Článek
První z vyměněné rodiny žije v Jirkově u Železného brodu, mají čtyři děti, nejstarší je čtyřapůlletá holčička a nejmladší jsou dvojčátka stará rok a půl. Máma Gábina je na mateřské, ale také pracuje jako influencerka. Není divu, je opravdu pohledná, nikdo by neřekl, že může být maminkou čtyř dětí. Tatínek má dvě zaměstnání, pořídili si totiž dům na klíč, hypotéka ale náklady nepokryla, vzali si ještě půjčku od soukromého investora. Jenže krok to byl nerozvážný, měsíční splátky jsou neúnosně vysoké a oni se topí v dluzích.
V Moravském Krumlově žije vojákyně Veronika s manželem Lubošem a jejím desetiletým synem. Luboš pracuje u vojenské policie a vyžaduje disciplínu. Rodina prochází krizí, Luboš prý pije pivo, Veronice to vadí. Musí přestat. Jinak odejde.
Děti v Jirkově jsou jako hadí ocásky, křičí, skáčou po gauči, zalézají pod stůl, nebo lezou na okna. Poskakují v postýlce, v noci se budí. Veronika je nevyspalá, chce vytřít podlahu, ale děti ji neposlouchají a běhají po mokré zemi. Veronice se navíc dělá špatně z pokaděných plínek, vadí jí, že tatínek se s dětmi mazlí a skotačí s nimi, potom je moc rozdivočí. Už je plná vzteku a zavede vojenskou disciplínu. Začne dětem velet. Stojí uprostřed místnosti a křičí na tříletého Karlíka. „Skákal jsi na gauči?“ Kluk skákal, dostává trest. „Stoupneš si tady do rohu, hlavou ke zdi a budeš stát, dokavad neřeknu.“ Chlapeček pláče.
Podle jejích slov se na ně musí brutálně přísně. Stojí uprostřed místnosti, míří na děti ukazovákem a rozdává pokyny a tresty.
V Moravském Krumlově má Gábina pohodičku. Je znát, že se Lubošovi, náhradnímu tatínkovi líbí, dělá ji pomyšlení. Připravuje jí snídani, bere ji do posilovny. Gábinu ale zaráží podivný vztah Luboše a desetiletého Míši, syna Veroniky. Luboš k němu nemá vůbec žádný vztah a ani ho nehodlá budovat. Otevřeně se těší až kluk odejde na intr. Míša má údajně ADHD, ale to se na něm neprojevuje. Je to takový hezký, tichý uzavřený klučík. Luboš by si s ním nikdy nehrál, snad jedině by ho přizval aby mu Míša pomáhal, ale ten je prý moc pomalý, tak raději ne. Míša je v rodině prostě páté kolo u vozu.
Ve druhé rodině stále velí vojačka Veronika a všichni se už těší domů.
Konečně je tu posezení mezi osmi očima. Veronika se už těšila, jak to na posezení rozjede, dokonce se připravila. Chystala se od prvního dne. Uschovala si bílé ponožky znečištěné od špinavé podlahy a demonstrativně je vytáhla na stůl, aby předvedla, jaký mají v bytě nepořádek. Už po příjezdu viděla fotografii krásné Veroniky, možná žárlivost a představy, co vše se může odehrát v její domácnosti, ji vedly k těmto přípravám na pomstu. Začala se svým povýšeným a nadřazeným monologem. Vypadly z ní naprosto nehorázné sprostoty a urážky. Oni pro děti nejsou žádná autorita, dětem chtěla koupit lana, aby tam lezly jako opice, Gábina se dětem nevěnuje. Vy se tomu snad smějete! Kárá. Co se týče matrací! Hovada!…a jede, děti prý převychovala. „To nejsou děti, to jsou normální zvířata, že si lížou konečníky.“„Ty fiflenko, prodáváš na TikToku svoje tělo….měla bys zaopatřit svoji rodinu. Ty Holčičko.“ Klepe do stolu, aby svým slovům dala důraz a bylo jasné, že je třeba ji poslouchat. Manžel mezitím kroutí očima, zakrývá si obličej, je mu zjevně z jejího nenávistného a panovačného monologu zle. A na řadu jdou lži, kolik měla volného času, co všechno udělala a přitom neuroticky mrská prsty. „Já su na sebe strašně pyšná!“ Přichází pohrdavé úsměšky, když se od Gábiny dozví, že její syn jí řekl, že s ní je větší sranda, než s vlastní mámou a že Míša žije bez lásky. Podle Veroniky je to jasné, ona vychovává, na rozdíl od Gábiny a názorně předvedla míru pohrdání. „Hele, ty seš u mne takhle malá. Já su někde tady.“ Gestikulací předvádí, jak moc je proti ní Gábina maličká a na jaké závratné výši je ona.
Veronika se odkopala. Předvedla sama sebe v tom nejhorším světle, ačkoliv se snažila o pravý opak.
