Článek
Tato paní učitelka totiž uplatňuje metody, které se kdysi naučila na pedagogické fakultě, se kterými má dobré zkušenosti a je přesvědčená, že tímto způsobem naučí malé děti z prvního stupně co nejvíce. Děti nejen zkouší u tabule, ale také jim dává pětiminutovky a písemné testy, ale hlavně domácí úkoly. Je prostě přesvědčená, že dítě by si mělo probíranou látku ještě utvrdit doma, napsat úkol, který mu zabere pár minut, nejdéle půl hodiny. Sama s opravou úkolů má pochopitelně práci navíc, takže i pro ni by bylo lepší domácí úkoly a všechny ty písemné testy odbourat. Měla by doma klid a nemusela by nic opravovat. Navíc nesnese, aby děti jen tak v hodině vykřikovaly, nebo třeba pobíhaly a neustále odcházely na záchod. Jenže je to prostě zarytá učitelka, která si jede po svém, vedení si jí cení, ale už méně rodiče. Moderní doba nese moderní výchovné postupy.
Paní učitelka Šedivá třeba vyžaduje, aby děti povstaly, pokud vejde do třídy ona, nebo jiný učitel. Učitelka pozdraví děti a ony povstáním pozdraví ji. Není možné, aby celá třída volala své pozdravy. Běžný zakořeněný postup, se stal nejnovějším bodem kritiky ze stran rodičů. Nechápou, co je to za hloupý zlozvyk, aby jejich děti musely jako na povel vstávat na začátku a na konci vyučování. Stejně tak, jako jsou rodičům trnem v oku domácí úkoly. Dítě má mít po vyučování klid, věnovat se zájmům, kroužkům a odpočinku. Kde to dítě odpočívá, je možné si domyslet. Pravděpodobně v pokojíčku s tabletem nebo mobilem v ruce. Je to pro rodiče pohodlnější, než aby je otravovalo s domácákem. Úkoly se ve škole už většinou zrušily a paní učitelka Šedivá byla vedením pokáraná za svůj nesmlouvavý postoj k úkolům, a tak změnila taktiku. Domácí úkoly jsou nepovinné, ale komu se podaří vypracovat zdárně pět domácích úkolů, má jedničku. A světe div se, tyto malé děti jsou ctižádostivé a úkoly většinou dělají dobrovolně. Stejně šalamounky to s dětmi domluvila s oním potupným vstáváním. Koho bolí nohy, může sedět, ostatní povstanou na pozdrav a ona bude mít radost z každého žáčka, který ji pozdraví. A kupodivu nohy nikoho nebolí. Musíme si ovšem uvědomit, že jsme na prvním stupni. Děti jsou ještě pilné a snaživé, na druhém stupni by už asi nepochodila. Tam by třeba úkoly nikdo dobrovolně nepsal.
Stejně tak dostala výtku za to, že nechtěla nechat odejít žačku na záchod ihned při začátku druhé hodiny. Prostě holčička se zapomněla vyčurat a chtělo se jí ihned po zazvonění na hodinu. Od té doby paní učitelka po každé skončené hodině děti přímo vyzve, že je čas na návštěvu toalety nebo na svačinu. Netoleruje totiž ani pojídání nebo popíjení při vyučování. Velký problém měla s hyperaktivními dětmi, které toužily pobíhat přímo v hodině. Zde už došlo k celkem ostrému střetu s jedněmi rodiči. Rodiče stále opakovali, že jejich dítě má ADHD a musí být stále v pohybu, je tak zvyklé a jen tak se může třeba najíst, nebo plnit nějaké zadání. Jenže paní učitelka si stála na svém. V její třídě je třeba klid na výuku, pokud bude běhat jedno dítě, přidají se další, ostatní je budou sledovat a z výuky nebude nic. Rodiče to vzdali. Byli velmi naštvaní, ale dítě přeřadili na waldorfskou školu, kde jim vyšli vstříc. Další dvě děti s ADHD, které ovšem neměly za zády tak bojovné rodiče dokázala usměrnit, že opravdu vydržely sedět celou hodinu a rozvázaly až o přestávce. Ale přestávka je právě od toho, aby se děti protáhly, zaběhaly si, došly si na záchod a najedly se. Nikdo je už nenutí, aby stupidně korzovaly po chodbě v kruhu a pochopitelně ani naše paní učitelka Šedivá, tu učení stále baví a má radost ze všech úspěchů svých žáků. A že to jsou nakonec, přes všechna ta příkoří, která jsou jim nachystána velmi úspěšní žáci druhého stupně nebo studentíčci osmiletých gymnázií. Vedení si jí opravdu váží, na druhou stranu ji musí každou chvíli zvát „na kobereček“ kvůli jakési stížnosti od nespokojených moderních rodičů.
