Článek
Zdenka se narodila se v roce 1931 v Jablonci nad Nisou a vyrůstala v obyčejných poměrech. Tatínek pracoval jako čeledín u sedláka a později jako pomocný dělník v průmyslu. A maminka Marie byla děvečka a později pomocná dělnice v továrně. Žili v malém patrovém domku v Kunraticích u Liberce. Zdena odchodila obecnou školu a měšťanku, to byl tehdy běžný základní vzdělávací proces a potom nastoupila jako pomocná dělnice do národního podniku Skleněná bižuterie v Jablonci nad Nisou. Byla schopná a pracovitá a měla dobré hodnocení. Jenže jí práce přišla tak trochu nedůstojná a podřadná. Zatoužila po lepším a prestižnějším zaměstnání. Po nějaké té kancelářské sesli. A opravdu získala kancelářskou pozici v národním podniku Bělské papírny v Bělé pod Bezdězem. Byla ráda a ze začátku jí to přišlo takové pohodlnější a méně náročné. Jenže po nějaké době jí došlo, že její výplata se rozhodně nedá srovnat s tou z bývalého dělnického místa. Byla z rodiny, kde se počítala každá koruna a i ona dala nakonec po dvou letech přednost podřadnějšímu místu pomocné dělnice s vyšším platem před pohodlnějším úřednickým zaměstnáním, které nebylo zdaleka tak dobře finančně hodnocené.
Raději se vrátila se do svého kraje a začala pracovat opět jako pomocná dělnice v podniku Elektro Praga v Rýnovicích. Kromě toho, že zde pracoval i její otec, tu byl zaměstnán na smaltovně také dvacetiletý Antonín Janků.
Charakterní pracant Antonín.
Byl spolehlivý a pracovitý. Měl dobré hodnocení a pevný charakter, dalo se na něj spolehnout. Ten hoch zaujal Zdenina otce. Líbil se mu. Seznámil ho s dcerou a záhy mu nabídl podnájem ve svém domku. Antonín nabídku přijal a zabydlel se v jakési komoře v prvním patře skromného domku. Hned naproti pokoji mladé Zdenky. Ti dva se k sobě opravdu měli a po vsi už šla šeptanda, že starý Mizerovský své holce dobře sehnal ženicha. Mladí milenci se po dvou měsících zasnoubili.
Mladý Antonín nastoupil v roce 1951 na vojnu a o rok později přestoupil na vojenskou akademii.
Vše vypadalo na velikou lásku.
Psal jí milostné dopisy, ona mu stejnou cestou odpovídala. Také ho prý milovala. Láskyplná psaní, věrné čekání…vypadalo to, že zamilovaný pár se nemůže dočkat okamžiku, až konečně bude moci začít žít svůj společný manželský život. Realita byla poněkud jiná.
Už v té době bylo celkem známé, že Zdena měla obecně k mužům velmi vřelý vztah. Klidně chodila s dvěma kluky najednou a nebyl to pro ni žádný problém ačkoliv tehdejší doba takové uvolněné morálce a volné promiskuitě určitě nenahrávala. Spíš naopak. Jenže Zdena byla svérázný živel a hrála prostě na dvě strany.
Okamžik zlomu.
Den, kdy se vdávala její kamarádka Božena vše změnil. Na svatbě se setkala s mužem, který jí nějakým způsobem učaroval. Bylo jí jedno, že ten mladý muž je malý a hubený. Rudolf Lang pracoval také v podniku, kde pracovala sama Zdenka. Byl nemocný. Kvůli své cukrovce musel ukončit své učení a nastoupil do práce. Napřed to nebyl špatný pracant, ale potom, co se seznámil s Mizerovskou se jeho pracovní nasazení rázem změnilo. V té době nevážil díky cukrovce ani padesát kilo. Takový střízlík, který měl už jeden škraloup. Byl trestán za pokus o vloupání. Navíc podle dobových záznamů inklinoval k americkému systému života. To byla tehdy velmi významná negativní nálepka. Zdenka byla pro něho jeho první známost a byl na ní závislý. Nikdy žádnou jinou dívku neměl. Doslova se v ní viděl a udělal by pro ni cokoliv. A ona si toho byla vědoma. Byla ten šéf a on byl její pravou rukou. Mohla s ním orat a zametat jak se jí líbilo, byl kompletně v její moci.
Totálně obluzen a omámen ženou, která o něj projevila zájem. Byla jako jeho bohyně, mohla nakazovat, co se jí zamanulo. Ona řekla a on plnil. Líbilo se jí to.
Snoubenec na vojně a milenec v posteli.
Na snoubence na vojně nezapomněla. Stále ho ohlupovala svými dopisy, stále se tvářila, jak na něj čeká. Neduživého milence si vzala domů, do pokoje, kde už plánovala svůj budoucí život se svým snoubencem Antonínem. Po intimním sblížení se jejich schůzky intenzivně opakovaly. Hrála to tak na obě strany.
Před koncem roku 1952 se prý z malicherných důvodů s Antonínem pohádala. Po té hádce v sobě vše přehodnotila a změnila nadobro své plány. Antonín pro ni vypadl ze hry.
