Článek
Brudet je polévka z ryb čerstvě ulovených v Jadranu a připravených podle receptury, která se nepatrně liší město od města. Asi jako každý z nás upraví různě třeba guláš. A protože já ryby miluju, a obzvlášť ty čerstvé, vytažené z moře, tak bych také ráda ochutnala.
První rok této meziměstské soutěže, jsme byli v den klání na celodenním výletě, vrátili jsme se až večer a stoly, na kterých se polévka vařila, byly už jen plné lahví vína a prostor byl zaplněn místními, kteří se bavili. Nebylo mi dáno ochutnat, ale bylo to tím, že jsme se vrátili pozdě.
Druhý rok jsme se zrovna vraceli z pláže, když první soutěžící už rozpálili své plynové hořáky, v obrovských hospodských kastrolech restovali cibulové základy s protlakem a porcovali čerstvé ryby. Při naší podvečerní procházce bylo uvařeno, polévka voněla do okolí. Ale co to? Kde jsou turisté? Plac se stoly soutěžících byl naplněn místními, nebo lépe řečeno Chorvaty, kteří měli zřejmě nějaký vztah k soutěžícím, protože se velice přátelsky bavili v celých skupinách. Pochopitelně jsem byla po večeři, vůbec jsem netušila, kolik stojí porce, ale bylo mi to jedno, prostě jsem tu jejich specialitu chtěla ochutnat. Snažila jsem se splynout s chorvatským chumlem, tmavá jsem, což o to, vzala si plastový talířek, jenže se mi vůbec nedařilo probojovat se ke zdroji, který byl nahusto obklopen. Jednou jsem se už i přiblížila, ovšem kastrol se zbytkem polévky zmizel pod stolem, podruhé mne zadnicí vytlačila korpulentní Chorvatka a napotřetí se mi zadařilo. Obsluha od stolku mi na talířek hodila kousek čehosi s tím, že polévka už není. Ano. K brudetu se má jíst správně jakási příloha, toto vypadalo jako světlá buchta, možná nějaká polentová buchta, pečená na plechu a krájená na čtverce. Byla mazlavá a chutnala stejně, jako vypadala. Mazlavé cosi bez chuti. Snad s polévkou by byla dobrá k dosycení, ale bez ní byla naprosto nepoživatelná.
Třetí rok mne už manžel odrazoval, nechtěl, abych se ponižovala a opět bojovala o ten jejich národní poklad. Nikdy jsem brudet neviděla v žádné konobě v nabídce, to bych si ho pochopitelně objednala, jenže já chtěla ochutnat tu slavnou polévku z čerstvě ulovených ryb, a tak jsem se opět ponížila a zařadila se do davu. A jak říkám. Jsem tmavá a od Chorvatů vzhledově k nerozeznání. Nemluvila jsem a chovala se jako oni. Lehce suverénně, ale ne drze. Zatím jsem jen pozorovala, jak to vlastně chodí. Stačilo natáhnout ruku s plastovou miskou a rázem se naplnila voňavou polévkou. Ochutnávka byla zdarma. U Chorvatů nevídané. U každého stolu s hrncem polévky posedávají výhradně Chorvati, baví se a popíjí. Turistu zde člověk nespatří. Kromě těchto stolů se zde nacházejí ještě prodejní pultíky a na nich nabídka domácích produktů. Sýry, pršut, bylinky, různé čalamády, med, domácí výrobky. A zde už vidím i turisty. Jsou to Češi. Vytvářejí houfky u prodejkyň se sýry a pršutem. Prodejkyně jsou laskavé. Dávají ochutnat. Na malém prkénku mají nakrájený průsvitný pláteček pršutu rozkrájený na tenké proužky. Češkám chutná. „Hele, to já vezmu mladejm, to je fakt dobrý,“ povídá jedna paní v letech své kamarádce. A už si poroučí a ukazuje. Nadšená prodejkyně krájí, váží balíček a podává ho zákaznici. Při požadované ceně ovšem ženské málem vypadnou oči z důlků. „To ne, to je moc drahý!“ spustí na Chorvatku česky. Chorvatka se začíná rozčilovat a chorvatsky vyvádí zákaznici z omylu. Uvedená cena není za kilo, ale za 100 g. Ženské odcházejí. Nicméně jiná Češka má peněz více. Bere několik balíčků od sýrů i pršutu. Další zase kupuje nějaké směsi na topinky s bylinkami. A už si vybírá i další česká turistka. Platí na naše peníze tisíc nebo dva, tři a nesou si malé cenné balíčky. Ano. Zde jsem našla ten koutek pro turisty. Malá sklenička té bylinkové směsi asi za tři sta, ceny pršutu a sýrů jsou v tisících za kilo. Ale když jsou kupci, tak proč neprodávat, že?
Jenže já bych chtěla ochutnat ten jejich vyhlášený brudet. Je ho zatím dost a já si beru plastovou mističku a jdu na věc. U prvního stánku natahuju ruku a připadám si jako žebrák. Ignorují mne. Druhý pultík. Ignorují už můj příchod, otáčejí hlavy jinam. Třetí pokus. Natáhnu ruku s mističkou a tu se zvedá naběračka. Poctivě loví v hrnci. Už se těším, že tu polévku, jejich, chorvatskou konečně ochutnám, protože jak říkám, tak miluji místní pokrmy a ryby a kdybych si brudet mohla objednat v hospodě, tak tu nebudu takto somrovat. No a ta sběračka konečně nabrala to pravé a pořádné sousto a hodila mi ho do mističky. Děkuji. Opravdu velice děkuji a možná se i klaním. A odcházím. Už se těším a skláním zrak k mističce. Je tam jedna rybí hlava. Z malé ryby a bez polévky. Hlava useknutá ihned za skřelemi.
Tak a já končím s brudetem. Kašlu na něj a ať si ho strčí do těch jejich chorvatských zadnic!
