Článek
Můj vztah k jídlu je veskrze pozitivní, strašně ráda jím, hlavně si ráda pochutnávám, většinou i ráda vařím a miluju jíst po hospodách. Takže Starej Fotr je jediný youtuber, na kterého koukám. Dovařím, připravím díl, který chci sledovat, naložím si porci na talíř a při jídle sleduji, jak se nacpává on. Je to prostě profesionální hospodský jedlík, pod jehož objednávkami se stoly prohýbají. Na kameře už není vidět, kolik z toho, co si objednal, na místě dojedl, je pravda, že se dělí i se svým kameramanem, ale stejně to množství jídla mě děsí. Pravděpodobně si zbytky nechá zabalit a jeho rodina baští ještě nějaký ten den.
Starej Fotr si prostě vydělává jedením, ale k tomu musí umět mluvit na kameru, něco o jídle musí vědět a hlavně musí mít řádně vytrénované chuťové buňky. A to on má. Během své youtuberské kariéry je vycvičil k absolutní dokonalosti, jeho jazýček zmlsal a jídla, na kterých si většina běžných strávníků pochutná, se setkají s kritikou. Jeho chuťové buňky mají i paměť, takže si hned vzpomenou, že kdysi a kdesi ochutnaly stejné jídlo, které bylo mnohem lepší a za podobné peníze. Ano, projel toho hodně, může opravdu porovnávat. Stal se z něj gastroexpert.
Na druhou stranu je jeho pohled a hodnocení často velmi subjektivní. Třeba zelí v teplé úpravě, coby příloha. Sto lidí, sto chutí. Starému Fotrovi nejvíc šmakuje kompaktní zelí nasládlejší chuti. Já třeba sladké zelí nenávidím, manžel miluje zelí kyselé, až se ústa svírají. Není žádný univerzální postup, jak zelí připravit, aby všechny nadchlo. Vybrat kysané, nebo čerstvé, sterilované, bílé či červené? A čím zahustit?
A já bych ráda viděla, co by jeho zmlsaný jazýček řekl na naši závodku. Nejspíš se do mne v komentářích pustíte, proč jsem tam vlastně chodila, když mi tam nechutnalo. Takže na vysvětlenou: Uznávám přes poledne teplý oběd, široko daleko nebylo nikde nic, kde bych ho mohla získat, jídlo v závodce bylo trochu levnější díky příspěvku zaměstnavatele, doma jsem vyvařovat v té době denně nestíhala a také jsem byla nepoučitelný optimista, který věřil, že tentokrát se to povede.
Jídelníček špatný nebyl, to ne, ale ta příprava pokrmů nestála za nic. Stojíte s tácem jako školák, dostanete talíř polévky, která chutná každý den stejně, poté nedovařenou rýži, studené brambory, miniaturní řízek nebo jakousi omáčku téměř bez masa. Zásadou bylo objednat si jídlo, kde je maso v kuse, protože z takového šlehu se maso nějakým zázrakem ztratilo. Polévky chutnaly jako vývar z ponožek, nebylo poznat, jestli jíte hovězí vývar nebo snad česnečku. Poznat byla třeba čočková nebo gulášová. V čočkové byla čočka a gulášová byla červená. Toť vše. Přesto byli mí kolegové vcelku spokojeni. Jásali nad tím, že polévka je teplá, nevadilo jim, že karbanátek je samá strouhanka, že rýže chroupá v zubech, brambory jsou nedovařené a studené a maso má místo 100 g, tak maximálně půlku. Pochopitelně v syrovém stavu. Ne, oni si snad pochutnali a koukali na mne skrze prsty, že na jídle vidím nedostatky.
V současnosti si může veřejnost zakoupit jídlo v jídelně za 120 Kč. Sestává z téměř nepoživatelné polévky, jídla, které by mohlo být opravdu dobré, kdyby bylo dobře připraveno a nějakého nápoje. Vystojíte dlouhou frontu, chopíte se tácu, na něj vám kuchařky prskou talíře a vy si následně natočíte pití z várnice. Když budete mít štěstí, tak bude i místo, kam se vmáčknete v obsazené jídelně a budete se moci najíst.
A co by na toto řekl zmlsaný jazýček Starého Fotra? Já jsem vůči jeho kritice pokrmů naprostý bažant. Ten by asi nevěřil vlastním očím, či spíše ústům, kdyby ochutnal jídlo z naší závodky.
A proč jím vlastně ráda po hospodách?
Ten den se pro mne stává svátkem, kdy mám volno od vaření a miluju, když jsme třeba na výletě a zajdeme do nějaké té venkovské hospody. Vezmu jídelní lístek a vybírám a pak se těším. Je to ovšem jako koupit si los. Ten oběd často není žádná výhra. A můj muž tvrdí, že se stejně nají nejlíp doma ode mne. Prý jsem kulinářská kouzelnice.
A tak přemýšlím, jak to má doma Starej fotr. Je opravdu hodně rozmlsanej, jen tak něco mu nejede. Umí jeho žena uspokojit jeho chutě? Napadlo mě, že ona asi vařit nemusí. Prostě celá rodina dojídá ty zbytky z objednaného obžerství, které se nesnědly během natáčení.
