Článek
Šli jen nakoupit. Ale jeho žena se náhle snad vypařila.
28. 6. 2006 nahlásil učitel Jiří Toncar zmizení své ženy z obchodního centra. Jen si vyběhla na parkoviště a už se nevrátila. Začal ji hledat. Prošel obchod, prohledal parkoviště, nechal ji vyhlásit rozhlasem na prodejně, volal dětem, rodičům i známým. Sháněl ji prostě doslova urputně. Když stále nebyla k nalezení, oznámil její zmizení na policii.
Jenže na celé historce něco nesedělo. A bylo to právě to velice úsilné hledání. Vždyť se nemuselo jednat o nic tak závažného. Kolikrát žena nečekaně potká kamarádku, dá se s ní do řeči a neví, kdy přestat. Mohla s ní zajít třeba někam za roh do kavárny v domnění, že manžel mezitím sám nakoupí a pak se zase sejdou. Mohla si všimnout nějaké lákavé nabídky vedlejšího obchodu a když jí manžel zběsile hledal, mohla si třeba v kabince zrovna zkoušet novou halenku. Nebo se třeba jen mohla naštvat a odejít. Ztratila zájem o společný nákup, šla pryč, třeba se projít a uklidnit někam do parku.
Jenže Jiří Toncar svoji ženu hledal způsobem, jako hledá zoufalý rodič neposedné dvouleté dítě, které se mu náhle někam vypaří a hrozí mu bezprostřední nebezpečí. Paní Jana byla ale dávno dospělá žena a její odchod z obchodu na parkoviště nebyl důvodem k panice.
Rozvod na spadnutí a po učitelce Toncarové ani stopy.
Paní Toncarová, maminka čtrnáctileté Jany a dvanáctiletého Honzíka se domů ale nevrátila. Vyšlo najevo, že byla s manželem v rozvodovém řízení, jenže těžko by bez slova rozloučení opustila své děti. Její manžel panikařil už chvíli po jejím zmizení, jakoby věděl, že si nezkouší žádnou halenku ve vedlejším obchodě, že nesedí na kafíčku s kamarádkou a že si nešla provětrat hlavu do parku. A možná ani nepanikařil. Spíš své hledání jen prezentoval.
V době jejího zmizení už bydleli odděleně. Ona s dětmi v malém bytě v Besednici bydlela už několik let a na statek v Římově se vrátit ani nehodlala. Jezdívala tam ovšem na víkendy. Bydlel tam její manžel a ten statek miloval. Jenže právě ten krásný a rozlehlý statek paní Toncarová dostala od rodičů. Byl pouze její a v případě rozvodu by o něj její muž definitivně přišel. Přitom ho během manželství opravoval a přistavoval, zamiloval si ho z celé duše, až byl kvůli němu dokonce schopen i vraždit.
Další den odvezl sám děti do školy v Besednici a ptal se po své ženě, taktéž místní učitelce. Prý se mu ztratila. Byl zničený, blekotal a blábolil, strkal hlavu pod vodovod a otíral se ručníkem.
Už nešlo jen o pouhý pocit, ale skutečné podezření.
Začátkem prázdnin měla Jana Toncarová, která učila na besednické škole vyrazit s kolegyněmi k moři. Bylo jim hodně divné, že se vůbec neozvala. I rodině jeho ženy bylo její zmizení silně podezřelé a vůbec mu nevěřila. 1.7. si najala soukromého detektiva. Po prověření kamerových záznamů z obchodu bylo jasné, že Jana do obchodu vůbec nepřišla. Kriminalisté začali Toncara bedlivě sledovat. Toncar začal tvrdit, že jeho žena odjela nejspíš někam se svým přítelem. Jenže doma zůstal její pas, z domova nezmizely žádné věci a odjezd byl víc než nepravděpodobný. Jiří Toncar odjížděl z domova a po popelnicích celých Českých Budějovic rozvážel věci z domu. A pak do popelnice vyhodil i její bílé kalhoty a tričko, které měla v den zmizení ve škole. A v tomto okamžiku kriminálka dostala souhlas k domovní prohlídce. Bylo jasné, že prohlídka statku bude náročná a zdlouhavá. Nakonec to bylo jedno z nejdelších hledání v historii české kriminalistiky. Začalo 18.7. a trvalo tři týdny.
Detektivky, pepř a dezinfekce…
První na co narazili byla spousta rozečtených detektivek. Není tam nějaká stopa? Prostorem se linul pach dezinfekce a rozsypaného mletého pepře. Přesně jako v detektivce. Psi stále štěkali na jednom místě. Začalo kopání. Ne, mrtvá tam neležela. Byly tam boty, nějaké oblečení a telefon. Policisté hledali dále. Prohledávali rozsáhlé stavení, přilehlý les, čerpali jímku…
A pak přišlo přiznání
Byli rozhádaní, řešili majetek. On dělal něco na střeše a ona za ním po žebříku vylezla. Když slézala dolů spadla. Byla mrtvá. Jiří se vyděsil. Jak to řekne dětem a rodičům? Zpanikařil, naložil mrtvou manželku do auta a odvezl ji do lesa.
Hledání „hrobu“ a vyžádaná minuta pietního ticha za jeho zesnulou ženu
Policisté ho nasadili do auta, aby jim ukázal, kde se těla zbavil. Snad tady, nebo už tamhle, já nevím, já vám to přesně neřeknu. Nevadí, budeme ji hledat. Neztráceli trpělivost. Jenže náhle je dovedl až k Římovské přehradě. Prý ji hodil dolů do vody z hráze. Zdrceně seděl na bobečku, ani se nemohl postavit, vzlykal. Po nástupu do auta přes svůj pláč poprosil o minutu piety za svojí manželku.
Mrtvola se přece jen našla…
Pach tlejícího těla stoupal opravdu už k hladině. A policejní psi mrtvolu objevili. Jenže šlo o muže. Roman Horáček, trojnásobný vrah, v celostátním pátrání. Jeho tělo bylo zatížené traverzou a jeho smrt dodnes objasněna nebyla.
Ne, mlýn ne!
V přehradě tělo Jany Toncarové nebylo nalezeno ani psy, ani potápěči. Na statku pokračovalo hledání. Už najela hrubší technika. Krumpáče, sbíječky, bagřík a bourání jelo naplno. A vyšetřovatelka Renáta Miková dostala spásný nápad. Nechala Jiřího převézt eskortou, aby se podíval, co se děje na jeho milovaném statku. Byl v šoku, požádal o přerušení prací a začal mluvit. Prý za ním na ten žebřík skutečně vylezla, ale on ji dolů srazil. Pomlátila se o kamení, ale vstala. A do něj vjel vztek. Začal jí tlouct, dokud ji neubil. Její tělo zabalil do dvojího igelitu a zakopal v odlehlejší části domu. Odjel do obchodu odehrát své divadlo ohledně ztracené ženy.
Tělo mrtvé bylo třeba přemístit
Začaly prázdniny a děti je začaly trávit s ním na statku. Jenže si hrály nebezpečně blízko místa, kde ležela jejich mrtvá maminka. Dostal strach, aby si něčeho nevšimly. Raději je poslal k tetě, aby tělo ženy mohl přemístit.
A v nahrávce zcela bez emocí líčil, jak ji vzal a jak tělo bylo kluzké a kam ji zakopal.
Nyní už policie uspěla a tělo bylo objeveno. Mrtvá měla lepící páskou přelepené oči a ústa. Prý aby její duch zůstal s nimi v domě. Skutečnou pravdu, proč ta lepící páska, se už nikdo nedozví. Smrt nastala údery tupým předmětem do hlavy.
Bylo jí 46 let, pohledná, tmavovlasá žena s milým úsměvem a účesem na mikádo. Mlýn, ve kterém ani nebydlela, ale vlastnila ho, ji stál život.
Vypečený manžel, pan učitel Jiří, který miloval víc statek, než manželku, dostal za vraždu 18 let. Po odvolání mu byl trest snížen na 15 roků. Ten statek v Římově, kde zpočátku bydlela šťastná rodina, je dnes zarostlý a chátrá. Koupit ho nikdo nechce.
Vrah je dnes už na svobodě. V kriminálu se choval vzorně. Celou dobu ho tam podporovala jeho sestra. Zařídila mu také novou identitu a nové bydliště.
Zdroj:
