růžena je to jistě pravda. Franta jezdí nakupovat rád. Růženy se zbaví na dvě tři hodiny, projde si obchod, často potká i nějakého bývalého kolegu a poklábosí. Je konec týdne a Franta vyráží. Má soupisku, kde mu Růžena vždy výrazně podtrhne obchod, ve kterém je třeba co nakoupit a pod podtrženým názvem obchodu je soupiska potřebného zboží.
Franta si zkontroluje věrnostní kartičky, má je všechny. Do peněženky vloží obstojnou hotovost a může vyrazit. Ve skrytu duše se těší, že by mohl narazit na stejně postiženého kamaráda, který objíždí markety podle přání jeho manželky. Prví je Tesco, Albert a pak Penny. Jenže nikde nemají všechno, co na soupisce od Růženy dostal. Franta prostě neví, jestli to má koupit za každou cenu, protože to prostě jeho Růžena potřebuje stůj co stůj, nebo to chtěla jen tak, prostě do zásoby, protože je to v akci. Na soupisce je také Billa. Mají tam mít vepřové karé. Je vyprodané, takže František odchází s nepořízenou. A pak Kaufland. Tam mají mít úžasné jogurty. Sousedka nad nimi bájila a Růžena mu na soupisku napsala čtyři. Jenže Kaufland je poněkud z ruky, Františkovi se tam ani za mák nechce. Jenže jogurt za poloviční cenu a ještě takový kvalitní… co se dá dělat. Ještě zkouší volat Růžence, jak je ten jogurt důležitý, on jogurty prakticky nejí, dá si raději párek, slaninu nebo salám. Manželce telefon zvoní, ale nebere. Franta vyráží a jede. Je vzteklý jako pes, několik hodin už objíždí obchody podle letáků, teda vlastně soupisky od manželky, kamarád nikde žádný, všichni prostě dojídají asi zbytky od svátků. Jen Růžena strčila všechno na mrazák a on jezdí po krámech.
Konečně je v Kauflandu. Popadne ty čtyři čokoládové jogurty, po kterých jeho žena tak prahne, vytáhne plastovou kartu, pípne ji na kase a prodavačka zase pípne ty jogurty a Frantovi málem vypadnou oči z důlků. Má už nervy na pochodu a na prodavačku vytřeští oči: „Co to je? Tahle cena? Mělo to být za půlku.“ “ No to ano, ale to byste si musel aktivovat kupón v aplikaci.“ Franta se třese, bere ty zpropadené jogurty, do Kauflandu už nikdy nepojede. Ať si jeho chytrá Růžena stáhne aplikaci a machruje s ní. A ať si také jede půl dne do krámu městskou dopravou pro čtyři zpropadené jogurty. Prej si musí aktivovat kupón. Tak to jo. Je rád, že se naučil vůbec používat tu plastovou kartu a ještě si má něco aktivovat v jakési aplikaci. Má chuť na svoji Růženu pořádně řvát a vynadat jí, ale ona telefon nebere.
František dojede domů, zaparkuje v garáži, vztekle vytáhne nákup do kuchyně, sedne na židli a rozdělá ten zpropadený jogurt, který stál majlant a na který nedostal tu poloviční slevu. Zaboří lžičku a olízne. Jogurt je skvělý, chutná mu tak, že ani nepostřehne, že se jeho Růža vrací od sousedky.
„To je dobrej jogurt, co? Vona to Macháčková říkala. Tak dobrej jogurt a za ty prachy….“ Růža také načne sklenku s jogurtem, Franta dojídá. Právě prožral asi tak padesát korun. Je mu z toho trochu zle, ale co, jogurt to byl fakt dobrej. Růženka ještě mlaská nad sklenkou.
„Hmmm…“ dí František a jde pryč. Třeba se ještě naučí s tou aplikací.
