Článek
Člověk by řekl, že žijeme ve vyspělé civilizaci, kde je normální, aby se silnější zastali slabších a byli jim oporou. Že máme duši, která není tak shnilá a plná závisti a opovržení. Každý, kdo zažil nějaké životní nesnáze a trable, musel bojovat za sebe a své děti, potýkal se s nepřízní osudu, nedokáže pochopit taková veřejná nenávistná vystoupení, která se prezentují pod rouškou neomylné spravedlnosti. Vždyť snad téměř všichni pořádáme sbírky na nemocné děti, přispíváme do nejrůznějších dobročinných nadací a pláčeme nad osudy týraných pejsků a náhle se brodíme v bahně nenávisti vůči důchodcům. Kdo zasel sémě a nechal ho vzklíčit? Byli to politici, kteří svými (ne)populárními kroky, kterými se snaží zachránit skomírající ekonomiku státu, namířili prst právě na skupinu seniorů, čímž zavdali části populace pochybný důvod domnívat se, že důchodci jsou snad jakýmsi lidským druhem, který zapříčinil mizérii tohoto státu? Nevraživé výpady proti seniorům se šíří mediálním světem a člověka až zaráží, kolik jedovatých a nenávistných výlevů rejdí prostorem a podněcuje tak dalšímu negativnímu vnímání seniorů. Podupat, zničit, osočit. Vylít si svůj vztek z osobního zklamání a neúspěchu. Může to tak být? Přece člověk, kterému se daří a je sám spokojen ve svém životě, bude připraven podat spíš pomocnou ruku než naplivat druhému do obličeje.
Jací jedinci mohou neustále vylévat škopky pomejí na hlavy důchodců? Jsou nešťastní? Topí se sami v jakýchsi neřešitelných problémech a hojí se na bezbrannějších? Články nepodložené fakty, smyšlené pravdy a vykonstruované příběhy o penzistech, kteří se topí v penězích, které pobírají vlastně za nic a snad si podle pisatelů už ani nezaslouží být na tomto světě. Jako by oni neměli své staré maminky, tatínky nebo babičky a dědečky. Zloba, závist a nenávist.
Jenže zdaleka nejsou všichni takoví. Já tomu prostě nemohu uvěřit. Ne, jsme v naprosté většině dobří. Chápeme, že ti, kteří už pobírají penzi, ji pobírají zcela zaslouženě. Víme, že i oni mají své potřeby a nároky, které chtějí a potřebují uspokojit.
A jak z toho všeho ven? Pokud nejsme proti agresorovi dost silní, pokud se nedokážeme dostatečně bránit, je dobré ho ignorovat. Ať už bude další politický vývoj, jaký chce, je nutné ho přežít a pokud možno v dobré náladě a ve zdraví. Je třeba vyhnout se negativním silám, kašlat na ně a nerozčilovat se. Neposlouchat zpravodajství, zapnout raději příjemnou hudbu v rádiu nebo film v televizi. Nečíst ty hordy potupných článků mířících na důchodce, raději si přečíst nějaký pohodový román. Úžasná terapie je také procházka přírodou. Jen co se začne probouzet ze zimního spánku, dokáže dodat spoustu sil a energie. Můžete také pozvat na návštěvu kamarádku a popovídat si s ní. Zavzpomínat na to dobré a vyhnout se mizérii dnešního světa.
Věřte tomu, že úctu a ohleduplnost si zasloužíte. Nebuďte smutní, zvedněte hlavy a vyhýbejte se negativním impulsům. Svět nemůže být tak zlý. Věřte!