Od Langa si slibovala určité výhody od jeho dosavadního postavení. Šla tvrdě po představě vlastního prospěchu. Jejím vyvoleným nebude Antonín, ale Rudolf Lang. Jenže jak dostat ze hry třetího hráče?
Zrůdnost řešení.
Až do této chvíle by na jejím příběhu nebylo nic až tak zvláštního. Určitě nebyla ani první, ani poslední, která se v době vojny svého snoubence zamilovala do jiného, nebo se třeba pro jiného rozhodla byť i jen z prospěchu jako Zdena. Mohla napsat vysvětlující dopis nebo mu vše sdělit osobně při jeho návštěvě při opušťáku. Kdyby byla zbabělá, mohla se jen odmlčet v dopisech a nechat vše tak nějak plynout. Ale plán Zdeny byl zvrácený a šokující.
Kamarádce Boženě, která ji s Langem dala dohromady, se svěřila, že je třeba Antonína odstranit a to definitivně. Bylo to neuvěřitelné, ale ta, místo aby řekla nějaké slovo, že se jí hlavou honí hlouposti, vymyslela strategii, jak se nechtěného snoubence zbavit. Byla neobvykle aktivní a hned měla jasno. Nejlepší bude ho otrávit. A sama hned navrhla že obstará jed. Nelenila a záhy začala obíhat prodejny drogerie v Liberci, kde se pokoušela koupil kyanid. Neuspěla. Žádná prodejna jí tento smrtelný jed neprodala. Svým snažením o koupi smrtícího jedu na sebe jen upoutala pozornost.
Trojice spiklenců se sešla a když nevyšla snaha o otravu, začala vymýšlet jiné způsoby, jak se Antonína Janků zbavit. Chladnokrevný detailní plán byl na světě. Jakmile přijede snoubenec na opušťák, tak ho Zdena vyláká do lesa, kde bude v úkrytu čekat Rudolf Lang a Antonína zabije. Měl ho zezadu praštit železem do hlavy.
O Vánocích 1952 přijel Antonín na sváteční dovolenou a Zdenka ho vylákala na procházku do zimního lesa. Na vytipovaném místě už čekal Lang vyzbrojen útočným předmětem. Jenže Langovi byla už zima, čekal na místě dlouho a tak zalezl do opuštěné boudy. Zdenka se snoubencem chodila okolo, už nervózně kašlala, aby konečně Langa probrala k akci, ale nic se nedělo. Až sám Antonín ze zvědavosti vstoupil do boudy.
V tom okamžiku přiskočil Lang a snažil se ho do hlavy praštit čtyřiceticentimetrovým šroubem. Jenže frekventant vojenské akademie, silný a vysportovaný voják se nedal. Malého a hubeného Langa srazil k zemi.
Tehdy stačilo zavolat policii, ale Antonín byl důvěřivý a slepě věřil vymyšlené zámince. Langovi prý v lese někdo krade zakoupené dříví, tak tam na zloděje číhá. Božena výmysl se dřevem potvrdila. A celý zbytek dovolené Zdena opět hrála roli milující a oddané snoubenky. Po jeho odjezdu se obě ženy pustily do Langa. Vynadaly mu, že je naprosto neschopný. Božena se opět chytila iniciativy, vrátila se k myšlence otravy, kterou chtěla provést sama. V době dalšího opušťáku, ale onemocněla, takže nastoupil plán třetí a bez Boženy.
3.3.1953 přijel Antonín opět za svojí snoubenkou. Dorazil v noci, ona ho vstřícně přivítala a ráno odešla do práce, kde za zády kolegů se svým milencem plánovala večerní vraždu.
Akce podle plánu a bez soucitu.
Odpoledne šel Antonín nakoupit a před domem potkal Langa. Prý jde kvůli knihám. Pozdravili se, jako by byli staří známí. Po návratu z nákupu Antonín pospával na gauči v kuchyni a Lang se ukrýval na půdě. Když už tvrdě spal, sešli se komplici hned vedle kuchyně v pokoji. Zapálili si cigaretu a v klídku plánovali poslední detaily vraždy.
Zdenka se odebrala na svoji pozici, ze které hlídala, aby se neprobudili její spící rodiče a nezačal štěkat jejich pes. Mezitím se Lang se sekyrou v ruce připlížil k hlavě spícího soka a udeřil ho tupou stranou sekery. Údery poté ještě zopakoval. Antonín byl mrtvý, Lang tiše zavolal Zdenku. Ta, chladnokrevně pohlédla na tělo mrtvého snoubence a pochválila milence za jeho práci.
Kuchyň, kde ležel zavražděný, zamkli a šli si lehnout. Když rodiče odešli do práce, dali se oba do úklidu. Tělo odtáhli do komory a kuchyň Zdenka vydrhla celkem šestkrát.
Zavražděnému z kapsy ještě ukradli čtyři tisíce a sebrali i jeho náramkové hodinky. Vojenský stejnokroj spálili.
Rodiče se vrátili z práce a Zdena jim řekla, co se stalo. A reakce Mizerovských? Naprosto neuvěřitelná. Nezavolali policii, nehroutili se, nezhrozili. Matka prohodila něco jako že to teda „pěkně“ provedli. Snad výčitka hodná matky pubertálních nezvedených dětí, které při ostré hádce po sobě házely džemy a zasvinily tak kuchyň. Aktivně se zapojili do likvidace všech stop. Matka vytáhla necky, ohřála vodu a bez mrknutí oka začala přepírat zakrvácené ložní povlečení.
Co s mrtvolou?
Lang vymyslel, že by bylo dobré tělo ukrýt pod starou turbínou v opuštěné továrně poblíž. Jenže celé tělo by nedokázali nepozorovaně přemístit. Lang se opět ujal vražedné sekyry a dal se do práce. Zdenka mu aktivně pomáhala.
Nehorázné, nestoudné, nepředstavitelné. Leželo tam jeho bezvládné tělo, které ona přidržovala, aby se milenci lépe pracovalo. Zavražděný Antonín ji upřímně miloval. Ona se přetvařovala, hrála divadlo. Nebyla v ní kapka citu, byla naprosto chladnokrevná. Dokonalé monstrum v sukni.
Byly zabaleny balíky, jejichž transport na místo probíhal v noci. První cesta proběhla bez komplikací, při druhé ze silně rozštěkal nějaký pes a pachatelé zpanikařili. V touze se rychle zbavit zbytku těla, vhodili balíky do splavu potoku, který protékal obcí.
Mladá vražedkyně Mizerovská se další dny chovala naprosto normálně, jako by se nic nestalo. Chodila do práce, stýkala se s lidmi a nikdo na ní nic nepoznal. Byla neskutečně otrlá a bezcitná. Když se Antonín nevrátil z dovolenky bylo po něm vyhlášeno pátrání a vydán na něj zatykač za dezerci.
16.3.1953 napsala proradná mladá Mizerovská dokonce jeho rodičům dopis. Prý neví, co se stalo, ale on za ní přišel s tím, že chce jejich vztah ukončit. Ona ho má ale stále ráda.
Rodičům Antonína to bylo divné, protože on jim nedávno psal, že se opravdu se svojí snoubenkou hodlá oženit. Bezúspěšně po něm sami pátrali.
Šest týdnů klidu a pohody aktérů, pak spadla klec.
A uběhlo šest týdnů, během, kterých se vražedkyně chovala naprosto přirozeně a bezstarostně. 19.4. byl v potoce objeven podivný balík převázaný drátem. Když nálezce za drát zatáhl, vykoukla z něj část lidské nohy. O kus dál objevil v potoce lidskou hlavu. Celý zděšený na místo přivolal veřejnou bezpečnost.
Okolí bylo uzavřeno a nastalo pečlivé prohledávání oblasti. Našly se i další balíky s ostatky, včetně toho uloženého ve staré továrně.
A vše dostalo rychlý spád. Jeden z pytlů, ve kterém byly ukryty části těla na sobě nesl popis, který odkazoval na rodinu pachatelů a jejich bydliště. Ztotožnění oběti také nebylo nijak náročné.
Rychle přišla také svědectví prodavačů drogerií v Liberci, ve kterých se snažila Božena zakoupit smrtící kyanid. A pouhé tři dny po hrůzném nálezu těla byla Zdena a její milenec Lang zatčeni.
Dlouhé výslechy přinesly podrobné výpovědi. Zatčeni byli i rodiče Zdeny, také kamarádka Božena a její manžel.
V dobovém kontextu 50. let byl Antonín Janků vzorný dělník a úderník. Frekventant vojenské akademie, příkladný budovatel socialismu. Nebylo to vnímáno jen jako běžný kriminální čin, ale jako útok na hodnoty nové společnosti.
Odsouzeni k trestu smrti.
Pozdější soud vynesl nemilosrdné rozsudky. Mizerovská a Lang byli odsouzeni k trestu smrti, Božena šla na dlouhé roky do vězení. K nepodmíněnému trestu byli odsouzeni i Zdenini rodiče a manžel Boženy.
Příběh jako z hororu. Kde se v té mladé ženě brala taková krutost? Jak je možné že byla tak nelítostivá? Padlo jedno z vysvětlení. Absurdní. Jako celý tento případ. Prý nechtěla, aby se Antonín z rozchodu trápil. Tak ho raději nechala zavraždit. Svým milencem, se kterým si pohrávala jako kočka s myší, jako královna se svojí živou a oddanou hračkou. Absurdní je i přístup kamarádky, která se ihned vžila do role dobré pomocnice, klidně i rovnou vykonavatelky vraždy. Za povšimnutí stojí i její muž, který měl o všem nějaké povědomí, ale nijak nezakročil. A staří Mizerovští? Se slovy jak to tedy pěkně provedli se pustili do šůrování a likvidace stop po vraždě. Hrůzná vražda, které se přímo či nepřímo účastnilo hned šest osob, které byly později odsouzeny.
Zdroj:
